sukulenty.estranky.cz

O rostlinách z okruhu Adromischus cristatus jsme psali na našich stránkách v této rubrice už dvakrát! Jenomže zrovna tento druh z jihu Afriky je tak variabilní, že by se „Adromischus cristatus“ mohla klidně jmenovat i celá rubrika a stále by do ní bylo co doplňovat. Na zahraničních webech je k vidění množství nádherných typů této rostliny (např. Cok a Ine Grootscholten/ NL), jejíž pěstování i množení je velice snadné. Když bych měl začínajícímu okennímu pěstiteli sukulentů poradit rostliny vhodné do začátků, jednou z nich by určitě byl právě Adromischus cristatus v nejrůznějších svých podobách.
Nejprve vám musím vysvětlit ten podivný název dnešního článku. Rostlina na snímcích je velice pohledná, o tom asi není pochyb. Má však přece jednu vadu na kráse! Nemá totiž za svým názvem lokalitu, což je mezi odborníky i pseudoodborníky při dnešním směřování naší záliby (i když ne ještě tak silnému jako u kaktusářů) považováno téměř za těžký hřích a obrovský handicap. Jenomže Adromischus cristatus, o němž je dnes řeč, má původ docela prostý. Pochází totiž z holandské velkopěstírny, kde jich nachrlí tisíce květináčů, z nichž několik se dostalo i k nám. Rostliny byly na cestu v malých plastových květináčcích vybaveny lehoučkou vláknitou rašelinou s obsahem hnojiva  na dobu nezbytně nutnou do svého předpokládaného termínu umrtí za českými okny.
Velkopěstírny mají celkově problémy s latinskými názvy expedovaných rostlin, takže nějaká lokalitní označení není možné očekávat (tento měl např. označení „Adromischus Stone“!).  Naštěstí mne to vůbec netrápí. Mohl jsem si nakonec klidně nějakou lokalitu jednoduše vymyslet, protože zajímavých tipů by se na webech našlo dost. Namísto toho jsem poctivě prohlédl všechna možná místa na internetu, a rostlině z fotografií se podle mého soudu nejvíce podobaly ty, které byly označeny jako Adromischus cristatus DT 4777 a několik dalších typově podobných s lokalitou Gamtoos. Podobnost opravdu velice nápadná, a navíc ta naše kytka doma ve skleníku mění podobu už po několikáté v nejrůznějších obdobích roku podle množství slunce, vody a kdoví čeho ještě. Mohl bych ji tedy díky nápadné podobě nazvat třeba A. cristatus aff. DT 4777, ale to by nás rovnou mohly začít monitorovat zahraniční rozvědky a BISka, protože by onen název považovali za nějakou hodně záludnou šifru! 
Rostlinka mi za tu dobu náramně přirostla k srdci, a tak jsem se po zralé úvaze rozhodl, že jí dám jméno 'Adrie'. Asi se divíte, kde jsem k tomu pojmenování přišel (a jestli si to proboha vůbec můžu dovolit!), a budete se divit ještě více, až vám vyjevím logiku svých duševních pochodů!
- Rostliny rodu Adromischus mají spoustu příznivců, troufám si říci dokonce mimořádně nadšených příznivců, a ti jim říkají zkráceně „Adra“!
- Miluji cyklokros. Sleduji ho bedlivě už nějakých pětadvacet let, a  nejoblíbenějším závodníkem pro mne už navždy zůstane Adrie van der Poel. Byl to (on samozřejmě žije, ale závodí už jeho syn!) opravdový rytíř cyklokrosařských tratí. Pětkrát byl na MS stříbrný, a když už si všichni mysleli, že na to vysněné zlato nikdy nedosáhne, dal si pauzu a pak se pro něj vrátil ve svých sedmatřiceti letech! Adrie tehdy ve francouzském Montreuil dojetím plakal jako želva, a já u televize v hospodě „Na Jelitě“ málem taky!
- Adrie van der Poel pochází ze země tulipánů, stejně jako ty nádherné kytičky na obrázcích! Takže to jméno nakonec přece jenom logiku zcela nepostrádá!
A jaký je vlastně ten sukulentní 'Adrie'? Troufám si říci, že zatím největší fešák ze všech rostlin A. cristatus, které jsem kdy předtím pěstoval a v současnosti pěstuji! Nádherně kompaktní, s takřka přízemním růstem a listy nahloučeným na nepatrném kmínku. Listy narůstají při správném pěstování tak hustě, že rezavé vzdušné kořeny, jimiž má kmínek také porostlý, nejsou téměř vidět. A především nejsou lámavé, jak jsme tomu zvyklí u většiny adromischusů! Od jiných forem a typů A. ctistatus se 'Adrie' liší mimořádně vysokými květními stvoly, které narůstají od konce jara celé měsíce, aby se drobné bílé kvítky z nich vyrůstající otevřely teprve s příchodem podzimu. Stvoly mají fialovohnědou barvu, na povrchu jsou silně ojíněné a dosahují většinou výšky v rozmezí 45-50 centimetrů. Letošním rekordmanem byl jedinec se stvolem vysokým 64 centimetrů! Kvítky se však nijak zvlášť neliši od běžně pěstovaných cristatusů, jejichž stvoly ale bývají výrazně nižší a zbarvené v nejrůznějších odstínech zelené! Kvítky na stvolu vyrůstají po jednom, dvou i třech z jednoho místa, a všechny tyto možnosti přitom můžeme spatřit na jediném stvolu!
