sukulenty

Na trichodiademy mám dlouhodobou slabost, na níž pramálo změní i nejžhavější sukulentní novinky. Protože se kromě běžného pěstování těchto jihoafrických miniatur snažím také o jejich tvarování, přišla k nám před lety Trichodiadema calvatum jako na zavolanou. Podle údajů v literatuře pochází z kapské vinařské oblasti kolem města Robertson. Potuloval bych se v okolí Znojma či Mikulova třeba každý víkend, kdyby tam mezi kamením rostlo něco alespoň trochu podobného.
Trichodiadema calvatum je snad vůbec nejvhodnějším druhem k tvorbě miniaturních stromečků, protože pěstitel v jejím případě nemusí spoléhat pouze na ztloustlé a pomalu narůstající kořeny. U dalších druhů tvoří právě tyto kořeny základy budoucích tvarů, a jejich postupným povysazováním nad povrch substrátu teprve vznikají kýžené miniaturní stromečky.
Tato rostlina tvoří již od mládí silné nadzemní stonky s množstvím větví. Listy má Trichodiadema calvatum dužnaté s papilózním povrchem,a na jejich  koncích nechybějí typické svazečky štetin. Listy na vrcholcích větví procházejí během sezóny vizuálními změnami tak, jak se střídají růstová a klidová období rostliny. Ta odnožuje nezvykle hojně, což ještě můžeme vylepšit občasným krácením větví, na které rostlina reaguje mnohem rychlejším nárůstem nových výhonů než třeba známá T. densum. Někdy je krácení dokonce nutné, protože některé větve rostou rychleji na úkor druhých a  často také směrem, který narušuje celistvost a kompaktní tvar koruny.
Celkově krásný dojem z rostliny lze ještě vylepšit mírným povytažením spletí silných kořenů nad povrch substrátu. V tom případě je dojem zmenšeniny stromu dokonalý, zvláště když některé z kořenů ještě necháme přerůstat přes kameny. Úpatí rostliny věrně připomíná dospělé stromy i s jejich přirozeným ukotvením v zemi.
Hlavními růstovými obdobími této rostliny z čeledi Aizoaceae jsou konec zimy a jaro, a pak ještě neméně důležité  růstové období začínající koncem léta a vrcholící zimní násadou poupat. Stromečky po odkvětu ještě stačí vytvořit nové listy a větve, čímž jejich korunky zhoustnou. Pak ale nastává krátká vegetační pauza, kdy rostliny takřka nepřirůstají, spotřebují minimum vody a jejich listy zůstávají hustě natlačeny na sebe. V tomto období trochu připomínají rostliny z přírody, zvláště když je ponecháme nějaký čas na plném slunci, což by se ale mělo stát jen díky vlastní zapomnětlivosti.

My je většinou na plném slunci v tomto období nenecháváme, vzhledem k již zmíněné růstové pauze, kdy zaléváme v mírných dávkách třeba  jen jednou za dva týdny. Rostliny by přečkaly nasucho třeba dva měsíce, zvláště pokud se jedná o starší jedince se silným kmenem a větvemi. Jenomže pak se velice obtížně probouzejí z hlubokého spánku, a tento proces vyžaduje značný pěstitelský cit, především v načasování a dávkování vody. Té se jim dostane ve větší míře až na konci léta, kdy se jejich růstové středy najednou začnou otevírat. Přirůstají na jejich poměry velice rychle, a vodu vysají ze substrátu obvykle během jediného dne. V tomto období snášejí velice dobře i plné oslunění. Dobře by jim bylo i venku, ale nechceme riskovat jejich okus slimáky, protože zarůstání korun je pak dlouhodobým procesem s nejistým koncem. Nezapomeňme staré známé pravidlo, že trichodiademám vždycky všechno trvá o mnoho déle než jiným sukulentním rostlinám. Až příští rok zbudujeme zařízení k venkovnímu pěstování mimo dosah plžů, naše trichodiademy budou určitě patřit mezi jeho první klienty. 
V obou obdobích růstu zaléváme přibližně jednou týdně, ale v případě zamračeného počasí klidně nějakou zálivku vynecháme. Trichodiademám dáváme ceůoročně  vodu pouze v malých dávkách, a v případě potřeby je raději zaléváme častěji. Naše rostliny ani jednou za celý rok nestojí ve vodě!
