sukulenty.estranky.cz

Zatímco většina našich sukulentů v zimě výrazně strádá, a je to na nich často znát, mexické rostliny rodu Echeveria jsou v tomto ohledu pravým opakem. Někdy mi dokonce připadá, že jsou uprostřed naší zimy ještě krásnější než v létě, kdy slunce barví okraje jejich listů do výrazných odstínů. Pro převážnou většinu echeverií je navíc zima a předjaří obdobím květů, takže se tyto rostliny z čeledi Crassulaceae starají každoročně o výrazné oživení těch ponurých, krátkých dnů, které snáším s přibývajícím věkem čím dál hůře.
Spousta našich echeverií roste od pozdního jara až do podzimu venku na plném slunci a dešti. Na zimoviště ve skleníku je stěhujeme teprve ve chvíli, kdy ranní teploty trvaleji klesají k bodu mrazu. Zvenku je nejprve přemístíme do letního skleníku, kde musí před stěhováním dokonale vyschnout substrát v jejich nádobách. Je to velice důležitá podmínka zdárného a bezproblémového přezimování. V dužnatých listech (česky prý se dokonce tyto netřeskům podobné rostliny prý nazývají „dužnatky“ - brrr!) mají rostliny nashromážděno velké množství vody, s kterým by v chladnějším prostředí našeho skleníku vydržely s největší pravděpodobností celou zimu bez jediné zálivky. Tu také u nás úvodní dva měsíce zimování nedostávají, a první vodu od podzimních dešťů dostanou obvykle až k vánocům. Dávky vody musí být mírné, jenom aby stačily doplnit úbytek z předchozího období sucha. Část spodních listů mezitím zaschla a nové většinou nepřirůstají. Zbývající listy se vlivem sucha natlačí ještě těsněji k sobě, takže na kompaktní růžice echeverií je uprostřed zimy překvapivě příjemný pohled.
Před vánoci tedy dostanou trochu vody, která obvykle podpoří nárůst budoucích květních stvolů, objevujících se v tomto období v těsné blízkosti růstových středů. Díky těmto stvolům nemají rostliny tendenci ani sílu přirůstat, protože veškerou energii se chystají vydat do množství zvonkovitých květů, které je budou za postupného rozvíjení zdobit téměř až do příchodu jara.
Na rozdíl třeba od mnoha druhů tlustic (Crassula) se rostliny kvetením ani příliš nevysilují a nemají snahu měnit tvar listových růžic. Ty zůstávají i po odkvětu přízemní. Pokud se jedná o hojněji odnožující druhy, právě období po odkvětu je časem tvorby bočních odnoží. Uvadlé a schnoucí květy se stávají častým útočištěm vlnatek, a proto je odstraňujeme co možná nejdříve po odkvětu. Samotné stvoly můžeme na rostlinách klidně ještě nějaký čas ponechat, protože na nich si škůdci příliš nepochutnají, a jejich předčasné vytržení z rostliny může způsobit jen spoustu nepříjemností. Náležitě zaschlé stvoly lze později bez násilí odstranit jemným kroutivým pohybem. Pokud se ale rozhodneme odstranit zbytky celého květenství dříve, je vhodnější použít nůžky a stvol odstříhnout kousek nad listy, abychom rostlinu fyzicky nepoškodili. Zbytek opatrně a bez násilí vykroutíme třeba až na začátku léta.
Po odkvětu nastává nejpříhodnější doba pro přesazování echeverií. Lze je samozřejmě bez problémů přesazovat kdykoliv, ale rostliny čeká období vcelku intenzivního nárůstu nových listů, a sílu potřebují také k vytváření mnohdy četných odnoží. Rostliny rodu Echeveria sázíme do mělkých nádob jen o málo větších než průměr jejich listové růžice. Při přesazování je vhodné s rostlinami opatrně manipulovat, protože mnohé z nich jsou křehké a jejich listy se snadno lámou. Jiné mají zase povrch listů potažen různě silnou voskovitou vrstvou, která se neopatrnou manipulací může smazat, a její obnova pak trvá poměrně dlouho.