Kvetou už jedinci o průměru 4cm, kteří jsou v poměru k výšce stvolu zcela nepatrní. Nějaký čas po odkvětu rostliny vytvářejí v úpatích stvolů (které bezprostředně po odkvětu odstraňujeme) několik bočních odnoží, které při pozvolném pěstování s trochou citu pro zálivku časem společně s původní rostlinou vytvářejí kompaktní trs kulovitého tvaru. Lze v něm jen ztěží rozeznat kde jedna hlava končí a druhá začíná!
'Adrie' je zkrátka krasavec, měnící navíc docela výrazně zbarvení svých listů v nejrůznějších obdobích roku! Nejpestřejší bývají listy zjara, kdy do nich už pere sluníčko, ale ještě nedostávají tolik vody jako v létě. Právě citlivé dávkování vody je základem pěstitelského úspěchu a zárukou kompaktního tvaru rostlin po celý rok. Naše rostliny dostávají vody sice relativně hodně, ale jsou od jara do podzimu na plném slunci a poblíž dveří makrolonového průchoďáku, kde je vzduch neustále v pohybu. Vodu také mají kam ukládat, protože jejich listy jsou silně dužnaté, je jich velké množství a odspodu zasychají jen minimálně!
Vzhledem k trsovitému nárůstu je množení 'Adrieho' nejefektivnější přímo oddělováním celých hlav z trsů, a nikoliv z jednotlivých listů jako u většiny jiných adromischusů. To je samozřejmě také snadné, ale v případě této nádherné kytičky zbytečně zdlouhavé. Mateční rostlina za jedinou sezónu obroste naprosto dokonale, takže není vůbec poznat, že z ní bylo odděleno několik takřka květuschopných rostlin!
'Adrie' nejenom mění barvy, jak již bylo zmíněno, ale je také variabilní. V naší dosti mohutné populaci (díky zmíněnému rychlému množení) se už vyskytli jedinci s nápadně odlišnými listy, jejichž zbarvení je těžko popsatelnou směsicí hnědé, červené a místy i narůžovělé, a také během roku několikrát se měnící!
'Adrie' je prostě krásná kytka, a taky docela otužilá, jak jsme zjistili pokusným letněním několika jedinců na plném slunci a dešti. Problém nastal pouze ve chvíli, kdy jejich květní stvoly začaly dosahovat značných výšek ve srovnání se samotnými rostlinkami (30cm/2,5cm), které se při silném nárazovém větru a současně proschlém substrátu stávaly nestabilními. Na plném slunci ale rostliny nijak zvlášť neměnily své zbarvení, jak jsme tomu zvyklí u většiny jejich příbuzenstva z čeledi Crassulaceae. Jen jejich listy byly o poznání větší než u jedinců ze skleníku, kteří nedostávali ani zdaleka tolik vody!
Adromischus cristatus 'Adrie' jsem si oblíbil stejně rychle jako jeho jmenovce v oranžovém cyklokrosovém dresu, po skončeném závodě často od bláta kropenatém velice podobně jako listy adromischusů. Adrie van der Poel byl opravdovým rytířem cyklokrosových tratí, a díky němu jsem u televize i v reálu strávil množství nádherných chvil u nejnapínavětšího sportu, jaký znám. S jeho sukulentními jmenovci je to příjemné od chvíle, kdy jsem je vysvobozoval z holandské rašeliny a začal postupně zvykat na normální sukulentářský život v srdci Evropy. Rostliny jsou z nich teď stejně odolné povětrnostním vlivům jako býval na cyklokrosových tratích jejich krajan Adrie van der Poel!

'Adrie' na úvodním snímku je z počátku jara, dvojice následujících fotografií byla pořízena na konci května, kdy už sluníčko udělalo s listy své a zároveň se začaly objevovat zárodky budoucích květních stvolů. Obr.č. 4 je z poloviny června, kdy barvy na koncích listů trochu vyprchaly, ale květní stvoly již povyrostly. Další dvojice snímků je z počátku září, a jsou na nich patrné barevné odlišnosti jinak typově naprosto stejných rostlin. Snímek č.7 je ilustrační, ukazující o kolik jsou květní stvoly vlevo stojícího 'Adrieho' vyšší než u jiných typů A. cristatus! Předposlední fotografie zachycuje detail 'Adrieho' květního stvolu zvláštního zbarvení, poslední snímek pak typický stvol většiny ostatních rostlin Adromischus cristatus!