sukulenty.estranky.cz

Dnešní povídání je o rostlině pro někoho docela obyčejné, zatímco pro druhého vskutku neobyčejné. Proto i ten podivný titulek. Protože o pěstování i některých nezvyklých životních projevech této notoricky známé rostliny jsme na našich stránkách psali už několikrát, dnes to bude spíše příběh té kytky a lidí okolo ní, mne nevyjímaje. A také o několika zajímavostech, provázející pestrý život této zvláštní rostliny. K napsání článku jsem se rozhodl ve chvíli, kdy u nás ta katka, mezi lidmi známá jako smrdutka,  letos na podzim už kdoví po kolikáté vykvetla, a znovu mne přitom neskonale překvapila a nadchla!
Oficiálně se nyní jmenuje Orbea variegata, ale v dobách mých sukulentářských začátků to ještě byla Stapelia variegata. Stejně tomu ostatně bylo už od roku 1753, kdy ji jako druh popsal slavný švédský botanik Carl von Linné. U nás se jí odjakživa říká „smrdutka“, a tento bezesporu výstižný název se vžil vskutku dokonale. Smrdutka se díky této rostlině říká i mnohým jejím příbuzným z čeledi Asclepiadaceae, ale když se onen trochu hanlivě znějící název vysloví před naprostými laiky, je řeč vždy právě o této obdivuhodné kytce.
Jak už jsem psal v pěstitelském článku, s touto rostlinou se znám více než čtyřicet let. Pěstoval jsem ji jako kluk, a potom s krátkými přestávkami nepřetržitě až dodnes. Nejzajímavější na všem je, že když u nás smrdutka vykvetla, takřka pokaždé byly její nádherné a silně zapáchající květy trochu jiné! Zprvu jsem si toho příliš nevšímal, ale některé květy byly tak výrazně odlišné od těch předchozích, že jsem si to konečně začal uvědomovat. Od té doby, co provozujeme tyto stránky, jsme květy smrdutky začali fotografovat. Navíc musím prozradit svoji sukulentářskou úchylku. Otevřu internet, zadám heslo „Orbea variegata“ a prohlížím jeden obrázek za druhým, kochám se tou nádherou, hledám rozdíly a vzápětí je také nacházím. Takřka pokaždé objevuji nějaký nový vzor, i když jsem se při minulém prohlížení domníval, že příroda už přece musela říci poslední slovo.
Jak již bylo řečeno, mnozí pěstitelé touto rostlinou opovrhují, protože jim připadá až příliš obyčejná. Přiznám se, že jsem si tímto obdobím také prošel, ale polehčující okolností mi budiž, že jsem tehdy byl příliš mladý, a to období netrvalo dlouho. Loni jsme smrdutku poprvé prodávali v zoologické zahradě, a měli jste vidět ten šrumec! Bylo to tak padesát na padesát. Polovina lidí tu kytku viděla úplně poprvé v životě, a moc se podivovala květům i jejímu zvláštnímu českému názvu. Druhá polovina, jejíž většinu tvořili starší lidé, ji naopak okamžitě poznala, a vzpomínala na časy, kdy ji sami pěstovali. 
Své rodové pojmenování smrdutka získala po holandském lékaři, jehož pravé jméno znělo Johannes Bodaeus Stapelius, v literatuře je však většinou uváděn jako J. van Stapel. Žil v letech 1602-1636, a lékařský titul získal v roce 1625 na univerzitě v Leidenu. Za svého krátkého života přeložil Theophrastovo (žáka a pokračovatele Aristotela, žijícího v letech 371-287 př.n.l.) dílo „De Historia Plantarum“, ale již ho nestihl do své předčasné smrti vydat. Učinil tak v roce 1644 jeho otec! Pojmenováním nového rostlinného rodu tak Linné poděkoval za jeho velký přínos světové botanice! Druhové pojmenování „variegata“ znamená „pestrá, strakatá, nebo také různobarevná“, což vcelku vystihuje květy této zvláštní rostliny.
