sukulenty.estranky.cz

Kaudiciformní rostliny, mezi pěstiteli zvané kaudexy, se svého času staly mezi sukulentáři velkou módou. Přišla k nám někdy na konci osmdesátých let minulého století, a nevyhnula se samozřejmě ani naší tehdy budované sukulentní sbírce. Zatímco mnoho pěstitelů už kaudexy od té chvíle nepustily, pro mne jsou naopak takřka uzavřenou kapitolou. Pár jich v našem skleníku samozřejmě zůstalo, ale spíše ze setrvačnosti. A taky trochu jako vzpomínka na ty hektické doby věčného shánění, závistivého pošilhávání přes železnou oponu a hledání skulin v ní kvůli získání sukulentních novinek. Těm opravdovým kaudexům říkám „brambory“. Půl roku prospí třeba i bez jediné kapky vody na jakémkoliv místě ve skleníku, kam je zrovna k spánku uložím. A ani když se potom konečně probudí, není to většinou žádná přehlídka krásy. Už celá léta si kladu otázku, jak by vlastně měl vypadat takový ideál kaudexu (jako celku). V mých představách asi tak, že jeho zásobní část (kaudex) by měla mít pravidelný tvar, a povrch pokud možno alespoň trochu rozpraskaný, a budící tudíž i u mladých rostlin dojem značného stáří. Sezónní část nad kaudexem by každopádně neměla postrádat nádherně zbarvené listy s nějakou tou ozdůbkou na povrchu, a především pak výrazné květy. Nemusely by ani být v křiklavých barvách či jejich kombinacích, spíše bych upřednostňoval jemné decentní tóny. A ještě bych si přál, aby květů bylo hodně, a rostlinu zdobily třeba dlouhé měsíce. Takhle náročný bych v těch svých představách o ideálním kaudexu byl.
Dlouho jsem přitom kolem takové ideální rostliny chodil. Dokonce jsem ji znal mnohem dříve, než většinu našich sukulentů. Uvědomil jsem si to teprve ve chvíli, kdy před lety naši domácnost poprvé navštívil Honza Gratias. V té době se chystal psát knihu o kaudexech a pachykaulech („PODIVNÉ ROSTLINY s kaudexy a pachykauly“), která pak vyšla v roce 2006 v nakladatelství Brázda. Když tehdy Honza vybaloval obsah svého cestovního zavazadla, jako vždy plného nejrůznějších věcí i rostlin, pěčlivě zabalených a dokonale v jeho útrobách uspořádaných, vylovil i malý květináček s bramboříkem. Když nám ho dával, tvářil se trochu tajuplně. Poté mi sdělil, že i rostliny rodu Cyclamen budou součástí té připravované knihy, protože podle jeho soudu jsou to kaudexy se vším všudy. Také jedním dechem dodal, že za to patrně sklidí nevoli, a dost možná i posměch milovníků těch „opravdových“ a vzácných kaudexů.V knize stať o Cyclamen persicum opravdu nechybí. Honza v tom krátkém textu čtenáře především vyvádí z omylu, že bramboříky jsou květiny pro krátkodobé použití, a stručně jim vysvětluje jak docílit u bramboříků dlouhověkosti a dočkat se zároveň každoroční záplavy květů. Mylné tvrzení o krátkověkosti bramboříků nalezneme takřka v každé novodobé pěstitelské knize o pokojových rostlinách, a denně nás v tom utvrzují i samotní velkopěstitelé a prodejci bramboříků, nabízející tyto nádherné rostliny mnohdy za směšné ceny. Do té doby jsem si to myslel i já. Budiž mi omluvou, že mne bramboříky vlastně nikdy moc nezajímaly, i když jejich květy se mi samozřejmě vždycky líbily, jako snad každému milovníku pokojových rostlin.
Darovanýbrambořík jsme umístili na malé okénko v naší koupelně, a dostalo se nám i stručného poučení, později zveřejněného tiskem ve zmíněné knize. Vzpomínám si, že tam opravdu rostl a kvetl ještě několik dalších let, než z nějakého důvodu odešel do věčných lovišť. Dnes už na jeho místě stojí bramboříky dva, a zase už kdoví kolikátou sezónu. Dělají mi radost kdykoliv na nich okem spočinu. A to je úplně každý den.
Začal jsem si jich více všímat až letošní zimu. A taky jsem vzal do ruky Honzovu skvělou knihu, a znovu si přečetl krátkou kapitolku, věnovanou bramboříku jako trvalé pokojové květině, s neochvějnou jistotou autorem řazené k rostlinám kaudiciformním. Najednou jsem si uvědomil, že právě brambořík splňuje všechna ta  kritéria ideálního kaudexu, která jsem sepsal hned v úvodu tohoto článku. Toto zjištění bylo ostatně také prvním impulsem k jeho napsání.
