sukulenty.estranky.cz

Rostliny z okruhu Crassula exilis dávají mnohem více zabrat botanikům a taxonomům než obyčejným pěstitelům. Jedni uznávají pouze dvě subspecie (C. exilis ssp. sedifolium a ssp. cooperi), jiní pod Crassula exilis zařazují ještě ssp. schmidtii a ssp. picturata, a jsou tací, kteří mají v ruce ještě jeden systematický trumf  v podobě páté rostliny. Tu nazývají Crassula exilis ssp. fragilis, ale v praxi se s ní asi málokdo setkal, a dokonce ani na internetu o ní není příliš informací, natož pak fotografií. V případě této subspecie je navíc značně podezřelé, že jejím přírodním nalezištěm má údajně být východní polovina ostrova Madagaskar, což je území na hony vzdálené lokalitám ostatních rostlin, zařazovaných do komplexu Crassula exilis.
Pěstitelé to mají podstatně jednoduší, protože ty rostliny pěstují pod jejich poddruhovými (ssp.) názvy, takže ve sbírkách kolují odjakživa rostliny s názvy jako Crassula picturata, C. schmidtii nebo Crassula cooperi. Pokud sukulentáři sdělíte tyto názvy, je mu okamžitě jasné o jakou rostlinu jej žádáte.
Pokud však máte zmíněné rostliny pohromadě a podíváte se na ně zblízka, zjistíte že mají mnoho společného, ačkoliv vizuálně jsou některé z nich výrazně odlišné. Dvě nejdrobnější kytky z tohoto okruhu rozpoznáte až opravdu zblízka. Jejich listy nebývají delší než jeden centimetr a široké jsou jen několik milimetrů. Jejich horní plocha je zdobena fialovočervenými body, rozsetými nepravidelně a v různé hustotě na matně zeleném podkladu. Listy Crassula exilis ssp. cooperi jsou více ploché, zatímco u ssp. sedifolia jsou silnější a mírně kýlovité. Pokud nebazírujete na maličkostech, je v podstatě jedno, kterou z těch dvou si opatříte. Jejich přírodní lokality se vzájemně takřka prolínají u hranic severozápadního Kapska a jihovýchodu Namibie.
Trochu podobná  oběma výše uvedeným rostlinám je také Crassula exilis ssp. picturata, ale splést si ji ani s jednou  nemůžete. Listy má podstatně větší a především širší, kresba na nich je mnohem pestřejší, protože je tvořena skvrnami rozličných velikostí. Zubaté okraje lístků jsou zdobeny hustě nahloučenými lemy z drobných a stejně velkých bodů. Na rozdíl od dvou předchozích tvoří listy přízemní růžici naprosto kompaktního charakteru. Spodní části listů jsou, podobně jako u předchozích drobnějších druhů, fialové a droboučké kvítky bílé.
To Crassula exilis ssp. schmidtii je z úplně jiného těsta, přesto je pozornému pěstiteli jasné, že k té trojici prostě patří. Její úzké listy jsou podstatně větší, a jejich délka dosahuje až 6-7 centimetrů. I na plném slunci jsou zůstávají sytě zelené, a tmavnou pouze jejich okraje. Listy narůstají v růžicích takřka vzpřímeně a květy mohou být v širokém rozmezí od světle růžové až po karmínouvou. Domovem této rostliny je hraniční areál mezi jihoafrickým Natalem a Namibií. Na listech ssp. schmidtii nejsou patrné tmavé skvrny, ale přesto na listech jsou, jenom jejich zbarvení je potlačeno! Tato rostlina je navíc značně variabilní ve velikosti listů i jejich zbarvení od světle až po tmavě zelenou.
Způsob růstu této rostliny, tvar a nárůst květních stvolů i chování rostliny v poslední fázi růstu květního stvolu nebo v době bezprostředně po otevření květů, to všechno je naprosto totožné s třemi drobnými rostlinkami zmíněnými výše.
Nejdůležitějším společným znakem všech je snadné pěstování, a jedinou podmínkou úspěchu pak dostatek světla. Pouze na plném slunci má význam tyto africké miniatury pěstovat, protože ve stínu z nich zůstanou nevzhledné trsy zelených listů, od nichž se květů nikdy nedočkáme.
