sukulenty

Začalo to takhle. Před deseti lety v předvánočním čase Iva zlomila můj dosavadní odpor k internetu a na zkoušku zdarma na jeden měsíc objednala tohle místečko u estránek. Pak začala cosi kutit v počítači, až za dva nebo tři dny vznikla základní podoba tohoto webu. Protože jsem technický antitalent, jediným mým úkolem bylo napsat nějaký článek o sukulentech a taky krátké povídání do úvodu, aby případní návštěvníci (jak se jim prý říká) věděli s čím asi tak mohou počítat. Společně jsme pak vybrali fotografii dvouhlavé rostliny Echeveria pulidonis a Iva ji umístila k tomu úvodnímu povídání. Obojí je tam od 15.12. 2007 dodnes, včetně již mystifikující informace, že sukulenty společně pěstujeme dvacet let, protože díky uplynulému desetiletí je to vlastně už roků třicet. Tehdy jsme samozřejmě vůbec netušili, jak dlouho nám elán vydrží, a zda vůbec někoho budou naše pěstitelské zkušenosti a postřehy zajímat. Vzpomínám si ještě na to lehké zašimrání v útrobách, když jsem zjistil, že na náš web zrovna kromě mne kouká i někdo druhý. Jaký to byl zvláštní pocit, že někoho neznámého přece jenom naše počínání asi zajímá a přemýšlel jsem, jak se o nás mohl vůbec dozvědět. Kam se až musel ve vyhledávačích prokousat, aby zmínku o nás vůbec nalezl. A pak nás jednoho dne už web sledovalo dokonce pět najednou. Považoval jsem to tehdy za naprosto neuvěřitelné.
Psaní článků mne začalo bavit a stoupající zájem návštěvníků ( a občas i já) Ivu přinutil i více fotit, a mne zase více si všímat zvláštních životních projevů našich rostlin, které jsem do té doby považoval za samozřejmost, nebo jsem je dokonce zcela přehlížel. Přibývalo rubrik i kladných ohlasů a povzbudivých zpráviček od našich příznivců, z nichž mnozí sami sebe označovali za stálé návštěvníky. Když jsme pak otevřeli e-shop s nabídkou rostlin, komunikace s návštěvníky webu nabrala na intenzitě. S trochou nadsázky si troufám říci, že právě tehdy začala okolo našeho webu vznikat neustále se rozrůstající sukulentářská rodina. 
Vzpomínám si ještě, jaká vlna euforie mne zaplavila, když jsme poprvé překonali hranici stovky návštěvníků za jediný den. Postupem času jsme zdolávali další a další mety, a mezitím se spousta anonymních návštěvníků tohoto virtuálního prostoru změnila v konkrétní jména, která jsme psali na faktury a balíčky s rostlinami, od jara do podzimu putující na začátku téměř každého týdne k novým majitelům. Časem se mnoho z těch jmen a adres zhmotnilo ve skutečné pěstitele, kteří nás přijeli navštívit a prohlédnout si naši sukulentářskou sbírku, případně si nakoupit nové přírůstky do té svojí. Když jsem později balil zásilku s jejich jménem, už jsem si najednou snadno představil konkrétního člověka, s nímž nás pojí společná záliba v rostlinách, které se už dávno staly součástí našeho života. Začalo přibývat pěstitelů a milých lidí, bez nichž jsme si naše akce najednou nedovedli představit. Tou první a neopakovatelnou zůstane paní Emilka Fuxová z Mirošova. O ní a jejích s láskou opečovávaných sukulentících už brzy napíšeme v jiné rubrice. Tatínkům dvou malých děvčat, která nás začala navštěvovat ještě v kočárku, jsem zase pro ty slečny věnoval trichodiademové stromečky z naší sbírky, aby se o ně svým dcerým prozatím starali a sledovali jak rostou společně s nimi. Anička z Nového Města na Moravě už je dnes velká slečna, a tatínek Zdeněk by se měl pomalu začít ohlížet po nějaké spolehlivé zbrani příslušného kalibru. Když nepřijedou k nám, každý rok se za mnou Anička na chvilku zastaví aspoň v naší miniprodejně v jihlavské zoologické zahradě a její „Ahoj strejdo!