Jdi na obsah Jdi na menu
 


UNCARINA ROEOESLIANA

29. 6. 2008

ObrazekMálokdy některá sukulentní rostlina tak rychle zdomácní v našich sbírkách jako právě Uncarina roeoesliana z jihozápadu ostrova Madagaskar. Toto dodnes botanicky tajuplné území v Indickém oceánu vydává postupně jeden poklad za druhým, ale v případě unkarin bylo vyneseno trumfové eso. Honza Gratias tuto ještě nedávno raritní kytku z čeledi Pedaliaceae (český název prý dosud neexistuje) označil jako „rostlinu pro 21. století“. Velice trefné přirovnání, protože Uncarina roeoesliana má celou řadu předpokladů se takovou rostlinou opravdu stát. Obrazek
Ačkoliv byla  popsána až v polovině devadesátých let W. Rauhem, neuplynulo ani deset let a kvetla v takřka každém sukulentářském skleníku uprostřed Evropy. Poprvé jsem se s unkarinami seznámil prostřednictvím Jirky Trávníčka (nynějšího ředitele ZOO Plzeň), když jsme společně připravovali vydání jeho cestopisu o Madagaskaru (Madagaskar - Umírající přírodní ráj). Když jsem poslouchal Jirkovo vyprávění o těchto prazvláštních rostlinách a jejich neúprosně krutých pastech na zvěř v podobě plodů s háčkovitými trny, netušil jsem že zanedlouho budu tyto rostliny sám pěstovat.
Unkarinám jde všechno rychleji než jiným rostlinám. Záhy po výsevu začínají semenáčkům tloustnout stonky, následně dřevnatět a po několika měsících pěstování se mezi shlukem chlupatých listů specifického aroma objeví první žlutá poupata. Je to jako v nějaké sukulentářské pohádce. Je ale zvláštní, že rostliny vypěstované u nás obvykle nikdy neutvoří tak hezky baňaté kmeny jako jejich příbuzenstvo v přírodě. Přitom tam vyrůstají ze stejných semen, ale možná se za jejich tloustnutí přimlouvají pralesní duchové, kterých je ostrov plný.
ObrazekKmeny českých semenáčů v mnohém připomínají adénia (Adenium obesum), jenomže rostliny jsou mnohem odolnější vůči hnilobám, i když jsou stejně, a možná i více žádostivé tepla. Protože zimní teploty by neměly trvaleji klesat pod 15°C, jedná se o typické rostliny do ústředně vytápěných interiérů. V zimě sice částečně nebo zcela opadávají, a toto období prožívají pouze při mírné udržovací zálivce. Pouze na vrcholku si ponechávají pár malých zelených listků, které se i přes pravidelnou zálivku obvykle nepohnou za celou naši zimu ani o centimetr. Pokud jsou na sklonku podzimu zalévány více, udrží si také mnohem déle korunu listů.Obrazek
Od jara do podzimu do nich můžeme (nebo spíše musíme) lít vodu takřka obden, protože patří k největším savcům se všech sukulentů, které jsme dosud pěstovali. Jakmile trvá sucho na jejich vkus příliš dlouho, svěšují okamžitě poměrně velké vykrajované listy. Sotva dostanou vodu, mladší listy se napřímí a starší už obvykle žloutnou a později opadají (nebo spíše jejich zbytky zůstanou viset nalepeny na kmínku).
Na podzim postupně omezujeme zálivku, jakmile pozorujeme nápadně rychlé žloutnutí většiny listů. Pokud jsou rostliny v té době už v bytě, často si při pravidelné zálivce několik listů udrží po většinu zimy. Nové však příliš nepřirůstají a staré odcházejí jeden za druhým.
Unkariny můžeme pěstovat i na plném slunci, ale mnohem více jim vyhovuje polostín. Rostou i na stinných místech, ale na úkor množství květů a následně i plodů. Také jejich listy bývají na stinném stanovišti nepřirozeně velké, a obvykle narůstají příliš daleko od sebe.
ObrazekKdyž se podaří opylit žluté květy, naskýtá se možnost pěstitelsky nejúžasnějšího období při pěstování těchto nádherných rostlin. Na vrcholu tlustého a různě se kroutícího kmene je nádherný deštník z hustě narostlých chlupatých listů, z nichž vykukují zářivě žluté květy a dolů visí podivné plody, opatřené zpětnými háčky, nápadně připomínajícími lodní kotvy.
Semen v nich bývá dostatek, a údajně mají poměrně dlouhou klíčivost.
Ale ještě se vraťme k těm podivným plodům. Chytí a nepustí! Takový je zjednodušeně řečeno jejich princip. Čím více se jejich ostnům bráníte, tím v nepříjemnější situaci se ocitáte. U ještě zelených plodů vcelku nic  nehrozí, ale mnohem horší situace nastává při jejich vyzrání a seschnutí.
