sukulenty.estranky.cz

Před lety jsem získal od pana Jaroslava Hušnera v Hýskově dvojici nádherných rostlin rodu Trichodiadema. Že trichodiademy jsou mojí dlouholetou slabostí či úchylkou je asi všem čtenářům tohoto webu už dobře známo. Proto je pro mne dvojnásob konsternující, že většina rostlin zmíněného rodu zůstává nejenom v naší sbírce už dlouhé roky bezejmenná. Neexistuje snad mezi sukulenty jiný rod s takovým procentem druhově neurčených jedinců. Troufám si tvrdit, že těch rostlin beze jména je dokonce většina. Jako jejich milovníka mne to samozřejmě neskutečně štve, ale to je tak všechno, co s tím můžu dělat. Že v tom nejsem sám je pouze slabou útěchou.

Z bezejmenných rostlin je právě ta z dnešního článku pro mne absolutně nejzajímavější a v mých očích i nejkrásnější. Provizorně ji máme pojmenovánu jako Trichodiadema sp. Hilltop‘, tak jak ji vedl tehdy ve své sbírce i zmíněný pan Hušner. Postupem času jsem zjistil, že stejně pojmenovanou ji mají i další pěstitelé. Asi to bude tím, že všechny u nás pěstované rostliny tohoto druhu pocházejí z jediné, dovezené k nám z Holandska někdy na počátku 90. let minulého století MUDr. Svatoplukem Rybou z Rakovníku. Oslovil jsem tedy už před lety nejprve přímo jeho, ale nic podstatného jsem se o té bezejmenné rostlině nedozvěděl. Snad jen to, že v jeho sbírce pravidelně a hojně kvete, zatímco ty naše dvě už několik let tvrdošíjně vzdorovaly. 

Loni na podzim jsme se konečně dočkali i my, a tak jsem začal znovu pátrat po původu té rostliny ve snaze přece jenom získat alespoň nějaký orientační bod na cestě k její identifikaci. Zapojil jsem do svých snah i kamaráda Standu Pertla z Chotěboře, a jeho prostřednictvím potom také Jiřího Mauleho z Plzně, který se identifikací bezejmenných trichodiadem dlouhodobě zabývá a tuto samozřejmě má také ve své sbírce. Ten nakonec potvrdil mé domněnky, že se v hledání původu té rostliny zatím nacházíme ve slepé uličce. Zprvu jsem se naivně domníval, že Hilltop je pojmenováním nějakého konkrétního místa na africkém jihu, které vzápětí naleznu v mapách. Jenže jsem našel pouze nějaký kemp toho jména v provincii KwaZulu-Natal a ještě jeden průsmyk (Hilltop Pass) v provincii Mpumalanga. Obojí tedy hodně na východ od tradičních lokalit, na nichž trichodiademy v Jihoafrické republice rostou. Teprve pak mne, jazyky nepolíbeného, napadlo podívat se do slovníku. Když jsem zjistil, že „Hilltop“ je vlastně vrchol kopce, nebo taky jen kopec, bylo mi jasné, že hledám jehlu v obrovské kupě sena. Snad původně na jmenovce té kytky byl kromě kopce ještě údaj o místě, poblíž něhož se jeho vrchol tyčil. Jenomže ten podstatný údaj časem kamsi zmizel, což rostlinu možná navždy učinilo bezejmennou.  Hledat a najít ten správný kopec by možná svedl pohádkový Honza, ale i ten by se při tom na jihu Afriky pořádně zapotil. Ze sdělení pana Mauleho o jeho pátrání je zřejmé, že vedlo podobnými cestami jako moje. Kopců mnoho a bližších informací málo, a to je prý hledal dokonce přímo u zdroje, odkud byla původní rostlina k nám dovezena v 90. letech, tedy ve sklenících známého velkopěstitele Coka Grootscholtena.

Mohl bych tvrdit, že důležitější je, že nám rostlina loni na podzim konečně také vykvetla a že je nakonec nádherná i bez květů, ale byl by to alibismus. Zrovna u této mne neznalost její identity hodně mrzí. Jediné co mohu v této chvíli udělat je podělit se s ostatními o tu trochu zkušeností s jejím praktickým pěstováním a na fotografiích také o nevšední krásu tvarů i nádherných podzimních (v našich podmínkách) květů, které jsem si loni náramně užíval.

Ze známých druhů mi tato rostlina asi nejvíce připomíná ten úplně nejznámější. Vizuálně totiž vypadá skoro jako Trichodiadema densum, na kterou někdo aplikoval retardér. Ty používají především ve velkopěstírnách, v amatérských podmínkách jen zcela výjimečně. Nikdy jsme retardéry nepoužívali, ale měl jsem v minulosti možnost několikrát vidět, co přemíra těchto chemických prostředků se vzhledem sukulentů udělá. V případě aplikace na druh Trichodiadema densum by výsledek byl asi velice podobný tomu, co vidíte na fotografiích v tomto článku. Jenže tyto rostliny jsou naprosto čisté. Z chemie nedostaly vůbec nic, hnojivo nevyjímaje. A stejnou podobu mají i rostliny Trichodiadema sp. Hilltop, které jsem měl možnost vidět v jiných sbírkách, nebo jen na fotografiích jejich majitelů.

