sukulenty.estranky.cz

Žlutá je barva naše, stalo se jedním z hesel Vontů ve Stínadlech od pohřbu jejich kamaráda Roberta Komoura, jehož rakev zasypali žlutým kvítím. Při našich letních hrách se sukulentními barvami je žlutá poměrně vzácnou, a proto i žádanou ingrediencí. Sukulentní rostliny z čeledi Crassulaceae, z nichž ponejvíce barevné zahrádky vysazujeme, žlutých či žluté podobných rostlin příliš nenabízí.
Je zde sice Pachyphytum viride, ale z počáteční žluté či žlutozelené se vlivem slunečních paprsků v jeho případě záhy stává  takřka červená. Pěstujeme  ale dva mexické rozchodníky rodu Sedum, které bývají svým zbarvením příjemným zpestřením naší letní společné výsadby. Svou žlutou či žlutooranžovou v průběhu léta nemění tak výrazně jako jejich zelené příbuzenstvo.
Oba druhy jsou si navzájem velice podobné, a při pohledu na jejich fotografie vypadají jako rostliny takřka totožné. Když se na ně ale díváte déle, a především je pěstujete přes léto venku na plném slunci, odlišnosti se začnou objevovat.
Známejším z té dvojice je Sedum nussbaumerianum, které je více zastoupeno ve sbírkách, i když často zrovna pod názvem Sedum adolphii. Obě rostliny tvoří keříky  vzpřímených stonků, které ale po nějakém čase získávají sklon k poléhavosti. Listy obou druhů jsou tlusté, masité a zakončené špičkou. Jejich délka se pohybuje v rozmezí 3-4cm při zhruba poloviční šíři. Listy S. adolphii jsou však silnější a narůstají blíže u sebe, takže listové růžice často připomínají spíše rostliny rodu Echeveria. Jejich povrch je hladký, ale matný, zatímco u S.nussbaumerianum je výrazně lesklý. Podobná jsou i květenství s drobnými bílými kvítky, která se objevují nepravidelně (obvykle na podzim či v zimě). 
Rozdíl naopak najdeme u stonků, a to především při letnění, kdy se u S. nussbaumerianum zbarvují výrazně do červena, zatímco u druhého rozchodníku zůstávají i na plném slunci ve stejné barvě jako listy.
Oba druhy milují přímé slunce, vlivem jehož paprsků teprve odhalí opravdové zbarvení svých listů. Zároveň se stávají méně křehkými a lámavými, což je jinak problém především u Sedum nussbaumerianum. Tento druh je při pěstování v bytě nebo skleníku  pověstný častým padáním listů při neopatrném dotyku. Listy lze naštěstí použít k snadnému množení, a při letnění navíc problém z velké části odpadá, protože rostliny se stávají nejenom tvrdšími a méně lámavými, ale zároveň začínají také podstatně častěji odnožovat. Jejich venkovní růst je pomalejší a listy narůstají hustěji.
Oba druhy jsou oproti jiným mexickým rozchodníkům robustnější, a proto mají snahu své sousedy v miskách přerůstat a částečně utlačovat. Proto je nutné jejich růst čas od času redukovat řezem vrcholků, na což reaagují hojnějším odnožováním, i když zdaleka ne tak častým jako třeba Sedum rubrotinctum nebo další drobnější druhy. Také odstraněné vrcholy rostlin jsou vhodné k zakořenění, které sice bývá zdlouhavější, ale úspěšné. 
Pokud mají oba mexické rozchodníky dostatek světla, mohou od jara do podzimu dostávat i hodně vody. Zaléváme je každý týden, a to docela vydatně, protože vítr stačí vysušit substrát v nádobách obvykle za jediný den. Na podzim už zálivku omezujeme, protože hrozí poklesy teplot k bodu mrazu, které však nasucho rostliny snášejí bez problémů. Také za oknem bytu stačí zálivka jednou týdně, v obdobích s trvaleji podmračenou oblohou klidně za dva týdny. V zimě zaléváme pouze nárazově a mírně, zvláště když je zimujeme v chladnu. V zimě příliš nerostou, a na rozdíl od jiných druhů mexických rozchodníků odspodu ani v tomto období neprosychají.
Jenom po ořezu vrcholů obrůstají oproti ostatním druhům hodně dlouho, a tak tento řez provádíme nejčastěji už uprostřed zimy. Stonky krátíme třeba na polovinu, a do jara stačí sotva dorůst. Mladé výhony tak často mohutní až při pobytu na zahradě, kdy stačí velice důkladně zarůst a zakrýt veškeré rány po zásahu nožem. Toto zmlazování a krácení výhonů je nutné, protože rostliny díky své pozdější poléhavosti ( především S. nussbaumerianum) výrazně  přesahují obvod  květináče a jejich těžké výhony zasahují do prostoru určeného jiným rostlinám.
Žluté listy těchto mexických zástupců rodu Sedum se uprostřed léta samozřejmě zbarvují do nejrůznějších odstínů růžové, červené či oranžové, čímž ještě posílí jejich výrazná úloha v barevných sukulentních zahrádkách. Ve společné letní výsadbě tyto rozchodníky obvykle využíváme do prostředních partií nádob, protože vždy o kousek přesahují rostliny ve svém okolí. Na okraje misek sázíme pouze jejich mladší výhony. Ani mezi zářivými odstíny mexické fialové či rudými lístky dalších rostlin se tyto dvě rozhodně  neztratí.
Na úvodním snímku je Sedum nussbaumerianum, na druhém pak S. adolphii. Ve stejném pořadí následují i detaily obou rostlin na další dvojici fotografií. Na posledním snímku se můžete přesvědčit, že ani v pestrobarevné sukulentní směsici nelze tyto dva mexické rozchodníky přehlédnout.