Vzpomínám si při této příležitosti na jednu z našich podzimních výstav v jihlavském muzeu, kde jsme tehdy poprvé jihlavské veřejnosti představili kvetoucí unkarinu s plody. Zbytek suchých přírodních pastí jsme nasypali pod rostlinu s upozorněním, že na ně návštěvníci nemají sahat, protože jim mohou způsobit nepříjemnosti. Ještě předtím ale dorazila televize, a chtěli po mně, abych jim v praxi ukázal, jak dotyčný plod funguje. Protože se unkarinám také říká „lidožravé stromy“, bylo to vítané sousto i pro komerční stanici. Vzal jsem tedy plod do ruky, a ten se mi okamžitě přichatil na prst. Když jsem použil druhou ruku na jeho odstranění, sklapla přírodní pouta naplno. Nemohl jsem ruce od sebe odtrhnout, aniž bych si neporval kůži na koncích prstů. Redaktorka řekla, že už to pro ilustraci stačí, a vyžadovala nějaké informace o samotné rostlině a malgašských pověrách, týkajících se její „lidožravosti“. Sypal jsem ze sebe co jsem se kdysi dozvěděl od Jirky Trávníčka a jeho kamaráda J.Ptáčka, a mezitím jsem se neustále snažil setřást plod z již rozbolavělých prstů. Ta slečna se asi domnívala, že chci být zajímavý a všeho moc škodí, ale plod mi držel ruce mnohem pevněji než na začátku. Konec mému trápení učinila až manželka Ivana s pinzetou v ruce.Obrazek
Přišli první návštěvníci výstavy a zábava se suchými plody malgašských „lidožravců“ mohla začít. Kupodivu naši výzvu respektovaly celé školní třídy, ale pro jejich pedagogy se občas stal háčkovitý plod osudným. Pinzeta v Ivaniných rukou byla v neustálé permanenci asi dva dny, a poté jsme se rozhodli suché plody odstranit. Nakonec jsme ale zjistili, že lidé o nich už věděli z doslechu, a chtěli je také spatřit. A tak nastal kompromis. Plody jsme ponechali pod rostlinou a odstranili pouze výstražnou cedulku. Bylo po problémech a nenechavci je míjeli, aniž by  v nich vzbuzovaly pokušení.
Pokud chcete mít unkariny velké ještě dříve, než normálně narůstají, pak je pravidelně přihnojujte, ale při i částečném nedostatku světla pak nejsou tak hezké. My přihnojujeme pouze při násadě množství poupat, a především v období tvorby plodů, které rostlinu značně vyčerpávají. V případě poupat se občasné přihnojení vyplácí, protože květů se otvírá větší množství najednou, a také jejich trvanlivost je podstatně delší. Většinou rostlinu zdobí od konce jara do pozdního podzimu.
Kromě zmíněné Uncarina roeoesliana s květy čistě žlutými se u nás ještě běžněji pěstuje také Uncarina grandidieri, jejíž květy mají uprostřed v jísnu tmavou skvrnu. V poslední době jsou u některých pěstitelů k sehnání i další druhy (např. Uncarina peltata). U Luboše Hojného ve Dvoře Králové jsme měli možnost už vidět i květy bílé!
Když jsme unkariny začali pěstovat, při pohledu na jejich měkké a chlupaté listy jsme se obávali invaze savých škůdců. Obavy byly ale zbytečné, jakoby mírný zápach z listů tuto havěť nějakým způsobem odrazoval. Jediným problémem jsou svilušky, které čas od času parazitují především na starších listech. Pokud nechcete použít chemii, je tu ještě šance rostliny letnit. V zimě ale tato volba odpadá, ale na druhou stranu saví škůdci zase nemají na unkarinách takřka co žrát. Obrazek
Když sečtu všechny výhody této nenáročné rostliny, máme zde ideální kytku do ústředně vytápěných místností, kterých je dnes převážná většina. Za skromnou péči nás odmění množstvím květů, nádherným tvarem kmene i koruny (která se dá řezem i tvarovat) a zajímavými plody, s nimiž si není radno příliš pohrávat.
Letos si daly naše unkariny s kvetením trochu na čas, ale množstvím nádherných květů vše dokonaly vynahradily. Můžete je vidět na fotografiích pořízených až koncem června. Následuje Uncarina grandidieri, jejíž květy jsou zdobeny ještě tmavou skvrnou blízko jícnu. Tento obří exemplář jsme fotili v květnu u Luboše Hojného. Tam jsme také viděli nádherně zbarvené plody nějakého nového a bíle kvetoucího druhu. Jaro přichází do Podkrkonoší zřejmě záhadně rychleji! Na poslením snímku je obrovská Uncarina roeoesliana v pražském skleníku Fata Morgana, kvetoucí na konci dubna. když jsem tam docela nedávno byl já, stejná rostlina již záplavou žlutých květů zcela zakryla takřka všechny listy.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

