sukulenty.estranky.cz

Příliš praktických rad o pěstování této zajímavé rostliny nečekejte, protože ji (je) máme sotva rok. V naší literatuře mnoho informací o jejím pěstování také není, výjimkou je pouze sukulentářská encyklopedie autorů Zdeňka Ježka a Libora Kunteho. Rostlina patří do čeledi zamiovitých (Zamiaceae), společně například s podobnými rostlinami rodů Ceratozamia nebo Dioon. V přírodě roste v pobřežních vápencových skalách mexického státu Veracruz, kde dosahuje více než metrové výšky při šířce listové rozety až 2 metry.
To úsměvná loterie lidských vědomostí, zvaná Wikipedie, vás dovede k názvům, nad kterými zůstává sukulentářský rozum stát. Na rozdíl od výše uvedených chlapíků, kteří se v kytkách vyznají dokonale, nabízí nám tolik opěvovaná lidová encyklopedie český název „keják otrubnatý“ z čeledi kejákovitých. Brrrr! Název tento prý je odvozen od slova kyj, který jim připomíná květenství rostliny. Okamžité testy zraku jsou zde na místě, protože šištice nebo šišky jsou mnohem stravitelnější a výstižnější. Šištice jsou samičí a samčí, a podle dostupných pramenů mají amatérští pěstitelé docela reálnou naději, že se jich dočkají.
Naše dvě rostliny pěstujeme přímo v bytě, protože nám připadaly příliš krásné a poměrně neznámé, než abychom je podrobili hned zpočátku nějakým experimentům. Své stanoviště našly na parapetu západního okna, který vzhledem k svým rozměrům zabraly úplně celý. Mezi ně se vešla již pouze Brighamia insignis, jejíž tlustý kmen je vyšší, takže rozety listů ční nad rozložitými listy těchto zvláštních výtvorů mexické přírody.
Za celou tu dobu obě rostliny pouze sály vodu, ale jinak načisto žádná změna. Vzhledem k jejich zdravým, ořechově hnědým růstovým středům jsme ale věděli, že jsou živé, a zřejmě jim ke spokojenosti nic nechybí. Jejich takřka kulovité kmeny dosahují průměru 10cm při šířce rozety 75 centimetrů, takže už žádní drobečkové.
Již po nějakou dobu ale pozorujeme, že se přece jenom středy otevírají a cosi z nich vyrůstá. Jedná se o mladé listy, a proto nás překvapil nárůst hned několika najednou. Protože jsme až doposud pěstovali spíše běžnější druhy cykasů, byli jsme zvyklí vždy pouze na jeden či dva listy najednou. Stejně překvapivá je i rychlost, s jakou narůstají. Tak jak je vidíte na fotografii narostly během dvou týdnů od náhlého rozevření růstového středu.
Každopádně jsou to rostliny tvrdé doslova a do písmene. Jejich listy jsou pokryty jemnými hnědými chloupky, a při manipulaci s nimi mohou hrozit i nějaké drobné oděrky, stejně jako od ostnů, kterými jsou porostlé listové řapíky. Zažili jsme to při jejich stěhování na naši podzimní výstavu. Mohu zodpovědně říci, že takto neskladnou rostlinu jsme ještě nikdy předtím nepěstovali a nestěhovali(když pominu dvoumetrová pachypodia).
Když naše dosavadní poznatky shrnu, rostliny mají rády teplejší stanoviště v polostínu nebo na rozptýleném světle. S vodou se vyrovnávají poměrně rychle, takže je zaléváme nárazově jednou za týden až dva. Je pravděpodobné, že by vydržely i podstatně delší období sucha, ale nehodláme je zbytečně trápit. Trvalejší přemokření nesnáší takřka žádná podobná rostlina, takže jejich odběr vody občas sledujeme. Brighamie už na tomto stanovišti pobývá třetím rokem a pravidelně kvete, takže doufáme, že se k tomu podobně postaví alespoň jedna z našich zamií. Jakmile se na tomto okně něco podstatného bude dít, určitě se o to dozvíte. Rostliny jsou pod neustálým dohledem, protože stojí asi sva metry od počítače, do jehož klávestice právě nesměle a zvolna ťukám. To se ale může změnit, pokud se bude nárůst nových listů ubírat špatným směrem. U cykasů to děláme tak, že jakmile narůstají nové listy, stěhujeme rostlinu dočasně na světlejší místo. Tam zůstane než se listy dokonale vivinou, ztvrdnou a získají podobu těch ostatních. Potom zase na dlouhý čas rostlina putuje na své původní stanoviště.
Nové listy Zamia furfuracea jsou celé hustě porostlé drobnými hnědými chloupky, takže na omak připomínají plyšová madagaskarská kalanchoe. Jsem zvědav, jak dlouho bude trvat jejich transformace v tvrdé listy značných rozměrů, kterými bych nechtěl dostat ránu do hlavy. Bylo by to jako bych dostal kyjem. Ale to už bych byl zase v té Wikipedii.
Rostlina je vhodná především pro pěstitele, kteří jí mohou poskytnout dostatek prostoru. Pak se stané opravdovým zpestřením domácnosti, které není k přehlédnutí. Rostlina mi připadá jako relikt přeživší z pravěku.