Pod názvem Stapelia variegata se smrdutka v Evropě údajně objevila již v první polovině 17. století. V knize Oskara Smrže „Kaktusy a jiné sukulenty“, vydané v roce 1929, se o rostlině mimo jiné píše, že „Z odrůd této Stapelie jsou zvláště cenné následující ...“ a následují názvy, totožné s některými později v literatuře uváděnými varietami Stapelia variegata! „Více než druhů původních jest bastardů, hlavně od S. variegata.“, pokračuje text  oné skvělé knihy.  To může svým způsobem i částečně vysvětlovat obrovskou variabilitu květů tohoto druhu. Především proto, že dříve se Stapelia variegata množila dost často i výsevem semen, což se dnes už děje jen zcela výjimečně. A křížení nejrůznějších druhů a forem tohoto typu rostlin je přitom tak snadné. Nejčastějšími opalovači jsou totiž obyčejné mouchy, kterých je i bez zapáchajících květů všude dost!
Mouchy všech možných druhů jsou nejprve nalákány silným zápachem, vycházejícím z pestrobarevných květů smrdutky. Ty navíc mouchám připomínají mršinu i svým vzhledem, především pak svým zbarvením a chloupky na povrchu, dokonale navozujícími dojem srsti rozpadající se mršiny. Mouchy pak kladou do středů květů vajíčka v domnění, že pro vylíhlé potomstvo je to ideální místo k snadnému přežití v prvních okamžicích života. Při své návštěvě květů mouchy samozřejmě napomohou opylení. Ani smrt vylíhlých larev hlady neodradí mouchy od kladení dalších a dalších vajíček do stejných míst. Smrdutka jim totiž vytvořila naprosto dokonalou iluzi budoucího blahobytu pro jejich potomstvo! Se soumrakem květy přestávají zapáchat, a mouchy se tudíž také mohou v klidu vyspat! Možná právě v dobách výsevů semen Stapelia variegata je tedy prapůvod onoho množství nejrůznějších typů květů této jinak docela nenápadné rostliny. Samozřejmě že se také mnoho nejrůznějších typů rostlin vyskytuje i v africké přírodě!
Ještě Hermann Jacobsen ve svém Sukkulenten lexikonu (1983) uvádá asi dvacet (!) variet Stapelia variegata! Je dost pravděpodobné, že mnoho z nich může být stejně tak hybridy z dob nedávno minulých, ale také úplně odlišných rostlinných druhů. Ani těla smrdutek, které jsme až dosud pěstovali, nebyly vždy uniformní. Tvarem sice podobné, ale lišící se hlavně velikostí, a především jejich délkou. To je ale srovnání dost pokulhávající, protože ke změnám vzhledu v mnoha případech dochází přemírou vody a živin, které pěstitel svým rostlinám dodává!
Jen málokterá rostlina z pestré a přebohaté říše sukulentů se těší v posledních letech takové pozornosti fotografů, jako právě smrdutka Orbea (Stapelia) variegata. Detaily jejích květů zdobí množství webových stránek, a je to často vskutku luxusní podívaná! K jejich škodě detaily květů této rostliny dosud zcela nepochopitelně unikají módním návrhářům, protože příroda v tomto případě odvedla opravdu mistrovské dílo! 
A můj vztah ke smrdutce? Dlouholeté přátelství a velký, neustáte sílící obdiv. Někdy si při pozorování jejích nádherných květů sice zacpu nos, ale už nikdy ho nebudu nad tou neobyčejnou kytkou ohrnovat!
Všechny květy na fotografiích by podle jmenovek v době získání rostlin měly patřit Orbea variegata! První tři jsou srpnové, ještě z roku 2008, a nejvíce odpovídají klasickým květům této rostliny, tak jak je nejčastěji vídáme! Na další dvojici snímků je nádherný květ, který jsme měli možnost spatřit v polovině letošního října! Následuje jeden květ červencový na obrázcích č.6 a 7. Na prvním z nich můžete kromě samotného květu vidět i čerstvě se vyvíjející lusk v počátečním stádiu, poupě krátce před rozvinutím a částečně i praskající starý plod, z nějž se zrovna začínají valit semena s ochmýřenými padáčky, sloužícími k jejich snadnější distribuci po okolí! A na závěr úroda semen, valících se z právě prasklého lusku všude kolem!