sukulenty

Když jsem o ní hledal informace, výsledek byl v podstatě nulový. Jediné co jsem se dozvěděl bylo, že se jedná o křížence Echeveria setosa s nějakou další rostlinou stejného rodu, zahalenou ale nic neříkajícím označením Echeveria sp. Nic dalšího mi nenabídly ani specializované weby, na nichž jinak spolehlivě naleznu odpovědi na většinu svých otázek. Po letech pěstování sukulentů jsem navíc prvního z rodičů docela spolehlivě identifikoval i bez těchto skoupých informací. Podíl Echeveria setosa na tomto zajímavém šlechtitelském počinu je totiž naprosto nepřehlédnutelný. 

Naopak velice snadno jsem si zapamatoval jméno tohoto pozoruhodného křížence díky zvláštní figuře jménem Gary Glitter. V době mého dospívání (polovina 70.let minulého století) byl na vrcholu slávy coby hvězda tehdejšího glam rocku a interpretem chytlavých jednoduchých písniček, dodnes často znějících na sportovních stadionech. Jako pubescenti jsme ale tehdy jeho songy milovali. Později se z něj vyklubal nebezpečný pedofil, který si odseděl pár roků ve Vietnamu, následně byl vyhoštěn jako nežádoucí osoba i z mnoha dalších států jihovýchodní Asie, až nakonec skončil v britském vězení, kde patrně stráví zbytek života. Pochybuji ale, že by pojmenování sukulentního křížence s nápadnými májovými květy mělo s tímto zvláštním tvorem cokoliv společného. I když člověk nikdy neví v tomhle vykloubeném světě. Navíc „glitters“ v překladu znamená něco jako „třpytící se“, a Gary v 70. letech minulého století lesknoucí se oblečky hodně miloval! 

Echeveria ‚Glitters‘ vytváří kompaktní husté růžice světle zelených listů, jejichž povrch bývá zdoben sklovitými chloupky. Jejich porost není tak hustý jak jsme tomu zvyklí u některých poddruhů zmíněné Echeveria setosa, ale i to málo stačí, aby se rostliny na slunci třpytily. Růžice tohoto křížence mohou dosáhnout průměru až 10cm, zůstávají přízemní a ani ve stáří rostliny nevytvářejí kmínek. Některé klony „Glitters“ zůstávají po většinu života soliterní, zatímco jiné hojně odnožují nebo se již od útlého mládí dělí na více růžic, tvořících poté husté přízemní koberce. Záleží patrně na tom, jaký poddruh Echeveria setosa byl při křížení použit.

‚Gliitters‘ má ráda slunce stejně jako všechny echeverie, jen na něj musí být dokonale připravena. Pokud bychom ji vytáhli po zimování ze stinného místa na plné slunce, popáleniny na listech jsou skoro jisté, protože světlá pokožka je vždy mnohem zranitelnější. Světlá ale zůstává i na slunečném stanovišti, jen konce listů se postupně začnou zbarvovat do červena. Letnit pod širým nebem jsme ji zatím nezkoušeli, ale je pouze otázkou času, kdy se tak stane.

S vodou je to podobné jako u všech echeverií. Nárazová zálivka a dokonalé vyschnutí substrátu před tou další, to je základ pěstitelského úspěchu, stejně jako chladnější (5-10°C) zimování na světlém místě. I v zimě naše rostliny mírně zaléváme, ale spíše symbolicky a za cenu ztráty (zaschnutí) části starých listů, které pak při jarním přesazování opatrně odstraníme. Množíme z bočních odnoží, pokud samozřejmě rostliny nějaké vytvoří, ale ještě častěji z jednotlivých listů, získaných při jarním přesazování. Listy zakoření i zcela nasucho a do podzimu na nich naroste docela hezká růžice. 

Jaro je také obdobím květů. Nejčastěji se otevírají v květnu, stejně jako je tomu u zmiňované Echeveria setosa ve všech jejích poddruzích. Doba kvetení je tedy naprosto shodná se známým z rodičů, zato květy výrazně odlišné. Jsou žlutooranžové a celé zbarveny takřka  jednolitě. Zvenčí převládá oranžová, uvnitř zase žlutá. Otevírají se postupně na koncích středně dlouhých květních stvolů, které jsou holé a jen řídce porostlé listeny. I z těch je možno v případě nouze získat další potomstvo. Z květů kříženců se zcela vytratila sytě červená, zabírající u všech poddruhů Echeveria setosa minimálně polovinu jejich plochy.

Echeveria ‚Glitters‘ je docela nápadná i bez květů díky světlému a tak trochu zářivému zbarvení listů. Jako mnoho jiných sukulentů, i toto je kytka pro milovníky skrytých detailů, kterých nabízí spoustu. Jemný a křehce působící vzhled, přitom listy tvrdé a na omak drsné jako smirkový papír. Nesnáší trvalejší přemokření, následkem něhož občas zahnívá, nebo jen dočasně ztrácí svůj charakteristický kompaktní tvar růžic, v nichž jsou jednotlivé listy důmyslně poskládány. Nepřehlédnete ji ani v hodně pestré sbírce rostlin rodu Echeveria.

Na úvodním snímku je skupinka ‚Glitters‘ v našem letním makroloňáku, na druhém pohled zblízka do jedné z růžic. Fotografie třetí nabízí kvetoucí rostlinu na sklonku předloňského května a na závěr ještě jeden detail zářivých májových květů, které prostor ve skleníku prozáří stejně jako samotné rostliny.