sukulenty

Mezi nejtitěrnější druhy sukulentů v našem skleníku bezesporu patří Villadia imbricata z mexického státu Oaxaca. Viladií existují desítky druhů, a jejich areál přírodního výskytu právě Mexikem začíná, zatímco končí až v dalekém Peru. Rod Villadia patří do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) společně s mnohými známějšími mexickými rostlinami rodů Echeveria, Pachyphytum, Graptopetalum a dalšími, ale patrně nejblíže má k rozchodníkům rodu Sedum.
U nás se tato miniatura s matně zelenými listy pěstuje poměrně zřídka, což přisuzuji jejímu vzrůstu, a tudíž malé atraktivitě pro pěstitele, kteří mají raději hezké tvary a kytky, které nepřehlédnete.
Villadia imbricata tvoří drobná a mírně sloupovitá těla, složená z miniaturních lístků (délka 5-6mm, šířka 2mm) hustě narůstajících na tenkém stonku. Listy jsou tmavě zelené, a při bližším pohledu zjistíme, že jejich hrany jsou poměrně ostré. Starší výhony mají sklon k poléhavosti, ale kompaktní tvar rostliny vezme za své již mnohem dříve. Jakmile se totiž chystá ke kvetení (léto nebo podzim), začínají při úpatí jednotlivých výhonů přirůstat drobné odnože. Bílé květy, ve srovnání s velikostí rostliny poměrně velké, dokončí dílo zkázy. Odkvetlé výhony nezbývá než odstříhnout, protože zasychají a nevypadají příliš dekorativně. Pokud chcete mít opravdu hezký trs rostlin, vyplatí se namnožit si jich dostatek z bočních odnoží (obr.č.3), protože zaschlé pahýly po kvetení rostlinu hyzdí i po jejich zkrácení.
Rostlina miluje slunce v jakémkoliv množství, a proto jí dopřejeme maximum světla po celý rok. Vhodné je také letnění, ale pouze u pořádně zakořenělých rostlin a nejlépe navíc obsypaných drobnými kamínky. Jinak totiž hrozí vyplavení droboučkých těl prudkým deštěm.V okolní trávě jsou potom k nalezení jen těžko. Zimu přečkají při teplotě klesající k 5°C stejně dobře jako v suchém, ústředně vytápěném bytě. V tom případě je ale zaléváme pouze mírně a nárazově, aby příliš nezaschly. Díky tuhým listům ale neprosychají, ani jim spodní listy pravidelně neopadávají, jako tomu bývá u jejich příbuzných z rodu Sedum.
K pěstování ve společných výsadbách s ostatními zástupci čeledi Crassulaceae je nelze příliš využít, protože jejich drobný vzrůst by nestačil ani utlumenému nárůstu letněných sukulentů zmíněných druhů. Proto rostlinky Villadia imbricata používáme pouze v případě, že potřebujeme vyplnit tenké škvíry mezi kameny, kam by se jiné tlusticovité rostliny nevešly ani omylem. 
Keramická miska na úvodní fotografii má průměr osm centimetrů, a jak můžete vidět, vejde se do ní pořádné množství rostlin. Při pohledu na tuto rostlinku i jiné sukulentní miniatury si vždycky vzpomenu na pěstitele pana Kopeckého z Plzně. Když si u nás zjara objednával rostliny, ještě se telefonicky ubezpečoval, že jsou některé z nich opravdu tak malé jak avizujeme. Později jsme spolu občas korespondovali, a já se dozvěděl, že své rostliny pěstuje ve značně ztísněných podmínkách, takže při jejich pořizování počítá každý centimetr čtvereční plochy, kterou v jeho domácnosti noví exotičtí přistěhovalci zaberou. Protože jsme před lety s Ivanou neustále řešili podobné dilema, dovedu se do jeho situace docela dobře vžít. Jenom jsem nikdy nedokázal vymyslet pro tento druh pěstitelů tak výstižné pojmenování jako zmíněný pan Kopecký, který sám sebe označil za bezzemka, jehož veškerá půda je uložena v květináčích s jeho rostlinami! Villadia imbricata je přesně rostlina pro jeho podmínky, a pokud se někdy potkáme a ještě ji nemá, určitě mu ji rád věnuji a tímto ho zdravím.