listy

(Jiří Janda, 16. 7. 2018 21:52)

S tímto problémem jsem se nesetkal. Naše unkariny jsme vlastně nikdy neletnili, protože milují v hojně v něm kvetou. J.J.

kmínek bez listí

(Dagmar Henzlová, 15. 7. 2018 21:45)

Dobrý den, z této rostliny mi zbyl po zimě jen kmínek, který neobrostl listím, seřízla jsem ho a uvnitř je zelený, ale listím stále neobrůstá. Mám ho venku v květináči, myslíte, že má ještě šanci obrůst? Mám ho dát radši dovnitř? Děkuji za odpověď

letnění

(Jiří Janda, 22. 4. 2018 22:43)

Pokud jsou teplé noci, neměl by být problém, ale jinak jsou unkariny patří k teplomilným sukulentům. Na plném slunci venku abyste měl pořád konev s vodou po ruce, protože je to kytka neskutečně žíznivá. My jsme je nikdy neletnili. J.J.

Dotaz k pěstování

(Jiří, 22. 4. 2018 16:57)

Je možné tuto krásnou rostlinu pěstovat pod širým nebem?

Dotaz k pěstování

(Jiří, 22. 4. 2018 16:56)

Je možné tuto krásnou rostlinu pěstovat pod širým nebem?

poupata

(J.Janda, 21. 8. 2013 20:04)

Jednou z možností je přílišné sucho. Uncarina roeoesliana nám obvykle kvete v nejteplejších měsících roku, a je to rostlina mimořádně žíznivá. Ve skleníku ji v tomto období zaléváme i třikrát do týdne, vyschne obvykle do 24 hodin! Jakmile jí chybí voda, ochabuje pnutí v listech, a samozřejmě pokud by měla poupata, klidně je v ohrožení pustí. Příčin může být ale více, třeba dlouho nepřesazovaná rostlina se zasoleným substrátem. J.J.

opadávání poupat

(Katka, 21. 8. 2013 10:47)

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli netušíte v čem je problém, když poupátka opadávají ještě před vykvetením. U kořene zhnědnou, uschnou a odpadnou. Děkuji

Úžas..

(Bára, 30. 6. 2010 12:22)

Tak jsem se dnes po x letech vlastnictví neznámé rostliny, která už párkrát málem letěla do koše páč to byl jenom pahýl bez listí, dozvěděla, o jakou rostlinku se vlastně jedná! Po přesazení mi krásně narostl rovný a pevný kmen, bohužel mi za ty léta nikdy nekvetla a možná je to tím,že nikdy nebyla na přímém slunci, jak by měla být. Zkusím tedy napravit a doufám v krásné květy

Prosím o radu

(V.Šubrt Náchod, 6. 10. 2009 22:26)

Vlastním )Uncarina)JIŽ PŘEZ PĚT LET A KAŽDÝ ROKM opilovávám anic.Přez léto je venku na ranim slunci.A seminka ne a ne.Děkuji