Základ rostliny tvoří tlusté kořeny, plynule přecházející v nadzemní kmen. Vše tvarově velmi podobné jako u Trichodiadema densum, takřka identické je i zbarvení borky na kmínku rostliny. Jen listy jsou mnohem drobnější a malinko světlejší než u T. densum. Jejich rozměry se počítají pouze v milimetrech (délka 6-8, šířka 3-4 mm), mají válcovitý tvar, papilózní povrch a jejich tupé zakončení je přizdobeno diadémem se světle rezavým středem a chomáčem bílých ostníků. Lístky narůstají na větvích neskutečně hustě a společně vytvářejí nádherně kompaktní korunu i bez výraznějšího zásahu pěstitele. 

Pokud mají rostliny dostatek slunce a nejsou v trvaleji mokrém substrátu, listy narůstají tak hustě, že větve pod nimi zcela mizí. Poprvé se listy přece jenom trochu roztáhly teprve na podzim loňského roku, kdy se obě naše rostliny chystaly premiérově kvést. Zmíněné roztažení listů ale nebylo nikterak výrazné a bylo patrné pouze na větvích, kde se zanedlouho začala objevovat poupata.Ostatní vrcholky zůstaly kompaktní stejně jako byly celá léta předtím. První květy se otevřely na samém konci října a koruny rostlin potom zdobily po celý listopad. Na rozdíl od již zmiňované Trichodiadema densum se květy (barevně též podobné) otevíraly alespoň částečně i ve dnech, kdy obloha sluneční paprsky zrovna nenabízela. 

Pěstování je stejné jako u známých trichodiadem s podzimními a zimními (resp. předjarními) květy. Mezi takové patří již mnohokrát zmiňovaná Trichodiadema densum, ale také T. stellatum nebo T. calvatum. Hlavními růstovými obdobími jsou jaro a podzim, v létě upadají rostliny do částečného vegetačního klidu, zvláště pokud nastanou opravdová vedra s vyššími nočními teplotami. V takovém případě zálivku omezíme na minimum a nahrazujeme ji večerním kropením. Poklesy teplot k bodu mrazu rostliny sp. Hilltop snášejí o mnoho lépe než letní vedra a nehybný vzduch ve skleníku. V zimě by růst sice chtěly, ale kvůli chronickému nedostatku světla je musíme udržovat v jakémsi umělém spánku s mírnou nárazovou zálivkou při teplotách 5-10°C. Letnit pod širákem jsme je zatím nezkoušeli, na rozdíl od jejich příbuzenstva s letními květy, kterým pobyt venku náramně prospívá a české léto snášejí mnohem lépe než druhy kvetoucí od podzimu do jara. 

Množit tuto bezejmennou krasavici se chystáme poprvé až letos. Na květy jsme z nám neznámých důvodů čekali dlouhých šest let, přitom ostatní trichodiademy v naší sbírce kvetou ochotně, většinou i každoročně, a to i rostliny mnohem mladší. Beztak jsme ale příliš nedoufali v úspěšnost opylení, protože jak již bylo řečeno, všechny rostliny v českých sbírkách jsou patrně vegetativně namnoženy z jediné. Opylení tedy nezabralo, a tak jedinou cestou je řízkování. Lze předpokládat, že bude neméně úspěšné jako u ostatních podobných druhů trichodiadem. Jakmile získáme pořádnou základnu rostlin k dalšímu množení, budeme se samozřejmě snažit šířit tuto bezejmennou mezi další milovníky sukulentních rostlin. Než se tak stane, bude dostatek času na nejrůznější pokusy a experimenty s jejím letněním nebo tvarováním. A třeba mezitím získáme i nějakou informaci o jejím původu, která by nás nasměrovala k jejímu pojmenování. Do té doby to bude jen bezejmenná trichodiadema od bezejmenného afrického kopce. Děkujeme Sváťovi Rybovi, Jaroslavu Hušnerovi, Jiřímu Maulemu a Standovi Pertlovi za pomoc při hledání její identity.

Na úvodním srpnovém snímku z roku 2013 je jedna z dvojice rostlin, přivezených od pana Hušnera, na druhém stejná rostlina v říjnu roku 2017. Následuje dvojice fotografií obou kvetoucích rostlin na přelomu října a listopadu 2019, a na závěr ještě dva pohledy zblízka na jejich nádherné kvítky.