sukulenty.estranky.cz

Někteří pěstitelé je mají docela rádi, zatímco jiní jimi opovrhují a nenacházejí pro ně nic než hanlivá slova. Můj vztah ke křížencům se odvíjí od mé pěstitelské filosofie, že pěstovat budu jen to, co se mi líbí nebo mi připadá  něčím zajímavé. Proto u nás naleznete křížence hned vedle sukulentů takzvaně „čistokrevných“, a k tomu také nejrůznější kultivary, získané řízenou zahradnickou selekcí z těch čistokrevných kvůli nějaké jejich výjimečnosti nebo přednosti oproti zbytku druhové populace. Všechny ty rostliny musí splňovat ono jediné kritérium! Musí se nám líbit, a spokojit se s podmínkami, které jim u nás můžeme nabídnout.
Nedávno jsem se na jednom sukulentářském webu dočetl, jaká podivná sukulentní móda se to k nám v podobě kříženců právě nyní valí z Ameriky nebo Japonska! Ale jakápak móda? Vždyť kříženci sukulentů zde byli od chvíle, kdy se pěstováním těchto rostlin lidé začali jen trochu zabývat. Křížení a šlechtění patří k zahradníkům zcela neodmyslitelně už drahně let, a nevidím jediný důvod, proč by se mělo zrovna sukulentům vyhnout. Příroda a trh navíc choulostivým a nepříliš vzhledným křížencům beztak nedají šanci. Choulostiví a neživotaschopní vyhynou během krátkého času přímo před zraky svých tvůrců, zatímco ti nevzhlední zase nedostanou šanci od pěstitelů, protože ošklivá kytka si v masovém měřítku bude cestu do jejich domácností hledat jen velmi těžko!
A tak nám tu zůstávají kříženci v drtivé většině vzhlední, a často i docela odolní vůči vylomeninám, které jsou na nich lidé schopni páchat. Jsou zde, připraveni bojovat o naši přízeň s těmi „urozenými“! A že mnohny vyhrávají, to je věc vkusu pěstitelů, kteří si rostliny z velké části pořizují podle podobné filosofie jako my. Pěstovat rostlinu nevzhlednou jenom kvůli jejímu přírodnímu původu mi připadá stejně zbytečné a nelogické, jako trávit svůj čas dobrovolně s člověkem, kterého mám už dlouhou dobu plné zuby. Obklopovat se sebevzácnějšími rostlinami s přírodním původem, které se nám samotným kdovíjak nelíbí, je cestou do pekel, pokud ovšem nejsme snobové, kteří si sbírku sukulentů budují jenom kvůli obdivu či závisti úzkého okruhu stejně postižených jedinců. Již samotné dělení sukulentů na obyčejné a vzácné (tzv. „špeky“) je svým způsobem druh omezenosti, pro budoucnost pěstování sukulentů mnohem nebezpečnější než celé zástupy kříženců!
Zastánci „čisté rasy“ jakoby si neuvědomovali, že křížení sukulentů nemusí být vždycky jen někým řízené a plánované, ale dochází k němu dnes a denně také v přírodě, plné jimi preferovaných „čistokrevných“ druhů, a samozřejmě také v jejich vlastních sklenících. Tomu prvnímu nezabrání, ani kdyby s plácačkou na mouchy lítali po afrických či mexických pláních třeba celé týdny. Tomu druhému rovněž ne, i když jsou skálopevně přesvědčeni že ano!
Nejprve uvedu jeden příklad z přírody. Na ostrově Tenerife roste většina zástupců mého oblíbeného rodu Monanthes. Mnohdy se jedinci několika druhů nacházejí v těsné blízkosti na společných lokalitách, kde velice často dochází k jejich vzájemnému křížení. Vzniklí kříženci se pak znovu zpětně kříží s původními druhy! Vzniká tak realita, s jakou jsme se na svých toulkách horami tohoto ostrova setkávali na mnoha místech. Nalézali jsme i na velice malé ploše hned několik typů Monanthes polyphylla. Všechny ty rostliny se od sebe vzhledově více či méně odlišovaly, a to jsme tam ještě nebyli v období jejich kvetení, kdy rozdíly začnou přibývat, o čemž jsme se později měli možnost přesvědčit doma.  Při pohledu na všechny ty rostlinky mohu jen spekulovat, které z nich jsou ty opradu pravé, přírodní, „čistokrevné“, a které jen bastardi nebo polobastardi (ze zpětného křížení), o něž by ochránci „čistoty rasy“ ve svých proklamacích sice ani okem nezavadili, a přitom je často s notnou dávkou uspokojení i s lokalitní cedulkou sami doma pěstují!Všechny ty rostliny přitom ale stále vykazují znaky M. polyphylla podle jejího popisu v odborné literatuře! A teď babo raď! Kdybych chtěl nabýt důležitosti alespoň v tom českém sukulentářském mikrosvětě, mohl bych označit všechny typy M. polyphylla lokalitou (stejnou) a polním číslem (různým), jak se na pořádného terénního sukulentáře sluší a patří. To by bylo polních čísel z jediného plácku o velikosti pěti či deseti hospodských stolů!
