sukulenty.estranky.cz

Dychtiví přeskupovači z řad botaniků se zase jednou vyznamenali. Než jsme se nadáli (my, pěstitelé), zmizela z jejich světa rostlina, kterou my už pěstujeme skoro třicet let. Navíc se jedná o kytku notoricky známou, která svého času nechyběla snad v jediné sukulentářské sbírce. V evropských domácnostech už se pěstuje déle než sto let, a její velkoprodukce se v posledních letech ujaly i západoevropské pěstírny. Nejdříve bývala známa pod označením Rochea falcata (resp. Larochea falcata), potom jsme ji dlouhá léta pěstovali jako Crassula falcata. Kdo se trochu zajímal o její přesnější botanické zařazení, docela určitě zaregistroval, že oficiální pojmenování té nádherně kvetoucí tlustice bylo Crassula perfoliata var. falcata. A najednou tu není! Samozřejmě že fyzicky zůstává, ale na papíře prostě a jednoduše přestala existovat. A vlastně ani nevím odkdy. A proč? No, to už vůbec ne!
Když jsem se před několika lety začal o tlustice z okruhu Crassula perfoliata více zajímat, zjistil jsem, že poddruhů s výraznými letními květy existuje celkem pět! Crassula perfoliata var. perfoliata je robustní kytka, dosahující v přírodě výšky přesahující jeden metr! Její listy jsou úzké, často více zelené a s prohlubní na horní straně. Kvete bíle, stejně jako další poddruh C. perfoliata var. heterotricha. Ta je předchozímu poddruhu nápadně podobná, ale dorůstá výšky pouhých 40cm! Obě se v našich sbírkách příliš často nepěstují. Na vině je právě ta jejich velikost, a s ní související nezvladatelnost. Zbývající tři poddruhy jsou už červenokvěté. Méně je ve sbírkách zastoupena také var. coccinea, tvarem listů dost podobná oběma bělokvětým poddruhům, ale výrazně se odlišující právě barvou květů, což má ostatně i ve svém poddruhovém pojmenování (coccinea = šarlatově červená). A zbývají dva asi nejčastěji pěstované poddruhy. Crassula perfoliata var. falcata, notoricky známá kytka s šedozelenými listy, narůstajícími ve tvaru písmene „X“. Nedorůstá sice závratných výšek (15-35cm), přesto se pořád jedná o rostlinu  robustní. Podle údajů v literatuře její listy dosahují délky 10cm a šířky 2,5-4cm, zatímco u vzhledově hodně podobného a hojně odnožujícího poddruhu var. minor délky pouhých 4cm a 1,5cm šířky. Červené (a zcela výjimečně i bílé) květy obou těchto poddruhů jsou si také hodně podobné, a zářivá květenství z nich složená nelze na konci českého léta přehlédnout ani v pestré záplavě sukulentních barev.
Botanici se zjevně rozhodli zredukovat počet poddruhů z pěti na čtyři. Abychom to zaregistrovali i my, amatérští pěstitelé, neponechali nic náhodě a z rodiny Crassula perfoliata papírově vyřadili tu nejznámější a nejčastěji pěstovanou, lidově řečenou „falkátu“ (C. perfoliata var. falcata)! Sloučili ji s podruhem minor, jehož jméno nyní slouží pro obě vzhledově sice dosti podobné, avšak velikostí diametrálně odlišné rostliny. Jakoby zoologové strčili do jednoho pytle hrocha obojživelného s hrošíkem liberijským!O to ale vůbec nejde, protože mezi pěstiteli prostě „falkáta zůstane falkátou“, i kdyby se botaničtí přesunovači zbláznili. Oni ji lidé od sukulentů stejně většinou vůbec neznají ani jako C. perfoliata, ale pouze jako její podruhový dodatek! Prostě je to „falkáta“ na věčné časy. Když je z ní teď ale najednou „minor“, marně dumám na tím, jak bychom vlastně měli říkat té malé, co byla „minor“ už předtím, a pro níž bylo to pojmenování vcelku výstižné?
