sukulenty.estranky.cz

I malé rostliny mohou mít velké dny, kdy se ve skleníku či za oknem stávají středem pozornosti, která jim bývá po celý zbytek roku tak trochu upírána, což ovšem u nás v případě rostlin rodu Monanthes rozhodně neplatí! Monanthes pallens pěstujeme třetím rokem, a při pohledu na kompaktní a náramně rozkvetlé rostlinky mohu s radostí konstatovat, že jsme se zřejmě vydali správnou cestou.
O samotném pěstování jsem již v této rubrice psal (4.5. 2009), a stejně tak o dvou typově velice odlišných rostlinách tohoto druhu, lišících se zbarvením listů, velikostí hustých listových růžic i barvou květů. Jejich pěstování je ale samozřejmě naprosto stejné.
Co jsme tedy za uplynulé období v praxi zjistili? Především že alespoň trochu vody tyto drobné rostlinky potřebují celoročně. Nejvíce zjara, kdy prožívají období nejintenzivnějšího růstu, zakončené dubnovým nebo květnovým kvetením. Při dodržení určitých zásad se rostliny chovají podobně jako v přírodě, udržují si podobný tvar, velikost  a dokonce i dobu kvetení. Po odkvětu ještě krátce rostou naplno, ale jakmile přijdou nejteplejší měsíce českého léta, upadají do jakéhosi spánku (podobně jako v přírodě ostrova Tenerife). Vodu v menším množství bez problémů přijímají, ale nějak výrazně nepřirůstají. 
Znuvu se probouzejí až na přelomu léta a podzimu, kdy začínají znovu růst, ale už méně intentivně než zjara. Tomu odpovídají i menší dávky vody (mírně jednou za týden). Zálivku zcela neukončujeme ani s příchodem zimy, ale je už spíše nárazová a nedají se přesně vymezit její intervaly. Zaléváme spíše když se nám zdá, že rostliny působí tak trochu povadle!
V tomto období by sice rostliny měly snahu růst, ale my se je musíme snažit udržet v kompaktním tvaru, protože jeho ztráta v tomto období s chronickým nedostatkem světla by se už jen těžko napravovala. Pokud vše vyjde jak má, zimu rostliny přečkají se staženými růžicemi, které tvoří jednolitý celek, dosahující mnohdy třeba jen poloviny jarní velikosti.
Oživení nastává zpravidla na konci února, kdy se růstové středy začínají otevírat, výrazně světlat, a to vše aniž by zrovna rostliny dostaly vodu. To je pro nás znamením, že je nejvyšší čas začít s pravidelnou, leč stále ještě mírnou zálivkou. Zareagovat včas  na toto probouzení rostlin znamená dočkat se květů v takřka shodné době jako v přírodě (duben-květen). 
Pokud jim tou dobou chceme udělat pomyšlení a zároveň neriskovat příliš bujný nárůst kvůli přemíře vody, klidně je občas pořádně porosíme z foukačky. Voda takto podaná dokonale zvlaží povrchovou vrstvu substrátu, kde rostliny zjara vytváření nový systém vlasových kořínků, a zbytek vody jsou schopny přijmout bublinovými buňkami na koncích listů. Právě ony v přírodě rostlinám vydatně pomáhají v boji o přežití, protože jinak se u nich sukulence nijak zvlášť nevyvinula. Umělou rosou proto nepohrdnou ani uprostřed horkého léta, zvláště pak po ránu nebo večer.
Protože naše rostliny máme ve skleníku umístěny na stanovišti s dopoledním osluněním, zůstávají tam spokojeny celoročně. V případě pěstování v bytě doporučují od podzimu do jara okno jižní, od počátku léta do příchodu podzimu východní nebo klidně i západní, kde rostliny budou mnohem pohodlněji odpočívat.
Popsanou péči nám drobné rostlinky z čeledi Crassulaceae vracejí neuvěřitelným množstvím trvanlivých kvítků nádherného tvaru, který zaujme každého milovníka krásných botanických detailů. I uprostřed zimy ale stovky droboučkých lístků, nahloučených na miniaturním prostoru, mají své kouzlo a světlé růstové středy napovídají o výstižnosti českého názvu Monanthes pallens (monantes bledá).
Na úvodním snímku vidíte několik kvetoucích rostlin Monanthes pallens na konci letošního dubna, zasazených v květináčcích o rpůměru 5,5 centimetru. Jedna z nich je i na druhém snímku, pořízeném v prosinci loňského roku při nuceném zimním odpočinku. Dvojice následujících fotografií patří světlejší a menší formě Monanthes pallens z hřebene Baracán (pohoří Teno) na ostrově Tenerife. Světlejší jsou nejenom rostliny, ale také jejich drobné kvítky! V případě těch vysazených v prohlubni oblázku jsou zase ještě o něco menší, stejně jako listové růžice rostlin.