sukulenty.estranky.cz

Letos nám přibyl do sukulentářské sbírky přírůstek, nad nímž jsem dlouho nevěřícně kroutil hlavou. Především jsem vůbec netušil, odkud v jeho případě vane ten pověstný vítr. Rodových jmen z názvosloví čeledi Crassulaceae (tlusticovitých) mne sice napadala při pohledu na nové rostliny celá řada, ale dva z nich vybrat a představit si je jako rodiče  našich nováčků jsem stále nějak nedokázal. Jednu kytku mi ti přízemní (přízemního růstu) tvorové přece jenom připomínali. Ta barva je v říši sukulentů velice ojedinělá, a dodnes ji slovy nedokáži výstižně popsat. Znám ji z povrchu dužnatých listů Graptopetalum amethystinum (též Pachyphytum). Říkává se, že kdo hledá, ten najde. Něco na tom bude, ale hledání byla v tomto případě docela fuška a trvalo mi dlouho.
Kombinace rodičů těchto drobných rostlin nádherného zbarvení a zajímavé vizáže pro mne byla velkým překvapením, i když vlastně jen částečně. Jedním z rodičů totiž opravdu je výše zmíněné Graptopetalum amethystinum z mexických států Durango a Jalisco. Tato vcelku robustní rostlina se výrazně podobá známému Pachyphytum oviferum, a celkově svým vzhledem zapadá spíše do tohoto rodu. Jenomže květy tu zvláštně fialovorůžově zbarvenou rostlinu (podle počasí a ročního období) jasně řadí po bok vzhledově pestrých a odlišných rostlin rodu Graptopetalum. Od této rostliny dostali kříženci do vínku výrazné zbarvení, a částečně i tvar listů.
Jinak jsou ale o poznání menší, jejich růst zůstává trvale přízemní a tlusté listy s ojíněným povrchem jsou zakončeny nepatrnou špičkou. Ta je pozůstatkem genů druhého z rodičů, stejně jako zmíněný drobný vzrůst a trvale přízemní růžice. Druhým z rodičů je totiž Echeveria purpusorum, tedy opět mimořádně krásná rostlina, pocházející pro změnu z mexických států Puebla a Oaxaca.
Kříženec těchto dvou rostlin (zřejmě z dílny Myrona Kimnacha) z čeledi Crassulaceae dostal jméno Graptoveria „Amethorum“. Oficiálně by ještě před tímto názvem mělo být  písmeno“x“, takže oficiální latinské ppojmenování připomíná spíše výrobní označení nějakého robota než zahradnického křížence. Dle internetu je patrné, že se “Amethorum“ sice  pěstuje prakticky po celém světě, byť asi zatím ne příliš běžně a masivně. 
Kytka pro velkopěstírny to tedy zrovna není, protože roste pomalu a nedosahuje oslnivých rozměrů. Průměr růžic u dospělých rostlin dosahuje 5-6cm, ale pokud začnou odnožovat dříve, už nadále většinou nepřirůstají. „Amethorum“ je rostlina na plné slunce, které jsme jí v létě u nás dopřáli se vším všudy. Trochu jsem se o naše čerstvé přírůstky bál, když začaly s příchodem podzimu ranní teploty povážlivě klesat (někteří kříženci odolných rostlin bývají choulostivější než rodiče), ale rostlinky to ustály bez problémů.
Nyní už trochu ztrácejí ze svého letního zbarvení, ale zato začínají všechny do jedné odnožovat, takže o potomstvo zdá se bude postaráno. Zatímco přes léto převažovala na povrchu listů červená či růžová barva, na podzim zesílila voskovitá vrstva a zbarvila listy do modrofialové. Průměr jejich plochých a kompaktních růžic se pohybuje mezi 2,5-3cm, přičemž nejsou o mnoho vyšší než jediný centimetr a výše narůstají teprve od chvíle, kdy je začaly trochu nadzvihovat boční odnože. Květuschopné už zřejmě budou, ale zatím nekvetly. Údajně nejsou jejich květy příliš povedené, alespoň to sdělují na internetu, ale rostlinky jsou  fešné i bez nich. S kvetením u mezidruhových kříženců bývá často problém, o čemž svědčí i skutečnost, že jsem na internetu nenašel ani jedinou fotografii kvetoucí „Amethorum“.
Už hodně dlouho mne nic z čeledi Crassulaceae tak nepřekvapilo a nezaujalo jako právě tahle barevná droboť, připomínající maličké (a docela krásné) echeverie.Věnuji jim zvýšenou pozornost, a v předjaří se chystám intenzivně věnovat jejich množení. Domnívám se, že by mohly zaujmout i další pěstitele. Jsou nádherně vybarvené, kompaktní a příliš místa za oknem nezaberou. A za celou dobu pobytu u nás neuhynula ani jediná.
Na úvodním snímku jsou naše rostliny, pěstované pohromadě ve společné misce. Na druhé fotografii je jedna z nich zblízka, a následuje podobný pohled na jinou rostlinu na konci prázdnin  ještě v letních barvách. Je slušné představit také rodiče těchto kříženců, takže na čtvrté fotografii je letně zbarvené Graptopetalum amethystinum, následované na závěrečném snímku mexickou Echeveria purpusorum, která dala křížencům do vínku neskutečně pomalý růst.