Naši podzimní výstavu rostlin v jihlavském muzeu navštívil i Jaroslav Hons z moravských Lovčic, neúnavný propagátor pěstování sukulentů a autor oněch fantaskních a bizarních krajinek, kterým on říká „pohádkové“ a slaví s nimi už léta úspěch na mnoha svých výstavách. Znaje jeho averzi k přejmenovávání, slučování, rozdělování i jiným botanickým kotrmelcům a přemetům jsem mu sdělil tu novinu, že už neexistuje stará dobrá „falkáta“! Vytřeštil oči, jak on to umí, a mávl při tom rukou. „Kašleme na ně ...“ dodal. Přišli jsme pak společně k naší právě rozkvetlé „malé minor“, a ptám se ho jak jí vlastně budeme říkat teď, abychom nějak rozlišili malou minor od té velké minor? „U nás jí říkáme krenuláta,“ pravil pan Hons. Byl jsem z toho tak překvapen, že jsem se ani nestihl zeptat, zda měl pod pojmen „u nás“ na mysli vinorodou Moravu jako celek, nebo jenom Lovčice a jejich sukulentní království.V minulosti jsem si v jednom článku postěžoval, že ta malá minor nám nechce a nechce vykvést, zatímco ta velká minor kvete hned vedle ní jako o život! Letos se smůla konečně protrhla, a všechno bylo úplně naopak. Samozřejmě bylo vše zdokumentováno, a pro jistotu jsem vzal květináček o průměru 5,5cm do ruky, aby bylo vidět, že kvete opravdu ten trpaslík, a ne robustní „falkáta“, která by vlastně asi stejně kvést neměla, když už ani oficiálně neexistuje.
Botaniky k tomu slučování a novátorství docela jistě vědou nějaké důvody, které jsou z jejich hlediska možná i opodstatněné. Jen nám, amatérským praktikům, se to moc nehodí. Ve valné většině jsme trochu konzervativní, ale hlavně se potřebujeme mezi sebou domluvit, o jaké rostlině vlastně vedeme řeč. Jsou ale mezi námi i tací, kteří veškeré podobné změny registrují překvapivě ochotně a rychle, okamžitě je nasávají jako houba, vstřebávají a berou za své. Jejich věc. My ostatní aspoň ušetříme za jmenovky, které nemusíme pořád přepisovat, pokud je samozřejmě vůbec používáme. Proč taky, když ta kytka v květináči je už sto či více let pořád ta samá! Zrovna když jsem loni v létě dokončoval tento článek, přišel mi mail od pana Davida Biskupa z Prahy. V jeho příloze byly fotografie nádherně sesázených krasulek, a snímkům vévodily zářivě červené květy „malých falkát“(resp. menších minor). Psal mi, že rostliny má od nás, a že nám ty květy posílá, kdyby se náhodou ty naše rostliny pořád ještě ke kvetení nerozhoupaly, jak jsem si stěžoval ve zmíněném článku (Pěstitelská praxe/ 22.8.09). Zároveň přidal adresu svého pěstitelského webu: www.tillandsie.wordpress.com, kde se může každý přesvědčit, jak zajímavé věci se dají v bytě se sukulenty a jinými rostlinami dělat, když pěstitel své obydlí trochu přizpůsobí jejich potřebám! Je to vskutku radostné pokoukání.Robustní „falkáta“ se tedy nyní oficiálně jmenuje Crassula perfoliata var. minor, což znamená „menší“. Tady by i slavný major Haluška naráz pochopil, co si má představit pod „takým slovom absurdný“!
Obr.č.1 - srovnávací fotografie dvou rostlin, které nyní mají stejné jméno, kvetoucí vlevo je bývalá C. perfoliata var. falcata, vpravo var. minor, č.2 - skupinka C. perfoliata var. minor (těch malých) v žardince o průměru 12cm, č.3 - první dlouho očekávané květenství „malé minor“ v naší sbírce (květináč 5,5cm), č.4 - rozkvetlá a kvést se teprve chystající rostlina v malé keramické misce o průměru 6cm, č.5 - a ještě jednou stejná květenství zblízka, č.6 - právě zářivá letní květenství jsou tím, co obě rostliny Crassula perfoliata var. minor opravdu spojuje!