DELOSPERMOmánie a jiné SUKULENTOmánie
Čas od času nastane móda určitých rostlin. Zaujmou pěstitele po celém světě třeba svými bizarními tvary, nádhernými květy, nebo něčím naprosto zvláštním, čím se odlišují od všeho ostatního z říše sukulentů. Nejčastěji se to přihodí hned celé skupině rostlin, zastoupených obvykle v jediném rodu (kaktusáři si často vystačí i několik let s jediným nově objeveným druhem!). Posedlost těmi rostlinami se mnohy promění v opravdovou mánii!
Ještě mám v živé paměti éru pachypodií. Pachypodium lamerei dnes dostanete coby „madagaskarskou palmu“ v každém supermarketu, ale tehdy, na počátku osmdesátých let minulého století, se za semínka té rostliny platily nekřesťanské peníze a ještě byly nedostatkovým zbožím. Nikdo navíc 
tehdy pořádně nevěděl, jak s nimi vlastně naložit, a čerství klíčenci trpěli mnoha nejrůznějšími neduhy. A to nemluvím o vzácnějších druzích tehdy známých pachypodií (např. P. brevicaule), které jsou dnes již běžnou součástí sukulentářských sbírek a jejichž pěstování se dávno stalo rutinní záležitostí. Tehdy se nám ale zdály být utopickým snem! Pěstitelé se předháněli ve zdůrazňování choulostivosti těch rostlin, které by nejraději udržovali při životě v inkubátorech, ale jen do chvíle, kdy se k jejich pěstování dostali lidé se zelenýma rukama a selským rozumem. Zatímco my ostatní jsme kolem těch vzácných kytek pořád ještě přešlapovali se zatajeným dechem, jim rostly, kvetly a v mnoha případech i začaly dávat vlastní semena. Právě díky nim skončila velice záhy jedna sukulentománie, aby zanedlouho propukla jiná. Třeba kaudexománie, díky níž jsem si naplnil skleník spoustou rostlin, které jsem vlastně ani nechtěl, protože jsem tehdy také podlehl té mánii. Postupně jsem se těch půl roku spících „brambor“ s chutí zbavoval. Občas jsem je i daroval lidem, které ještě kaudexománie neopustila, nebo u nich dokonce teprve propukala!
V současné době je zrovna v plném proudu
móda hybridů a kultivarů nejrůznějších druhů (resp. poddruhů) rodu Adenium. Thajské kultivary, jejichž květy mnohdy už nemají vůbec nic společného s květy klasických adenií, okouzlily doslova celý svět. Rozmohl se obrovský byznys s jejich semeny. Nebo spíše jakási loterie, než seriozní obchod, protože všechna semena adenií vypadají v podstatě stejně. Kde berou tisíce začínajících pěstitelů jistotu, že jejich okna budou za pár let zdobit přesně ty květy, které spatřili v reklamě, a za jejichž vidinu mnohdy opět zaplatili nehorázné sumy? Potencionální majitel budoucího kultivaru s pestrými květy musí být velký optimista s bezmeznou vírou v poctivost lidí, což je v české kotlině dvojnásob obdivuhodné. Kdybych už kupoval semena, tak snad jenom přímo od Thajců, ale ani tam není záruka stálosti barev, protože i u nich je hmyz mnohdy rychlejší a vynalézavější než sám štěchtitel. Jistotu bych měl pouze u rozkvetlých řízkovanců (protože semenáče většiny těch kultivarů tady k seh
nání nejsou!). Když se mi tedy nějaká barva květů líbí, prostě si koupím rozkvetlou rostlinu, pokud je samozřejmě k dostání. A abych měl jistotu uniformního potomstva, budu ji množit výhradně vegetativně (i když v jihovýchodní Asii by to samozřejmě šlo mnohem rychleji!), pokud ji budu chtít dále šířit! Tím ale v žádném případě nechci brát pěstitelům iluze!Třeba budou zrovna oni mít štěstí na solidního obchodníka, klíčivá semena a zdárný, několik let trvající vývoj rostliny ke květuschopnosti. A nebo se za pár let za jejich okny objeví sice úplně jiné květy, než s kterými původně počítali, ale třeba ještě mnohem krásnější. I to by byl ještě happyend! Skutečnost ale bývá většinou méně veselá! A to vůbec nemluvím o úmrtnosti adenií v každém věku! Již spoustu let jsem toho názoru, že dospělé rostliny, vypěstované ze semen, jsou nejdražšími sukulenty, jaké si člověk může pořídit. Mohu to tvrdit i díky bohatým vlastním zkušenostem.
Několik rostlin z výsevů na konci osmdesátých let minulého století je stále ještě součástí naší sbírky. Z adenií tehdy vysévaných se ale dnešních dnů nedožilo ani jediné, a v ostatních sukulentářských sbírkách je tomu podobně!
Tím jsme se dostali k další mánii, která možná bude trvat podstatně déle, než všechny předchozí. A třeba přetrvá už na věčné časy, a to hned z několika důvodů! Jde o delospermy, drobné, většinou kobercovitě rostoucí sukulenty z jihu Afriky. Rostlin rodu Delosperma existují desítky druhů, a ještě více koluje mezi pěstiteli jejich kultivarů a kříženců. A stále ještě jsou v přírodě objevovány nové a nové druhy, zatímco další už třeba celá léta čekají na své platné popisy!
