sukulenty

O této rostlině z čeledi Aizoaceae, pocházející z provincie Západní Kapsko, jsme okrajově psali již v článku „Potkal jsem je u Kolína“ („Povídání o sukulentech“/29.1.2012). Tehdy jsem netušil o přesnější identifikaci dvojice rostlin téměř nic, což ale není v případě trichodiadem žádný div. Bez květů jsou si mnohdy podobné jako vejce vejci, a někdy dokonce i s nimi.
V tomto případě jsem měl štěstí, protože se v létě u nás v Pávově krátce zastavil Petr Pavelka, který je opravdovým odborníkem přes jihoafrické sukulenty všemožných druhů. Petr nejezdí zase tak často, takže není divu, že této příležitosti pokaždé hojně využívám k určení nejrůznějších rostlin, jejichž identita mi zůstává utajena, nebo o ní mám vážné pochybnosti.
Dvojice našich Trichodiadema mirabile (tak pravil P.P.) nakonec pochází ze semen právě z jeho jihoafrických sběrů. Na zažloutlé jmenovce u jedné z nich jsem zjistil, že byly vysety v Polepech u Kolína panem Vojáčkem již v roce 1994! Přestože jedna z nich je výrazně menší než druhá, domnívám se že se jedná o kytky z jednoho „vrhu“! O jejich záchraně a následných drobnějších i radikálnějších úpravách jsem psal již ve výše zmíněném článku. Od té doby obě rostliny výrazně změnily vzhled i zbarvení listů, a především také obě na počátku loňského léta vykvetly!Ve své jihoafrické domovině kvete Trichodiadema mirabile patrně až s příchodem podzimu, jak jsem vytušil z nádherných snímků z přírodních lokalit, které jsou k vidění na internetu. Obrázky z různých míst  jsou většinou datovány na září a říjen, zatímco naše rostliny kvetly již od poloviny května až do konce června. Rostliny na africkém jihu rozhodně nemají na růžích ustláno. Rostou v kamenitém terénu bez kousku stínu, mnohdy jako jediné rostliny v širokém okolí. Jejich listy jsou šedozelené, a někdy až nezdravě žluté. Jen zelené konce těch nejmladších společně s bílými květy a poupaty naznačují, že rostliny jsou opravdu živé a zdravé!
Výrazných změn doznaly i listy naší dvojice rostlin Trichodiadema mirabile. Z jejich pokožky se vytratila  brčálově zelená, která provázela spontánní podzimní obrůstání po radikálním zkrácení úplně všech výhonů nad jejich tlustými kořeny. Na plném slunci listy získaly nejenom šedavý potah a výrazněji papilózní povrch, ale na jejich koncích se konečně objevily i chomáčky rezavých štětin. Právě ony  jsou svým zbarvením a tvarem pro druh T. mirabile charakteristickým znakem (pokud se to tak dá nazvat!).
Od časného jara byly rostliny umístěny v našem letním makrolonovém průchoďáku, kde bývá za slunečných a teplých letních dnů často i dost vedro (40°C a více), takže si možná chvílemi připadaly jak na jihu Afriky. To ale především díky nočním poklesům teplot. Protože dveře na obou stranách tunelu necháváme otevřené dokořán prakticky nepřetržitě, teploty uvnitř od západu slunce dokonale kopírují ty venkovní. Překvapilo mne, jak skvěle se rostliny T. mirabile vyrovnávaly s letními vedry, která většina jejich příbuzenstva z čeledi Aizoaceae snáší velice špatně. Braly vodu od jara do podzimu v podstatě bez přestávky, a vůbec neměnily během celé sezóny svůj vzhled. Přičítám to především ztloustlým kořenům i silné pokožce jejich tuhých listů. Vydatnou dávku vody dostávaly každý týden (mírnější v době největších veder!), a mezitím ještě nepravidelně menší dávky v rámci našeho častého večerního kropení. Myslím že zrovna kropení je to, co rostlinám tohoto typu maximálně vyhovuje a pomáhá.
Také množení Trichodiadema mirabile se zdá být snadné, a to i ze značně zdřevnatělých starších výhonů, které překvapivě kořenily rychleji než ty mladé a ještě polodřevité! Předpokládám, že zakořeněné řízky se v budoucnu budou chovat podobně jako tomu bývá v případě příbuzné Trichodiadema bulbosum. Tedy že budou v podzemí rychle tloustnout a vytvářet stejně nádherné kořenové propletence, jaké skrývá větší z dvojice našich rostlin pod povrchem.
Na konci léta jsem se právě tuto rostlinu rozhodl přesadit do keramické misky a ještě o kousek povytáhnout její tlusté kořeny. V budoucnu by se měly stát dobrým základem stromečku, který z této rostliny mám v plánu časem vytvořit. Domnívám se, že příliš časné kvetení obou rostlin patrně způsobila změna prostředí, na které byly mnoho předchozích let zvyklé, a také samozřejmě výrazné zásahy do jejich života ve formě radikálních řezů a následných drobnějších úprav korun. Jsem proto zvědav, za jak dlouho se jejich životní pochody zcela ustálí a získají pravidelný rytmus.
Trichodiadema mirabile je rostlina krásná (mirabilis = podivuhodný, překrásný) a mimořádně odolná, o čemž jsem se měli v uplynulém roce a půl pobytu u nás možnost přesvědčit opakovaně! Pro milovníky tvarování sukulentů s tlustými kořeny je tu tedy další možnost realizace. Výsledky mohou být v případě Trichodiadema mirabile stejně pozoruhodné jako u mnohem častěji pěstovaných Trichodiadema densum nebo T. bulbosum! Bílé květy jsou v jejím případě zase oproti jmenovaným druhům příjemnou změnou.Na úvodním snímku z podzimu roku 2011 je větší s našich T. mirabile, čerstvě obrůstající po nezbytně nutném radikálním řezu. Další trojice snímků patří stejné rostlině v době loňského červnového kvetení. Na předposlední fotografii je detailní pohled na vrcholy této rostliny, pořízený během letošního února. A na závěr opět stejná rostlina Trichodiadema mirabile, zasazená už v keramické misce. V současné době je její koruna už opět minulostí, protože prošla druhým radikálním řezem!