Také je vhodné odstranit odspodu všechny zaschlé i povadlé listy, a na rostlině ponechat jen ty zdravé. Suché listy obvykle odpadnou samy již po mírném doteku. Toto počínání je velice důležité v boji proti vlnatce, jejíž kolonie se usazují především mezi starými listy, kam pěstitel ani voda z jeho konvičky nemají přístup. Postupným odstraňováním starých listů vzniká u některých druhů echeverií po nějakém čase vysoký holý kmínek. Pokud chceme mít rostlinu opět přízemní, musíme přistoupit k tzv. zmlazování. Stonek seřízneme ostrým nožem těsně pod spodními listy a řeznou ránu poté necháme 2-3 dny zaschnout, a jakmile se rána zatáhne, klademe na vlhký množárenský substrát. I velice staré rostliny snadno zakoření, zatímco pahýl ze stonku můžeme využít v případě potřeby jako budoucí mateční rostlinu, produkující v blízkosti řezu ještě nějaký čas množství mladých listových růžic.
Přesazené echeverie zprvu zaléváme mírně, a dávky vody i četnost zálivky zvyšujeme postupně s příchodem slunečných a delších dnů. Na konci května už zpravidla nic nebrání jejich případnému přenesení na letní stanoviště v zahradě či na terase, kde do nich může slunce pražit od rána do večera.
Ideální zimovací teploty by se měly u echeverií pohybovat v rozmezí 5-10°C, ale samozřejmě mohou být i vyšší. Nasucho rostliny snášejí i poklesy teplot pod bod mrazu, a některé druhy by zřejmě bez problémů přežily i naši zimu, která by však nesměla být provázena těmi pověstnými plískanicemi. Vlivem chladnějšího prostředí dochází na povrchu listů některých druhů k zesílení voskovitého povlaku, a tudíž i mnohem intenzivnějšímu ojínění listů. U jiných echeverií se projevuje pomalý růst v chladném prostředí zase hustším porostem jemných chloupků, pokrývajících listy po celém jejich povrchu.
Rostliny rodu Echeveria jsou jakousi mexickou obdobou našich netřesků. Jsou stejně skromné, ale bývají barevně i tvarově mnohem pestřejší, a především uprostřed naší zimy překrásně kvetou. Jako jedny z mála sukulentů z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) vypadají v zimě stejně hezky jako uprostřed léta. Jsou to rostliny takřka nesmrtelné, které můžeme zahubit pouze a jen přemírou vody v nesprávný okamžik. Už dlouhá léta jsou našimi příjemnými společníky, kteří nám pomáhají překonat nepříjemně dlouhé čekání na jaro.
Rostlina na prvním snímku má v kvetení před ostatními trochu náskok. Její jméno si netroufám poskytnout, ale každopádně patří do okruhu rostlin Echeveria globulosa a E. derenbergii s nezvykle krátkými květními stvoly. Jenom vyrostla dvakrát více než zmíněné echeverie. O rostlině Echeveria setosa na druhé fotografii není pochyb. S kvetením si v jejím případě musíme ještě pár měsíců počkat, protože patří k menšině v létě kvetoucích druhů echeverií. Na tředím snímku je Echeveria globulosa tradičně i s množstvím bočních odnoží. Následuje známá Echeveria pulidonis, kterou znají čtenáři našich stránek z jejich titulu. Žluté zvonky na vysokých stvolech se otevřou asi za měsíc. Fialové rostliny na pátém snímku patří kříženci Echeveria „Perle von Nürnberg“, jehož květné chvíle přijdou jako každoročně až na přelomu jara a léta. Poslední snímek je vzpomínkou na léto, kdy je echeveriím venku moc dobře. Už aby bylo i nám!