Všechny bez výjimky snášejí letnění, při němž odpadá částečně nebo zcela značná křehkost, která je především u ssp. schmidtii mezi pěstiteli pověstná. Rostliny se na plném slunci a čerstvém vzduchu stávají mnohem odolnějšími, jejich listy bývají nádherně vybarveny a mnohem více odnožují. Květy se obvykle objevují v průběhu léta, ale někdy se jejich vrchol přesouvá až do podzimu. A čas od času se zbrnčí a vykvetou třeba o vánocích, aniž bychom to mohli ovlivnit!
V zimě chtějí maximum světla, ale i tak ho nemohou dostat tolik co by potřebovaly na udržení krásného habitu. Příchod slunných jarních dnů naštěstí všechny újmy na vzhledu rostlin napraví neuvěřitelně rychle a spolehlivě.
Pokud je světla dostatek, můžeme zalévat hojně a nemusíme se bát vodu pouštět proudem přímo na listy. Vlnatky se klidí jinam a popálení těmto miniaturám rozhodně nehrozí, což o mnohých jiných druzích tlustic říci rozhodně nemůžeme. V zimě zaléváme mírně a v dlouhých intervalech. Ačkoliv nejsou listy těchto rostlin kdoví jak sukulentní , dlouhá sucha rostliny snášejí bez viditelné újmy.
Rostliny z okruhu Crassula exilis se o dostatek potomstva starají opravdu vzorně. Vesměs hojně odnožují, a jakmile se v růstovém středu objeví zárodek budoucího květního stvolu, pak se čekající odnože objevují takřka za každým listem. Na dovršení této populační exploze jsou na závěr využity i květní stvoly. Jsou řídce porostlé květními listeny, a za každým z nich je připravena ke startu další malá rostlinka. Během sezóny je lze úspěšně množit zakořeňováním bočních růžic nebo z jednotlivých lístků, které však musí být od stonku odděleny opatrně a úplně celé.
Květenství bývají u těchto rostlin poměrně vytrvalou záležitostí, takže pokud máte rostlin více jako my, vaše radost z květů trvá v podstatě celé léto. Rostliny sice na nějaký čas pozbudou kompaktního tvaru (především ssp. cooperi), ale drobné a s barevnými těly kontrastní kvítky vše vynahradí.
Rostliny bez obav letníme a ponecháváme je na pospas dešti. Přestože jejich lístky jsou poměrně měkké a křehké, slimáci je zřejmě nemusí a pasou se na úplně jiných rostlinách, které na první pohled vypadají mnohem méně zranitelné. Letněné rostliny neztrácejí tvar ani v době kvetení, což v bytě nebo ve skleníku takřka pokaždé nastane.
Mám rád všechny  bez rozdílu, ale opravdovým oblíbencem je u nás ssp. picturata. Toužil jsem po ní hned na počátku svého sukulentářství. Kupodivu ji tehdy bylo možné sehnat mnohem snadněji než dnes! Přišly časy kaudexů, afrických brambor a dalších špeků, a tyhle drobné, pestrobarevné kytičky ustoupily do ústraní. Když jsem si před lety uvědomil, že mi „picturata“ chybí, začal jsem se po ní dost usilovně pídit, ale vrtění hlavou bývalo dlouho jedinou tichou odpovědí. A když se na mne konečně štestí usmálo, koupil jsem všechny, které tam byly k mání a zařekl se, že tahle kytka už z naší sbírky nikdy nezmizí. Proto jí udržuji vždy ve stavu nedotknutelných zásob, tak jak to dělají vojáci s proviantem. Díky stálému kontaktu už znám dokonale všechny její projevy, takže mne s ní nemůže v podstatě nic zaskočit. Je to skvělá rostlina, a protože místa moc nezabere a krásná je po celý rok, může si ji pořídit do svého bytu úplně každý. A každému ji také doporučuji.
Po úvodním detailu Crassula exilis ssp. picturata s malým zárodkem květenství můžete vidět dvojice fotografií C. exilis ssp. cooperi, ssp. schmidtii a na závěr mé oblíbené Crassula exilis ssp. picturata. Pro ilustraci velikosti rostlin je třeba uvést, že všechny na předposledním snímku se nacházejí ve společné keramické misce o rozměrech 6x4 centimetry! Na poslední fotografii zase můžete vidět, že tyto jihoafrické miniaturní tlustice vyplní i sebemenší škvírku mezi kameny.