Začal jsem si po večerech prohlížet internetové galerie rodu Cyclamen.Neuvěřitelně pestré palety všech možných barev v desítkách odstínů, a stovky nádherně buclatých kaudexů, z nichž ty květy vyrůstají. A také několik nádherných botanických druhů s kaudexy ještě krásnějšími, připomínajícími v mnoha případech lívance nebo koblihy, jejichž propadlé středy zdobí namísto tvarohu s povidlím husté trsy jemně zbarvených kvítků. Přihodilo se mi to zrovna v dušičkovém období. Venku za okny nevlídno, a hned vedle knihovna plná knih, lákajících k znovuotevření. Některé třeba po dlouhých letech. Beru ale nakonec do rukou tu svou nejmilejší od zahradního architekta pana Josefa Vaňka z Chrudimi, kam se v současné době každičký podzim sjíždějí milovníci kaktusů, sukulentů i kaudexů už zdaleka ne jenom z celé České republiky .
Bramboříkům je v té knize věnováno opravdu hodně prostoru. Celých osmnáct stran poutavého zahradnického čtení, jehož obsah v žádném případě nestačil zestárnout. A na rozdíl od většiny dnešních autorů pan architekt Vaněk bramboříky už tehdy rozhodně za krátkodobé rostliny nepovažoval. Nevím kolik českých zahradníků pěstuje bramboříky ve velkém dnes, když nás svými produkty stačí bohatě zásobovat západoevropské velkopěstírny, a pokojové květiny tuzemské proveniece jsou v českých květinářstvích spíše raritou. Podle fotografií ve zmíněné knize Josefa Vaňka u nás kdysi mívalo zahradnické pěstování nejrůznějších odrůd bramboříků bohatou tradici. Viděl jsem na těch prvorepublikových fotografiích doslova lány bramboříků v zahradnictví pana Černého v Jaroměři, a totéž ve sklenících pana zahradníka Tučka v Předměřicích, nebo A. Langa v Českém Brodě.
Okno v naší koupelně je sice malé, ale podmínky pro bramboříky jsou na něm patrně ideální, soudě podle každoroční záplavy nádherných květů, trvající několik měsíců.Ještě se tam pár nových rostlin určitě vejde, zvláště když jsou dnes k mání už i trpasličí kultivary. Samozřejmě jsem začal pošilhávat i po botanických druzích, ale zatím se mi nepodařilo zjistit, zda je vůbec u nás někdo nabízí. Kde nejlépe takové informace hledat ale vím docela jistě. Přesně tam, kde to u mne s bramboříky všechno začalo, tedy u Honzy Gratiase. On je nejenom chodící botanickou encyklopedií, ale má zároveň i slušný přehled o sukulentářském (i květinářském všeobecně) dění v naší zemi, kterou za rotlinami tučnolistými a jejich pěstiteli procestoval křížem krážem už mnohokráte.
Při pohledu na dvojici našich koupelnových bramboříků si často vzpomenu na Lissos, kouzelné místo na krétském jihozápadě. V těch místech kdysi stávalo antické město s dvěma desítkami tisíc obyvatel a vlastní měnou. Moc se z něho do dnešních dnů samozřejmě  nedochovalo, ale střepy starověkých nádob se tam dají ještě pořád najít téměř na každém kroku. Nejzachovalejší je nekropole. Právě mezi jejími rozsáhlými ruinami kvetly na počátku letošního října divoce rostoucí bramboříky Cyclamen hederifolium. Podle těch teprve kvést se chystajících si troufám tvrdit, že za další dva týdny by jich tam už byly k vidění tisíce. V dušičkovém počasí posledních dnů mne hřeje pocit, že jsme přece jenom nakonec byli na správném místě ve správný, i když ne ještě úplně ideální čas!
Zastánci klasických kaudexů asi ohrnou nos, stejně jako ochránci botanické čistoty, kterým slovo kříženec nebo kultivar dělá z čela valchu. Já to mám v tomto ohledu trochu jinak, a potěší mne klidně i brambořík ze supermarketu, když bude mít vše, co mít má. Po kolikáté už zjišťuji, že „obyčejné“ rostliny jsou často vskutku neobyčejné. A že Honza Gratias měl s těmi bramboříky svatou pravdu.Obr.č.1 - probouzející se typická africká brambora Kedrostis africana, č.2-5 - kultivar bramboříku Cyclamen persicum a důkazy, že má opravdu všechno, co mnou vysněný ideální kaudex mít má, č.6 - divoce rostoucí Cyclamen hederifolium poblíž ruin antického města Lissos, č.7 - nádherný exemplář Sinningia leucotricha, chystající se právě kvést a nepostrádající nic z kaudexového ideálu, který nám na podzimní výstavu zapůjčila  paní Markéta Bergerová z Větrného Jeníkova,  č.7 - naše Sinningia leucotricha, uložená již k zimnímu spánku a zkrášlená  zajímavou keramickou miskou od manželů Zatloukalových z Oprotovic.