A nyní k těm důvodům, o nichž se domnívám, že udrží tyto rostliny z čeledi Aizoaceae na výsluní ještě hodně dlouho! Především je to jejich snadné pěstování a množení. To první značně eliminuje případné pěstitelské neúspěchy, které od pěstování těchto rostlin odradí jenom opravdové neumětely. Snadné množení výsevem semen i řízkováním zase dává šanci na uchování druhu ve sbírce i nav
zdory případným začátečnickým nezdarům. Semen delospermy produkují neskutečné množství, aniž by se o to pěstitel musel jakkoliv přičinit. A rozrůstají se vcelku živelně (na sukulentní poměry) všemi směry, takže ani o materiál k vegetativnímu množení nebývá nikdy nouze. Delospermy lze zlikvidovat snad jen kombinací přílišného vlhka a nedostatku světla, ale i z toho se rostliny většinou dostanou, pokud jim pěstitel nakonec zajistí ono skromné minimum, které ke spokojenému životu potřebují. Díky výše uvedeným důvodům nikdy nedosáhnou jejich ceny takových částek, za jaké jsme si pořizovali módní sukulenty kdykoliv předtím. A to se týká i hodně žhavých novinek, které se objevují jako na běžícím pásu!Dalším důvodem je skutečnost, že některé druhy i kultivary snesou podmínky naší zimy stejně dobře jako běžné skalničky. 
Zatím jich není většina, ale vzhledem k neustálému vývoji šlechtitelství není vyloučeno, že vzniknou kříženci ještě mnohem odolnější, něž jsou mnohé přírodní druhy! Z výše uvedeného důvodu se samozřejmě zvyšuje i počet potencionálních zájemců o jejich pěstování, protože ve většině připadů k němu nepotřebují vytápěný skleník ani jiné speciální pěstební zařízení.
A je tu ještě jeden důvod, proč by delospermománie mohla být takřka nekonečná! Jak již bylo řečeno, neustále vznikají nové kultivary a kříženci. Čím více jich bude, tím větší bude i šance na křížence nové (vzniklé křížením kříženců mezi sebou, nebo jejich zpětným křížením s přírodními druhy nebo kultivary), takže jejich milovníci se budou mít neustále po čem pídit! Novinky přitom nemusí mít na svědomí zdaleka jen zkušený pěstitel či šlechtitel. Hmyz je po nádherně barevných 
a neskutečně početných květech delosperm jako posedlý. A to nejen po žlutých, jak jsme tomu zvyklí u jiných rostlin, ale po všech barvách a jejich odstínech bez rozdílu. Když jsem nedávno stěhoval rozkvetlé delospermy do beden na nějakou prodejní akci, často jsem je přenášel i se včelami na květech, aniž by se tito pracovití tvorové nechali při své činnosti rušit. Díky nim, a také drobnému, vosičkám podobnému hmyzu (opylujícímu spolehlivě také adenia!), asi vzniká mnoho nových kříženců v podstatě neustále. Vzhledem k rychlému vývoji rostlin z výsevů se může pěstitel dočkat prvních květů vlastních hybridů již v následujícím roce! Vzniká tím sice značně nepřehledná situace na trhu, ale i naprostému začátečníkovi se může podařit vyšlechtění křížence s tak nádhernými květy, že nad nimi žasnou i na slovo vzatí odborníci. A většinou se ho nikdo nebude ptát, co vlastně s čím zkřížil. Často by na to beztak neznal uspokojivou odpověď, nebo by musel popustit uzdu své fantazii!
Na nejrůznějších diskusních fórech se často objevují polemiky o identitě toho kterého druhu, a mezi pěstiteli kolují rostliny se zpotvořenými jmény a zkomoleninami přírodních lokalit. Panuje v tom dokonalý zmatek, a chudáci ochránci botanické čistoty trpí jako zvířata. Šťastni jsme naopak my, jimž kříženci nevadí, a kteří si rostliny vybírají především kvůli vzhledu samotných rostlin, ale především barvě a velikosti jejich květů, a případně také stupni jejich odolnosti proti mrazu (většina spolehlivě snese i -15°C).
Mezi nejrůznějšími vyšlechtěnými kultivary rodu Delosperma je čím dál více takových, které kromě nádherných barev květů disponují ještě jednou báječnou vlastností, zvanou remontace.
Remontující rostliny kvetou v několika vlnách prakticky po celé vegetační období, takže ze záplavy nádherných květů všech možných barev se můžeme radovat v podstatě nepřetržitě od jara až do podzimu. A hned máme další důvod, proč pěstovat právě delospermy. Mánie po stále nových a nových barvách, odstínech a tónech trvá už řadu let. Z výše uvedeného vyplývá, že její konec je stále ještě v nedohlednu!
Obr.č.1 - květ Adenium obesum, č.2-4 - rozkvetlé kultivary adenií, č.5 - Delosperma virens, č.6 - Delosperma 'Yellow Peridot', č.7 - Delosperma 'Strongred', č.8 - Delosperma 'White Moonstone', č.9 - Deloperma 'Red Mountain', č.10 - Delosperma 'Orange Topaz'
