sukulenty

O rostlině z dnešního článku jsme psali již v úplných prapočátcích existence našich sukulentářských stránek. Crassula arborescens ssp. undulatifolia se v našich sbírkách pěstuje už hodně dlouho, ale teprve v posledních letech začala pronikat také do květinářství a supermarketů pod mezinárodním komerčním názvem Crassula „Blue Bird“.
Rostlin pod tímto označením se objevuje mnoho různých typů, ale všechny jsou výsledkem selektivní práce zahradníků a šlechtitelů, kteří sáhli k poddruhu oblíbené rostliny Crassula arborescens, o níž jsme v této rubrice také již v minulosti psali. Selekcí byli vybráni z množství rostlin jedinci s výrazně modrými a více či méně zprohýbanými listy, kteří se později stali předmětem intenzivního vegetativního množení.
Listy této velice dekorativní a robustní rostliny  nejsou ani zdaleka tak silné jako u nominálního druhu C. arborescens. Rostliny však o mnoho častěji odnožují, a povrch jejich listů je pokryt výraznou voskovitou vrstvou, připomínající spíše její mexické příbuzenstvo z čeledi Crassulaceae. Po nějakém čase lze z této tlustice vypěstovat docela hezký stromek s tlustým kmenem, a pokud jí dopřejeme dostatek slunce po celý rok, koruna bývá nádherně modrozelená a okraje listů červenofialově lemované. Rostlině také prospívá letnění na plném slunci, déšť i polévání vodou přímo na listy i stonky (vždy raději navečer).
Aby v zimě vykvetla, potřebuje rostlina alespoň krátké období odpočinku, které prožívá úplně nasucho. U nás to bývá bezprostředně po přestěhování ze zahrady do skleníku nebo zimní zahrady. Nasucho zde bez problémů vytrží měsíc nebo i šest týdnů. V listech je na tu dobu uschována dostatečná zásoba vody, která by stačila na podobný odpočinek i v teplejším prostředí bytu. Mladší rostliny samozřejmě musíme občas mírně zalévat i v této době.
S pravidelnou zálivkou začínáme znovu až ve chvíli, kdy na vrcholcích rostliny spatříme zárodky budoucích květenství. Jejich  příchod asi nijak ovlivnit nelze, a když vyjde přesně na vánoční čas, můžeme mluvit o štěstí. Vzhledem k vytrvalosti jemně narůžovělých kvítků se ale do tohto krásného období rostlina  částečně trefí téměř každý rok.
Se zálivkou to však nikterak nepřeháníme. Také v období květů rostlině stačí voda jednou za dva týdny a v takovém množství, aby ze substrátu během dvou až tří dnů zmizela. Jakmile květy zaschnou, jejich zbytky odstraníme, aby zbytečně nelákaly vlnatky a podobnou havěť. Zároveň tímto uděláme více místa pro budoucí nové větve, kterých po odkvětu narůstá většinou velké množství. Pokud je rostlina stará a mohutná, květů bývá tolik, že poslední z nich obvykle odkvétají až na sklonku zimy, tedy v době, na kterou se už všechny naše sukulenty nesmírně těší.
Naše rostlina z fotografií je stará asi deset let, a za tu dobu dosáhl její kmínek průměru šesti centimetrů. Půlmetrová výška rostliny je stavem dočasným, protože každé dva až tři roky prochází radikálním řezem koruny, při němž zmizí na nějaký čas vše zelené, tedy spíše modrozelené. Když je tento zásah do koruny proveden v předjaří, bezprostředně po odkvětu, stihne rostlina vykvést ještě téhož roku o Vánocích. Snímky byly pořízeny díky vzácnému dni s modrou oblohou dnes těsně před svátečním obědem. Příjemné pokračování Vánoc!