sukulenty.estranky.cz

Koupili jsme ji před lety jako Uncarina sp. Fort Dauphin. Už tehdy se od semenáčků ostatních unkarin v naší sbírce výrazněji odlišovala. Především vykrajovanými listy, i když tehdy ještě ani zdaleka ne tak hluboce, jako je tomu nyní. Letos nám po letech pěstování poprvé vykvetla, což mne přinutilo nakouknout na pěstitelské i odborné weby (protože dostupná literatura toho příliš nenabízí), abych se rostlinu pokusil přesněji identifikovat. Vyšla mi z toho zcela jednoznačně Uncarina decaryi. Dobrý tip se mi nakonec o pár dnů později potvrdil při návštěvě u Luboše Hojného v Podkrkonoší. Od něj nakonec naše kvetoucí rostlina pochází! Měli jsme možnost vidět nejenom fotky z poslední Lubošovy cesty po Sokotře, ale také dospělou, kvetoucí a zároveň již také plodící rostlinu Uncarina decaryi v jeho rozmanité sukulentní sbírce. Shoda s tou naší byla více než zjevná (květy i listy)!
Když už jsem byl v tom internetovém pátrání, dozvěděl jsem se, že Port Dauphin byl původním názvem města Tolanaro, ležícího na jihovýchodním pobřeží ostrova Madagaskar. A právě jih Madagaskaru je uváděn jako domov této rostliny z čeledi Pedaliaceae. V přírodě se jedná o částečně nebo zcela opadavý strom, dosahující výšky 5-8 metrů, jehož kmen může mít u báze i 30cm v průměru! Jak již bylo řečeno, jemně chlupaté listy jsou hluboce vykrajované, na horní straně tmavě zelené a na spodní bílošedé. Vcelku dobrým poznávacím znakem Uncarina decaryi jsou také její žluté květy s tmavým středem. Právě zbarvení středové partie je totiž trochu odlišné od jiných druhů s touto barevnou kombinací květů (např. Uncarina grandidieri, U. peltata). V případě rostliny z dnešního článku je totiž střed spíše červenohnědý. Asi nejvýstižnější je údaj na jednom webu, popisující skvrnu v jícnu jako kaštanově hnědou.Prvního květu jsme se dočkali překvapivě již v květnu! Unkariny v naší sbírce se tou dobou teprve probouzely ze zimního spánku a jejich vrcholy začínaly zdobit zárodky prvních jarních listů. Vše má zřejmě na svědomí zvláštní průběh letošního jara. Chladné a pošmourné dny se střídaly s teplými, slunečnými a takřka letními. Právě několik sluncem prozářených dnů stačilo k rychlému vývoji poupat, která narostla v hojném množství po celém obvodu vrcholu naší jediné starší rostliny Uncarina decaryi. U ostatních druhů unkarin jsme se prvních květů v předchozích letech dočkali vždy teprve když bylo léto v plném proudu a rostliny již měly hustě zarostlé koruny, v nichž bylo vyvíjející se poupata sotva vidět!
Dnešní druhové pojmenování U. decaryi pochází z šedesátých let minulého století, a jako množství jiných sukulentních i nesukulentních rostlin z ostrova Madagaskar nese jméno Raymonda Decaryho (1891-1973), francouzského vojáka a koloniálního úředníka, ale především vnímavého pozorovatele madagaskarské přírody. Pan Decary napsal asi 400 prací o přírodě Madagaskaru, věnovaných botanice, zoologii, geologii, etnografii a dalším oborům lidského poznání. Jmenují se po něm například Stapelianthus decaryi nebo Operculicarya decaryi, ale i mnoho dalších u nás pěstovaných rostlin.
Uncarina decaryi je v přírodě variabilní, a je známo několik typů rostlin, kolujících dnes v sukulentářských sbírkách. Rozdíly jsou patrné především ve tvaru listů. Ty na zimu opadávají, podobně jako je tomu i u jiných zástupců tohoto mezi pěstiteli tolik populárního rodu. Naše rostliny zimujeme už léta v teplejším prostředí prosklené verandy, společně s choulostivějšími druhy rodu Euphorbia (vesměs také z Madagaskaru!). Celou zimu (většinou 15-20°C s mírnými nočními poklesy) rostliny pravidelně zaléváme v mírných dávkách, většinou jednou za týden či dva. Některé prožívají zimu zcela bez listů, jiné si na vrcholech ponechávají jenom 2-3 nejmladší.  Jakmile se rostliny zjara probudí, nárůst nových listů bývá živelný. Letos jsme díky slunečným dnům stěhovali většinu našich unkarin ze zimní zahrady (verandy) do vytápěného skleníku již v dubnu, kdy se tam uvolnilo místo po sukulentech, stěhovaných zase již do letního makroloňáku. Právě vytvalý tok slunečních paprsků, a tím pádem na tu dobu nezvykle vysoké denní teploty ve skleníku, byly příčinou překvapivě časného kvetení, probíhajícího zároveň s nárůstem prvních jarních listů!
Od jara do podzimu je Uncarina decaryi stejně žíznivá jako všechny ostatní druhy. Zaléváme ji vydatně většinou dvakrát týdně, a za teplých dnů navíc koruny rostlin večer co večer kropíme (stejně jako u edenií). Unkariny naštěstí dají velice srozumitelně najevo, kdy jim voda začíná chybět. Jejich nesukulentní listy v takovém případě zůstávají svěšené a povadlé. Stačí pořádná dávka vody, a za dvě hodiny jsou zase napnuté jak být mají!
Uncarina decaryi je třetím druhem, který v naší sbírce vykvetl. Pravidelně u nás kvete již několik let U. roeoesliana, a to včetně dvouletých semenáčků, vysokých sotva 10-12 centimetrů. Nepravidelně vídáme květy Uncarina grandidieri (červenec-říjen), jejíž listy jsou výrazně světlejší, zatímco skvrna v jícnu květů naopak výrazně tmavší než v případě Uncarina decaryi!
Zrovna loni jsme si pořídili u Luboše Hojného ještě několik mladých semenáčů Uncarina decaryi, které jsou od samého počátku trochu odlišné od kvetoucí rostliny, kterou máme již delší dobu. Mají výrazně fialovoé řapíky i žilnatinu listů, a jejich kmínky jsou u báze silnější a kulatější, než byl kmínek velké rostliny v jejich věku. Nezbývá nám než vyčkat, jak se budou dále vyvíjet. Čtyčicítky v makroloňáku snášejí velice dobře, a plné, ničím nefiltrované (makrolon 4mm) slunce jim také svědčí a krásně zbarvuje jejich listy. Všechny unkariny nám dělají velkou radost nejenom četnými květy, ale také neustálými proměnami, jimiž během roku procházejí. Pokud po mně někdo chce, abych mu poradil s výběrem ideální kytky na prosluněné jižní okno bytu, moje volba je jednoznačná. Nic než rostliny rodu Uncarina mne v takové chvíli nenapadá!
Na dvojici úvodních obrázků je naše kvetoucí rostlina U. decaryi, zachycena v létě roku 2010 po předchozím neuspěšném pokusu o řez za účelem jejího rozvětvení. V jejím středu se již vyvíjejí hluboce vykrajované listy. Další dvojice snímků patří rozkvetlému vrcholu stejné rostliny v květnu 2013. Na poslední dvojici fotografií je jedna ze čtveřice mladých rostlin U. decaryi, které jsme si pořídili loni. Také v jejím středu jsou patrné neustálé proměny tvarů listů!