TYLECODON LEUCOTHRIX
Když jsem tu rostlinu poprvé spatřil na fotografiích, musel jsem ji prostě mít. Tak to s některými sukulentíky bývá. Člověka si okamžitě získají, aniž by přemýšlel proč. Jinak mám k tylekodonům obecně vztah velice vlažný, dokonce by se dalo říci že i trošičku vyhýbavý či odtažitý. Částečně je to způsobeno jejich obráceným růstovým cyklem. Začínají vegetovat na sklonku českého léta a teprve na přelomu podzimu a zimy se dostávají do plného růstového tempa. Proto je třeba jim podle toho upravit zálivku, ale zároveň ji i přizpůsobit chronickému nedostatku světla u nás v době jejich hlavní vegetační sezóny. Několik rostlin rodu Tylecodon navzdory tomu všemu už dlouhá léta pěstujeme vcelku úspěšně. Rostou sice pomalu, zato pravidelně kvetou a uhynulo jich za tu dobu minimum. Možná i tato skutečnost mi dodala kuráž ke koupi rostliny z dnešního článku. 
Myslel jsem si, že ji budu shánět dlouho, ale naštěstí jsem si vzpomněl na pana Hušnera v Hýskově. Ten se kromě rostlin čeledi Aizoaceae, aloí a sukulentních pelargonií specializuje také na tylekodony. Když jsem pak na podzim roku 2014 přednášel ve slavném pražském kaktusářském spolku, pan Hušner mi tam rostliny Tylecodon leucothrix přivezl. Vzhledem k ročnímu období byly v plném růstu a stejně krásné jako ty na fotografiích, které mne k jejich pořízení nedávno předtím inspirovaly. Teprve když se u nás trochu aklimatizovaly, začal jsem se zajímat o bližší informace, týkající se jejich původu. Ty ryze pěstitelské jsem začal praktikovat v duchu jejich předchůdců, zastoupených již v naší sbírce. Vše mi usnadnila skutečnost, že jsem rostliny nemusel přesazovat, protože pan Hušner pěstuje ty své ve velice podobném substrátu jako my. Odpadají tak problémy se zaléváním, které míváme s rostlinami zasazenými ve zcela odlišných substrátech většiny ostatních pěstitelů do chvíle, než je přesadíme do svého.
Tylecodon leucothrix roste v přírodě Jihoafrické republiky, přesněji řečeno ve východní části území, zvaného Little Karoo. Nejznámější populace rostlin jsou známy z blízkosti městečka Ladismith směrem k vesnici Vanwyksdorp (resp.Van Wyksdorp). Naše rostliny mají za jménem na cedulce od pana Hušnera uvedenu ještě lokalitu Blouhuis. Tylecodon leucothrix v domovině roste v podhůří na kamenitých stráních orientovaných na jih. Rostliny velice často obsazují přistíněná stanoviště, ale některé naopak zůstávají vystaveny plné sluneční palbě. Celkem je údajně známo pět populací.
Základem rostliny je silný kmen (až 6 cm), zčásti nadzemní, na jehož vrcholu je roseta dužnatých listů kopinatého nebo oválného tvaru, jejichž povrch je hustě porostlý jemnými bílými chloupky. Díky nim rostlina získala své pojmenování (leucothrix = bělovlasý). Listy se trochu podobají rostlině Echeveria 'Doris Taylor', o níž jsme již také psali hned v prapočátcích našeho webu (19.7. 2008), jen jsou mnohem menší a růžice z nich složená není tak hustá. Sklovité chloupky na povrchu listů napomáhají v přírodě zachycovat vláhu z dešťů i ranní rosy. Na netu je možno spatřit jedince s listy velmi úzkými, jakoby srolovanými, a také rostliny s listy zbarvenými do červenohnědých odstínů. Vodozásobný kmen je pro rostliny zárukou přečkání dlouhých období sucha, kdy zůstávají v bezlistém stavu. Květy se objevují zpravidla na konci vegetačního období a jejich zbarvení může být čistě bílé nebo se zelenkavým nádechem, ale také jemně růžové. Tylecodon leucothrix patří k pestré a početné čeledi tlusticovitých (Crassulaceae). Zatím není v přírodě ohroženým druhem, přesto je považován za dosti vzácný.
Rostlina získala svoje dnešní pojmenování v roce 1978 díky australskému botanikovi a znalci jihoafrické sukulentní flóry (především rodu Crassula) Hellmutu R. Toelkenovi. Známa je ale už o mnoho dříve (1934) jako Adromischus leucothrix, nebo také Cotyledon leucothrix a Cotyledon swartbergensis. Rostlině místní v afrikánštině říkají Doubossie, nebo také Bunny Ears, tedy něco jako zaječí ouška. 
Jak již bylo uvedeno, do kultury si Tylecodon leucothrix přináší zakódován obrácený růstový cyklus, jemuž musíme pěstování podřídit. Všechny naše rostliny rodu Tylecodon mají celoročně své místo na východní straně skleníku, kam slunce svítí od brzkého rána a pak celé dopoledne. Zdá se, že zde nalezly své světelné optimum. Nejvíce vody dostávají od konce léta do příchodu zimy, a potom znovu od předjaří až do nástupu opravdového českého léta. Pravidelně je ale zaléváme i celou zimu (5-10°C), jen v menších dávkách, protože světla bývá málo. Základem zdárného pěstování je propustný substrát s velkým podílem písku, který po zálivce v kterémkoliv období necháme vždy důkladně vyschnout. Přes léto rostliny odpočívají v bezlistém stavu, ale vodu občas také dostanou, většinou jednou za 2-3 týdny (občas je i kropíme). Kvetení jsme se poprvé dočkali zjara roku 2017, ale vzhledem k hektickým přípravám na sezónu jsme si drobných kvítků příliš neužili a ani jsme je nestihli vyfotit. Napravili jsme to až o rok později. Kvítky na dlouhých stvolech začaly naše rostliny zdobit ve chvílích, kdy ty již začínaly částečně pozbývat své zimní krásy. První zárodky budoucích květenství jsme pozorovali na počátku dubna, to ještě nenápadně ukryty mezi listy. Pak už květní stvol narůstal do výšky, až skončil na nějakých 30 cm a vypadalo to, že drobnou rostlinu vyvrátí z kořenů. Od toho ji bezpochyby zachránil silný kmínek, plnící v tu chvíli kromě funkce zásobárny vody i tu stabilizační.
Jemně růžové kvítky, vzhledově pro rod Tylecodon typické, se otevřely v polovině června. Navzdory panujícím vedrům pak rostlinu zdobily dlouhé týdny, během nichž se postupně otevíraly. Rostlinám kvetení dávalo zabrat, a tak jsme je květenství nakonec zbavili předčasně, aby mohly následně nabrat sil vydatným a ničím nerušeným letním spánkem. Tím jsme se patrně připravili o semena, jejichž výsev je nejčastějším způsobem množení Tylecodon leucothrix.
Tylecodon leucothrix by se vzhledem k nepatrné velikosti a obrácenému růstu mohl v budoucnu stát vítaným zpestřením pro okenní pěstitele, kteří jim mohou nabídnout parapet jižního okna a kochat se pak jejich krásou v době, kdy se většina ostatních sukulentů čeledi Crassulaceae nachází v hlubokém zimním spánku.
Na úvodním snímku je Tylecodon leucothrix z října roku 2017, následuje fotografie z dubna následujícího roku, již s náznakem budoucího květenství. Na další dvojici snímků jsou červnové květy. A na závěr ještě rostlina, zahajující počátkem letošního září svoji další vegetační sezónu.
