TROMOTRICHE REVOLUTA var. TIGRIDIA
Už několik let pěstujeme rostliny Tromotriche revoluta, aniž bychom se dočkali jediného kvítku. Jsou to kytky robustní, jejich šedozelené (na plném slunci) čtyřboké stonky jsou tvrdé jako beton. V porovnání s většinou jiných „stapeliads“ nepříliš hojně větví a když, tak ponejvíce prostřednictvím podzemních výhonů, které cestou za světlem dovedou obstojně zdeformovat květináč. Loni se k nám dostala rostlina se jmenovkou Stapelia kwebensis, jejíž identifikace nám dala náležitě zabrat, abychom v závěru pátrání zjistili, že i ona patří do okruhu rostlin Tromotriche revoluta. Vzhledově není těm co jsme až dosud u nás pěstovali příliš podobná, a také její květy se výrazně liší od těch, které jsme vídali na fotografiích s popiskou Tromotriche revoluta. Na rozdíl od nich jsme se ale od nováčka v naší sbírce dočkali květu hned v jeho premiérové sezóně.
Tromotriche revoluta var. tigridia, jak se rostlina jmenuje (alespoň doufáme), roste v oblastech se zimními dešti v Západním Kapsku JAR). Její populace je uváděna z okolí městečka Clanwilliam, kde prý roste často přistíněna keři a křovinami. Svoje současné pojmenování získala podle všeho v roce 1993, ale jinak je rostlina známa už dlouho předtím. 
Poprvé ji popsal francouzský zahradník a botanik Joseph Decaisne jako Stapelia tigridia již v roce 1844. Ve slavném Jacobsenově sukulentářském lexikonu z osmdesátýých let minulého století ji pro změnu nalezneme pod jménem Stapelia revoluta var. tigrida (nikoliv tigridia). Ani dnes nejsou botanici jednotni v názoru na její zařazení. Někteří z nich vůbec variety Tromotriche revoluta (existuje ještě var. fuscata) neuznávají a obě považují jen za nepodstatné odchylky od normálu. Stonky variety tigridia jsou čtyřboké, stejně jako u klasického typu Tromotriche revoluta, ale i na slunečném stanovišti si zachovávají sytě zelenou barvu. V literatuře je uváděna jejich výška v rozmezí 15-45cm (šířka 15-30mm), ale jak se bude blížit k horní hranici, patrně už budou poléhavé. Stonky našich rostlin nedosáhly zatím ani hranice spodní, takže zůstávají neustále vzpřímené, na hranách opatřené docela výraznými výrůstky. První zárodky budoucích květů se na jedné z rostlin objevily někdy v polovině září. Poupata narůstají na poměrně krátkých (v rámci rodu nezvykle krátkých!) stopkách blízko vrcholů stonků, podle údajů v literatuře někdy i po třech z jediného místa. Naše poupata byla původně dvě, ale jedno to během vývoje vzdalo na úkor druhého.
Obávali jsme se, že květ nakonec nespatříme, protože na konci září jsme odjížděli na dovolenou. Dopadlo to dobře a při návratu jsme nalezli poupě asi trojnásobně velké než když jsme jej viděli naposledy. Bylo poměrně ploché, jeho povrch hladký a stonky rostliny bez zřetelné kresby, protože slunečných dnů ubývalo a byla již nějaký čas umístěna na horním parapetu vytápěného skleníku. To už byl počátek října. Na otevření květu jsme si museli počkat až do jeho závěru. Tentokrát jsme ale bohužel propásli onen krátký pomíjivý okamžik, kdy se květ otevřel naplno. Spatřili jsme ho s již nazad stočenými cípy (laloky), ale i tak nám připadal úchvatný.
Z námi dosud pěstovaných „Stapeliads“ nejvíce připomínal květy Caralluma europaea, tedy spíše jejich mohutnější verzi, vylepšenou ještě po celém obvodu fialovými vibračními chloupky, jaké jsme docela nedávno měli možnost pozorovat i na květech příbuzného druhu Orbea speciosa. Klasická kombinace červenohnědé a žluté opět nezklamala. Žlutá, tentokrát zastoupena jen v decentním světlém odstínu a v tenkých mírně zvlněných páscích, působí jako dokonalý ozdobný prvek. Pásky dohromady vytvářejí dojem kruhů, vzdalujících se jeden za druhým od středu květu, jehož velikost může dosáhnou 30-45mm (po stočení cípů). Květ rostlinu zdobil déle než týden, takže z jeho křehce působivé krásy jsme se radovali ještě na počátku listopadu. Další poupata bohužel zaschla, protože v té době nepanovalo venku počasí, dovolující pravidelnou zálivku, ale nebyla zase taková zima, abychom už uvedli do chodu alespoň jedna kamna ve skleníku.
Pěstování Tromotriche revoluta var. tigridia se v ničem neliší od většiny smrdutek čeledi Asclepiadaceae. Od konce jara do příchodu podzimu se vyplatí vodou nešetšit a rostliny klidně vystavit i plné sluneční palbě. Vzhledem k tomu, že jsme neměli potuchy o jejím původu z oblastí zimních děšťů, ani nás nenapadlo, že by vyžadovala nějaký letní odpočinek. Jisté je, že velmi ožila právě na sklonku léta, kdy jí začalo výrazněji přirůstat množství nových pozdně jarních výhonů, a nedlouho poté se objevily i zárodky budoucích květů. 
Zimovat se kvůli výše uvedené skutečností asi vyplatí tepleji (15°C je optimum), ale se zálivkou to raději nepřehánět. Podle všeho by kytka chtěla růst právě v zimě, ale naší snahou by mělo být v rámci možností jí v tom zabránit a vodu rostlinám dodávat pouze v menších dávkách za účelem jejího doplnění v pletivech. Zimní přírůstky totiž nemohou být v srdci Evropy plnohodnotné ani při umístění rostlin ve vytápěném skleníku nebo zimní zahradě. Bude lepší přidat vodu zjara a rostlina určitě zimní růstové manko snadno dožene.
S jejím pěstováním jsme samozřejmě teprve v začátcích, stejně jako s množením, které by nemělo být v ničem rozdílné od většiny příbuzenstva z čeledi Asclepiadaceae. V zájmu udržení této nepříliš často pěstované rostliny ve sbírce jsme již učinili první opatření. Rozebrali jsme dva naše trsy doslova na součástky, které se nyní nacházejí v květináčích naplněných lignocelem. Na některých se již objevují hrbolky, předznamenávající tvorbu čekacích kořínků. Když vše vyjde, budeme mít na konci příští sezóny dobrý základ k tomu, abychom Tromotriche revoluta var. tigridia za nějaký čas rozšířili i za okna dalších pěstitelů, kteří by z ní mohli mít stejnou radost jako my během letošního podzimu. 
Na úvodní fotografii je trs klasické Tromotriche revoluta, kterou pěstujeme již několik let, aniž by vykvetla. Na dalších dvou snímcích je malé poupě na rostlině Tromotriche revoluta var. tigridia v polovině září, tehdy ještě společně s jedním malinko menším. Následuje fotografie stejného poupěte z počátku října. Na jeho konci byly pořízeny zbylé dva snímky již kvetoucí rostliny.