“ už se stalo milou tradicí. Adélka z Třebíčska také dělá svému taťkovi Michaelovi radost, a v blízké budoucnosti ho čekají podobné starosti jako Zdeňka, protože i v jejím případě lze předpokládat značný nápor nápadníků.  Za deset let trvání našeho webu nás v Pávově navštívilo také mnoho vzácných hostů z toho českého sukulentářského mikrosvěta. Premiérově pan Lothar Bönisch z Žacléře, můj sukulentářský guru, jehož nádherné rostliny se pro mne před třiceti lety staly inspirací a pomohly mi najít směr na vlastní pěstitelské cestě. Byl u nás i MUDr. Svatopluk Ryba z Rakovníku, který kouzlu tvarovaných trichodiadem propadl stejně dávno jako my, a kterého si vážím nejenom jako zdatného pěstitele, ale také statečného a čestného člověka. A docela nedávno nás již opakovaně navštívili i manželé Zdeňka a Jan Gloserovi ze Zastávky u Brna. Honzova kniha „Kvetoucí kameny“ mne celých těch třicet let provázela jako významná pěstitelská berlička. Ze zahraničních hostů jsme mohli přivítat třeba italského botanika a cestovatele (vzhledem k cestám po Somálsku vlastně i dobrodruha) Giueseppe Orlanda, žijícího na Tenerife, a hned dvakrát nás poctili návštěvou znalkyně kaktusů Patagonie a autorka knihy o nich paní Elizabeth Sarnes se svým manželem Robertem. Podruhé dokonce i s mezinárodně obsazeným autobusem plným sukulentních nadšenců z Německa, Holandska a Belgie, za jehož volantem seděla řidička s českými kořeny. A nesmím zapomenout na dva ctihodné pány ze Spojeného království (nemohu psát že Angličany, protože minimálně jeden z nich byl z Walesu), kteří k nám přijeli v doprovodu plzeňského pěstitele Milana Kůrky a jimž se podle jeho slov prý u nás hodně líbilo.Jak běžel čas, na počítadle stále rychleji přibývalo návštěvníků webu, které jsme už začali počítat na statisíce. Jednoho dne poprvé návštěvnost překonala bájnou pětistovku, která nám ještě docela nedávno připadala jako čirá utopie. A pak takových dnů stále příbývalo. Těší nás, že většinu náštěvníků stále tvoří domácí zájemci o sukulenty (75-85%), následováni sousedy ze Slovenska (10-12%), které stejně pořád považujeme za domácí, na rozdíl od České pošty, za jejíž služby si musí za balíčky s rostlinami pořádně připlatit. Třetí příčku většinou drží USA, ale navštívili nás už lidé z asi 180 zemí, z nichž největší nárůst v posledním roce zaznamenalo Chorvatsko.
Letos zjara jsem si poprvé začal uvědomovat, že pokud vše poběží stejným tempem, na počátku roku 2018 se dočkáme jubilejního miliontého návštěvníka. Jenomže letošní rok byl pěstitelsky nejúspěšnější ze všech, což se samozřejmě promítlo i do návštěvnosti našeho webu. Naplnila se tak slova z jedné písničky Pavla Dobeše o tom, že „plan se podlezť něda, musí se překročiť...“.
Ten slavný okamžik nastal 22. listopadu 2017 v 9.15 hodin. Právě v tu chvíli vstoupil do těchto virtuálních prostor onen tuzemský jubilant, hledající informace o trichodiademách, shodou okolností našich nejoblíběnějších rostlinách z té velké a nesmírně pestré sukulentní říše. A tak se toho dne z nás dvou stali milionáři!