Jdi na obsah Jdi na menu
 


TROMOTRICHE APERTA

25. 2. 2011

p1010065.jpgMezi směsicí rodu Huernia k nám jednoho loňského jarního dne dorazila i trojice rostlin, které se od ostatních svým vzhledem výrazně odlišovaly. Při pohledu na ně mi bylo jasné, že mám co do činění s rostlinami, které jsem zaručeně ještě nikdy předtím nepěstoval, a dokonce ani na vlastní oči neviděl! I přes nedostatek času během letní sezóny jsem zahájil okamžitě pátrání po jejich identitě, a díky internetu jsem si začal pomalu osvojovat podivný latinský název Tromotriche!
Zprvu jsem se domníval, že se jedná zase o jeden z těch slučováním nebo překombinováním nově vzniklých rodů, které v posledních letech systematikové vyrábějí jako na běžícím pásu, aby se jejich ctěná jména navždy vepsala do botanické historie, nebo jen z pouhé zlomyslnosti a na truc svým kolegům v rámci pověstné vědecké řevnivosti! Jenomže při tom pátrání jsem zjistil, že rod Tromotriche byl ustaven již roku 1812 (!), a současní botanici se k němu z nějakého mně neznámého důvodu po takřka dvou stoletích znovu vrátili, aby do něj zařadili rostliny rodů Tridentea nebo Stapelia.
V současné době zahrnuje rod Tromotriche 10 (resp.11) druhů rostlin, lišících se od zbytku Asclepiadaceae především dlouhými květními stopkami, které jsou buď převislé, nebo rostou vzpřímeně. Právě podle způsobu jejich nárůstu jsou rostliny rodu Tromotriche podle údajů v literatuře děleny do dvou sekcí.p1010373.jpg Ty ze sekce Tromotriche mají stonky spíše plazivé, zatímco zástupci sekce Caruncularia je mají ponejvíce vzpřímené, nebo jen částečně poléhavé.
Zmíněné květní stopky a jejich délka mne utvrdily, že jsem neznámé rostliny v naší sbírce rodově určil dobře, protože po nějakém čase se v úpatích tenkých stonků objevily a narůstaly a narůstaly, zatímco poupata na jejich koncích zůstávala dlouho maličká!
Těla Tromotriche jsou poměrně tenká, jak již bylo řečeno, a také rozdělena na menší části množstvím hrbolů, ale bez tradičních výrůstků, zdobících například většinu rostlin rodů Stapelia, Huernia nebo Orbea. Stonky hojně odnožují, a zatím u nás rostou pořád ještě vzpřímeně, ale nejsem si jist, jak dlouho jim to ještě vydrží! Jejich barva se mění podle intenzity světla na stanovišti od tmavě zelené až po hnědofialovou nebo dokonce i šedomodrou! Jak už tomu bývá u rostlin čeledi Asclepiadaceae zvykem, nové výhony se na stávajících stoncích začaly v hojném množství objevovat zároveň se zárodky poupat!
p1010496.jpgOsud mi přihrál během vývoje poupat pro mne donedávna nezmámých rostlin (nyní už najisto Tromotriche) knihu, na kterou jsem dlouho čekal. Vyšla nedávno předtím, a bezprostředně po jejím vydání mne o ní informoval pan Petr Koupelka, který se dovozem cizojazyčné odborné literatury a jejím následným prodejem zabývá už dlouhá léta. Zalistoval jsem tedy zanedlouho díky jeho pružnému vyřízení mé objednávky  v díle J. Pilbeama se stručným, leč výstižným názvem „STAPELIADS“ (psali jsme o ní v recenzích), a nalezl mezi téměř sedmi stovkami barevných fotografií tu správnou rostlin s názvem Tromotriche aperta.
Úchvatné (pro mne) divadlo mezitím pokračovalo. Nejprve se jenom neustále prodlužovala květní stopka, až se zastavila na délce téměř jedenácti centimetrů, takže až dosud maličké poupě se ocitlo hluboko pod úrovní dna květináče! Teprve když se nárůst květní stopky zastavil, začalo růst samotné poupě. A nejen to! Začalo se totiž zároveň nádherně zbarvovat. Nejprve se na jeho olivově zeleném povrchu objevilo množství různě velkých červenohnědých bodů, a teprve později se touto barvou potáhl takřka celý povrch stále se zvětšujícího poupěte.
Jeho otevření se zdálo být dlouhé dny takřka na spadnutí, ale teprve jednoho časného rána se začaly cípy budoucího květu konečně rozestupovat a u vchodu do makrolonového průchoďáku bylo rázem nedýchatelno! Sp1010508.jpgamotný květ o průměru 4cm vystačí v podstatě se dvěma barvami, tvořícími krátký, ale přirozený přechod na plasticky velice zajímavě tvarovaném povrchu, připomínajícím cizelérské kovotepecké dílo. Vše dohromady tvoří elegantní celek, který by mohl být skvělou inspirací pro módní návrháře! Problém byl tento nádherný květ nafotit, protože zatímco v přírodě se plazí po terénu, zde visel někde hluboko dole pod rostlinou. A tak jsme si nakonec vypomohli jinými sukulenty, stojícími všude okolo. Díky pestře zbarvenému poupěti je květ Tromotriche aperta ojedinělý i tím, že se na jeho kráse výrazně podílí i jeho zadní strana, která bývá u většiny jiných Asclepiadaceae jednobarevná a nenápadná.
Nebudu psát o pěstování Tromotriche aperta žádné sáhodlouhé litanie, protože rostliny máme teprve od loňského jara, nejsou s nimi prakticky žádné problémy a dostávají z naší strany naprosto stejnou péči jako všechny ostatní rostliny z čeledi klejichovitých (Asclepiadaceae). Od jara polostín na spodním parapetu až do závěru léta, kdy rostliny putují na plné slunce, ale zároveň na nejvíce větrané místo u dveří makrolonového průchoďáku. Rostliny sice trochu zčervenají nebo zhnědnou, ale zase nakvetou bez rozdílu vzácnosti druhu. Řeč je samozřejmě pouze o druzích s letními či podzimními květy. Právě plné slunce je stimuluje ke kvetení, a po nasazení poupat  klidně mohou putovat zpátky pod parapet, kde už spolehlivě vykvetou. Na plném slunci zaléváme často, ale v malých dávkách. Pokud má rostlina již malá poupata, udržujeme substrát v podstatě neustále mírně vlhký.
p1010583.jpgAsclepiadaceae neletníme, protože se nám ještě stále nepodařilo postavit zařízení se stříškami, pod nimiž by bylo možno v jarních, a především podzimních měsících regulovat vlhkost substrátu, která by za chladnějšího počasí vedla u této rostliny a jejího rozvětveného příbuzenstva k rychlým hnilobám kořenů. Rostliny poléváme na těla (večer nebo brzy ráno) a částečně tak znesnadňujeme život všudypřítomné vlnatce, která stonky Asclepiadaceae miluje nade vše, a dává jim přednost před veškerými ostatními sukulentními pokrmy.
Tromotriche aperta pochází z Jižní Afriky a Namibie, a někteří botanici ji řadí spíše do příbuzného rodu Tridentea. Botanici se na zařazení této rostliny v minulosti už náležitě vyřádili, protože coby rodový název před tím dnešním figurovaly postupně také Stapelia, Orbea, Caruncularia, Caralluma a již zmíněná Tridentea.
Pro nás, obyčejné pěstitele, je samozřejmě mnohem důležitější, že v našich podmínkách Tromotriche aperta dobře a bez problémů roste i kvete, a díky snadnému množení a vcelku hojnému odnožování je tedy předpoklad, že záhy rozšíří řady běžně pěstovaných zástupců čeledi Asclepiadaceae.
Na úvodním snímku je rostlina u nás teprve čerstvě adaptovaná, na druhém již s četnými odnožemi a zárodkem budoucích květů. Následuje dvojice fotografií poupěte v různých fázích jeho vývoje v rozmezí dvou srpnových týdnů. A na závěr květ Tromotriche aperta s pozadím z mexických echeverií.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

