sukulenty

Protože u nás právě zvolna končí letošní Trichodiademobraní, dnešní článek je o rostlině, jejíž zimní květy se každoročně v našem skleníku postarají o jeho vyvrcholení. Trichodiademobraní vlastně probíhá již od konce léta, kdy vykvétají první druhy rostlin rodu Trichodiadema, a pokračuje pak dalšími květy podzimními a předvánočními. Největší žeň nás ale pravidelně čeká až v únoru či březnu, kdy nejčastěji vykvétá Trichodiadema densum, která každoroční květné hody zakončuje.
Čtenáři našich stránek se o pěstování a tvarování této rostliny z jihoafrického Kapska i ostatních trichodiadem mohli dozvědět  opakovaně  hned na počátku jejich existence z trojice článků z 10.1. 2008 (Trichodiadema 1-3), a pak ještě 24.8.2008 v článku „Nové africké šaty“. Zároveň z těchto článků mohli vytušit mou značnou náklonnost k těmto drobným keříčkům z čeledi Aizoaceae.
Trichodiadema  densum je jednou z mých vůbec nejoblíbenějších rostlin, snad i proto, že tu naši nejstarší pěstujeme už více než dvacet let. Dá se říci, že za tu dobu docela dobře vím, co mohu od této nádherné, a některým kaktusům náramně se podobající rostliny čekat. Mnohdy si říkám, že už mne snad ani nemůže ničím překvapit, ale není to pravda. Rostlina není stroj nebo věc, a jako správný živý organismus prochází neustálými proměnami a připravuje nám i nejrůznější překvapení. Nutno dodat, že právě Trichodiadema densum patří k těm rostlinám, které přichystají vždy překvapení pouze příjemná,, pokud při jejich pěstování dodržíme několik zásad.
Zálibu v této pomalu rostoucí kytce zřejmě nalezlo již více pěstitelů, alespoň tak usuzuji z objednávek čtenářů našich stránek. Trichodiadema densum patřila v loňském roce k rostlinám nejprodávanějším, a v tomto ohledu se jí vyrovnaly snad pouze některé drobné a výrazně zbarvené krasulky, a snad ještě trpaslíci rodu Monanthes. 
Trichodiadema densum je rostlina pro pěstitele s fantazií, která skýtá neuvěřitelné množství možností pěstování, tvarování i aranžování. Jedinou její nevýhodou je, že velice pomalu reaguje na změny a veškeré zásahy ze strany pěstitele, takže i případné chyby se u ní odstraňují poměrně zdlouhavě. Tento nedostatek však vyváží množství jejích předností, o nichž se můžete dočíst i ve zmíněných článcích z loňské zimy.
Mezi pěstiteli existují i odpůrci tvarování, spojeného s povysazováním kořenů této a jí podobných rostlin, protože podle jejich soudu se jedná o „týrání“ rostlin vlivem zhoršování jejich životních podmínek. Dokonce jsem se na jednom kaktusářském webu dočetl, že z takových rotlin po celý jejich život vyzařují stresové signály! Nikomu tvarování nevnucuji a zároveň souhlasím s názorem, že trichodiademy jsou i bez povysazování kořenů nad úroveň substrátu rostliny nádherné. I takové u nás samozřejmě rostou, a řekl bych že stejně spokojeně jako ty tvarované. Soudím tak alespoň podle množství květů, kterými nás rok co rok odměňují za vcelku minimální péči všechny naše rostliny bez rozdílu. Při pohledu na ty rozkvetlé kytky pak marně hledám zmiňované zlověstné signály, nebo jiné příznaky „domácího násilí“.
Pěstitelské zásady se pokusím stručně shrnout do jakéhosi desatera, které by mi zřejmě rostlina po dvacetileté „známosti“ opakovala, abych náhodou na některou zásadu z něho nezapomněl. Ta nejstarší už se mnou zažila dobré i zlé časy, a tak se snažím tím desaterem řídit, a tak trochu tu kytku hýčkat jako splátku za to horší, co při mé dlouholeté péči musela protrpět v dobách, kdy jsem se rostlinám nemohl věnovat  ani zdaleka tolik co nyní.
1. Dopřej mi maximum světla v zimě, a uchraň mne alespoň částečně před palbou slunečních paprsků uprostřed léta. Nezapomeň, že tou dobou odpočívám, a trocha stínu k opravdovému odpočinku patří.
2. Zalévej mne po celý rok, ale vždy jen v mírných dávkách, abych většinu času prožila v suchém substrátu. Když mi chceš udělat pomyšlení, foukni na mne za teplých letních večerů trochu rosy jako na vaše tilandsie.
3. Nenechávej mne nikdy příliš dlouho na mrazu. Chvilku ho snesu, ale jen za předpokladu, že zrovna nestojím ve vodě. A nezapomeň, že vůbec nejhorší co mne může potkat je extrémní vedro a nehybný vzduch k tomu!
4. Miluji čerstvý substrát, v němž pokaždé patřičně ožiju. Přesaď mne klidně raději dvakrát za rok než vůbec! Jen na podzim si dej s přesazováním pohov. Nezapomeň, že v tu dobu se chystám kvést!
5. Nesázej mne do příliš hlubokých nádob. Příliš mnoho substrátu zároveň znamená jeho dlouhé prosychání. Vodu mám sice ráda, ale všeho moc škodí! Raději rostu do krásy než do velikosti!
6. Když mne chceš ještě přikrášlit  zasazením do hezké keramické misky, nezapomeň mne v létě zalévat alespoň dvakrát častěji než kolegyně v plastu! Keramika se na slunci rozpaluje, a substrát u mých kořenů tudíž rychleji vysychá.
7. Zbavuj mne pravidelně všeho suchého. Plodů, květů, listů i větví. Nehodlám díky nim sloužit jako dojná kráva pro savé škůdce. Když na mne zrovna nesvítí slunce, klidně  mne občas zalévej přímo na listy, protože vodu tahle verbež bytostně nesnáší.
8. Když už se rozhodneš ukazovat na světle světa  mé ztloustlé kořeny, čiň tak s rozvahou a nic neuspěchej. Nezapomeň, že se prapodivně kroutí a tloustnou jen pod zemí. Když povysadit, tak vždycky jen o kousíček!
9. Pokud ode mne očekáváš množství zimních květů, buď pozorný a na čas zadrž s vodou, když spatříš ve vrcholcích větví zárodky budoucích květů. Zalévej až ti poupata budou připomínat malé kaktusky a na jejich vrcholech začne prosvítat barva budoucích květů. Jinak se ti většina z nich před očima  promění v nové výhonky, a ty budeš čekat na květy celý další rok!
10. Měj se mnou trpělivost, protože všechno mi trvá strašně dlouho. Se mnou nic neuspěcháš, a spěch všeliký toliko pro hovada dobrý jest. Vždycky když spěcháš, zkus si na chvíli představit, že jsi zrovna na dovolené ve svém milovaném Řecku, a ono tě to rázem přejde.
Snažím se řídit tímto desaterem už z úcty ke stáří té rostliny, která toho v podstatě zase až tak moc nežádá. Přitom odměňuje štědře rok co rok. Už jsem kolikrát psal, které rostliny bych si sebou vzal na ten pomyslný pustý ostrov nejraději. Kdybych ale mohl jenom jednu jedinou, byla by to ta naše nejstarší z posledního snímku. Na těch ostatních můžete vidět rostliny tvarované i přirozeně rostoucí, a také variabilitu zimních květů Trichodiadema densum.