Ani Trichodiadema calvatum nemusí mít nutně plné oslunění, ale především jako všechny trichodiademy dost špatně snáší vysoké teploty v nevětraných prostorách. Ve skleníku tedy bývají naše rostliny na jeho východní straně a co možná nejblíže větracímu oknu. V tom novém z makrolonu prožily sice občas pěkné peklo, ale zároveň neustálý průvan. Protože jsme nechali prozíravě vyrobit navíc ještě druhé dveře a střešní okna, připadá si tam člověk i za slabého vánku jako v tunelu.
Podobně jako většina trichodiadem se zimními květy, i tato rostlina předznamenává jejich přípravu svému pěstiteli hustými chomáčky chloupků či štětin v růstových středech. V tomto období jsem si zvykl ponechat rostliny vždy delší dobu (3-4 týdny) nasucho. Trichodiadema calvatum sice není zdaleka tak náladová v přeměně chystajících se poupat na normální výhony jako třeba T. densum, ale krátké období sucha každopádně zvyšuje množství budoucích květů.
Možná v tomto podivném procesu (popisoval jsem ho ve starších článcích o trichodiademách) hrají roli i návyky, zakořeněné v rostlinách z přírody. Suché období znamená pro rostliny určitý stav ohrožení, na který reagují v pudu sebezáchovy násadou většího množství květů, které jim následně za příznivých okolností mohou usnadnit rozmnožování tvorbou semen. Jakmile nebezpečí pomine (přijde nečekaně voda), rostliny v klidu pokračují v započatém růstu. Svou logiku jejich podivné chování v kultuře tedy rozhodně nepostrádá.
Květy se objevují podle průběhu počasí na podzim a z počátku zimy, většinou od listopadu do ledna. Na rozdíl od Trichodiadema densum nejsou tak náročné co se týče slunečních paprsků, podmiňujících jejich plné otevření. Otevírají se podle nálady často i za podmračených dnů a v závěru kvetení už zcela pravidelně každý den.
Po odkvětu se vyplatí za nějaký čas zbytky květů vystříhat, protože jakmile zaschnou, zatáhnou se mezi listy a ztvrdnou. Potom už se odstraňují velice pracně, a často se při tom poškodí okolní listy. Odstraněním starých květů zároveň usnadníme nárůst nových výhonů, které se objevují zanedlouho po odkvětu (někdy už těsně před ním) a přirůstají až do začátku letní pauzy.
Pokud se rozhodneme rostliny tvarovat, nejvhodnější dobou je u tohoto druhu předjaří. Rostliny jsou v plném růstu, takže řezné rány brzy zmizí pod novými výhony. Rostlina  má zároveň čas získat zpátky krásný tvar do příchodu podzimu, kdy se připravuje ke kvetení. Jinak můžeme tvarovat v podstatě kdykoliv, v nejhorším se připravíme  jednu zimu o krásné květy, což je veliká škoda, protože zima s kvetoucími trichodiademami bývá mnohem snesitelnější.
Trichodiadema calvatum je ideální rostlinou pro tvorbu menších pokojových stromečků, u níž se dočkáme výsledku podstatně dříve než u většiny jiných druhů. Navíc se jedná o rostlinu mimořádně odolnou a snadno se množící zakořeňováním vrcholových řízků s již dřevnatějících partií. Ve vlhkém perlitu jim kořenění netrvá ani zdaleka tak dlouho jako známějším Trichodiadema densum nebo T. bulbosum. Než se pěstitel dočká krásného stromečku ale přece jenom chvilku trvá, a ten čas mu Trichodiadema calvatum zpříjemňuje každoročním kvetením již od čerstvě zakořeněných řízků. My pěstujeme dva dosti odlišné typy rostlin, jejichž rozdíly nebyly zprvu až tak patrné a projevy odlišností jsme zpočátku považovali spíše za důsledek mírně se lišících podmínek na různých místech skleníku. Staré rostliny už nás ale nenechávají na pochybách (rozdíly jsou i velikosti květů).
Na úvodním snímku jsou kvetoucí rostliny Trichodiadema calvatum již vcelku připravené na tvarování budoucích stromečků. Rostlina na druhé fotografii je již o něco starší, tvarovaná a s částečně povysazenými kořeny. Trojice následujících snímků je ukázkou vývoje květů T. calvatum v jejich nejrůznějších fázích, odehrávajících se v našich podmínkách obvykle na přelomu listopadu a prosince. Předposlední fotografie patří dvěma z našich starších rostlin. Jsou pěstovány stejně a stojí blízko sebe, přesto se jejich květy nacházejí v rozdílných fázích vývoje. Na posledním snímku je také Trichodiadema calvatum, ale trochu odlišného typu. Přestože po minulém odkvětu prodělala radikální řez a po něm nechtěně dlouhý odpočinek, ještě stačila letos před vánoci alespoň částečně vykvést.