tromotriche

(J.Janda, 2. 3. 2013 11:06)

My příliš "Stapeliads" nepěstujeme, a velice málo je množíme. Občas nějaké máme, ale ne tolik, aby jsme je dávali do internetové nabídky, takže je spíše nabízíme právě v rámci dnů otevřených dveří nebo v naší prodejně v jihlavské zoo. V této chvíli nevím, zda nějaké budou zjara, záleží jak jednotlivé rostliny přežijí zbytek zimy. Je také možné, že se nám podaří sehnat přebytky od jiných pěstitelů. Pak by se rostliny určitě objevily i v našem připravovaném e-shopu. J.J.

Tromotriche

(Eva Egertova, 22. 2. 2013 6:49)

Vazeny pane, rada bych se zase prijela podivat na den otevrenych dveri v Pavove. Protoze jsem si take zakoupila Pilbeama a je inspirativni, pidim se po necem ze stapeliovitych a Tromotriche aperta je moc pekna. Nepamatuji se, jestli jste loni nabizel nejakou stapeliovitou, protoze jsem po nich nekoukala. Budete nejakou nabizet a sla by zamluvit?Trichodiadema od Vas prezila zimu doma za oknem a nyni uz se sluni v novem skleniku. Dekuji za informaci a zdravim, Eva Egertova