A pojďme k druhému případu nechtěného křížení, probíhajícího v českých sklenícíh ostošest. Řekněme že milovníci všeho čistého a přírodního si pořídí rostliny rodu Faucaria s příslušnými lokalitami, polními čísly, nebo nejlépe obojím. Protože faukárie se vegetativně množí jen zcela výjimečně, budou se snažit získat semena těch novinek, jakmile se rostliny odhodlají kvést, aby ta semena zaručeně čistých druhů mohli následně nabídnout i dalším zájemcům o lokalitní rostliny s botanickým původem, kterých se najde bezesporu vždycky dost! Mnoho zájemců bude ale také o samotné květy, především z řad hmyzu, pro nějž je žlutá barva květů podobným dráždidlem jako rudý hadr pro býky.Navíc faukárie kvetou obvykle na sklonku léta nebo na podzim, kdy už venku bývá chladněji, takže se do skleníků všelikého hmyzu za teplem stahuje opravdu hojně! Kdo si myslí, že čistotu budoucích semen uhlídá, je naivní! I kdyby si vzal dovolenou a jídlo na celý den sebou do skleníku, beztak nemá šanci. Nechtěných kříženců faukárií ostatně už tak dnes roste v českých sklenících mnohem více než všech těch botanicky čistých rostlin dohromady! Dopoledne se květy faukárií k případnému opylení neotevřou ani omylem, a když se pěstitel vrátí odpoledne z práce domů, už je dávno sprášeno, a často ne jednou! Pokud však i nadále věří, že se štětečkem byl u květu první právě on, dost si fandí, nebo má sklon k domýšlivosti! Později sklizená semena si může sice označit jak se mu zachce, ale naděje že z nich vyrostou rostliny identické s těmi původními z lokalit je jen velmi nepatrná, pokud samozřejmě nemá ve svém skleníku jen ty jediné! Bojovníci za druhovou čistotu se tak snadno mohou stát nechtěnými (v horším případě vědomými) šiřiteli rostlin, proti kterým často sami tak halasně bojují!
 Ochráncům botanické čistoty našich sukulentních sbírek nezřídka také leží na srdci osud „čistých“ rostlin v jejich přirozeném prostředí. Paradoxně by právě oni měli být za křížence vděčni, protože jejich existence výrazně snižuje pravděpodobnost, že obchodníci nevykopou všechny botanické skvosty, protože pozornost jejich zákazníků už bude spravedlivěji rozdělena mezi čisté a nečisté kytky!
Milovníci rostlin s původem se také často sami podílejí na likvidaci přírodních populací rostlin, jejichž ochrany mají při každé příležitosti plnou hubu. To když u obchodníků nakupují rostliny z „pěstíren“ třetího světa, na jejichž kmenech jsou mnohdy  ještě patrné stopy nástrojů, kterými byly docela nedávno ty kytky vykopány z rodné hroudy. Po krátké karanténě v „pěstírnách“ se z nich jako zázrakem či mávnutím kouzelného proutku stávají rostliny kulturní (jako kdysi u nás z nafty lehký topný olej!), které poté prostřednictvím zmíněných obchodníků putují již oficiální cestou k dychtivým milovníkům „čisté“ botaniky! Ještě třeba za dob A.V. Friče se vykopaným rostlinám říkávalo „importy“, a nikdo se jinému nesnažil tvrdit, že pocházejí z kulturního pěstování, protože si nedovolil dělat z druhých blbce. Ochrana přírody tehdy v podstatě neexistovala. Přesto se lidé se k přírodě chovali šetrněji i bez mezinárodních úmluv, které jsou beztak jenom od toho, aby byly porušovány. A věci ještě tehdy byly častěji nazývány pravými jmény! 
Také často slýcháme z úst pseudoochránců všeho čistého a „opravdových“ pěstitelů nářky na skutečnost, že díky velkopěstírnám a supermarketům se ze sukulentů stává obyčejné zboží, ale právě tato zařízení paradoxně přispívají k ochraně přírody a potažmo i sukulentů v ní rostoucích mnohem více než veškeré ochranářské organizace světa dohromady! V čele mnohých takových iniciativ totiž stojí lidé, kteří si v minulosti udělali z kaktusů či sukulentů obrovský byznys, a nyní jen potřebují neztratit nad ním  kontrolu a zlegalizovat jej! Opakuje se situace kdysi tak typická pro divoký západ, kdy se šerifové rekrutovali z polepšených zločinců a největších lumpů!
Pokaždé když se dívám v našem skleníku na rostlinu z úvodní fotografie, blahořečím jejímu „tvůrci“ Myronu Williamu Kimnachovi, že se ji rozhodl přivést na svět. Shodou okolností ve stejný rok jako moji rodiče mne. A že ta rostlina dodnes existuje, ačkoliv je to podle mínění některých bastard, který nemá na život  v „řádném“sukulentním světě nárok! A že tudíž nemusíme trpět obavami, že rostlina bude jednou v přírodě vyrabována a vyhubena. Je to podle mého soudu tak atraktivní kytka, že by v přírodě do dnešních dnů s největší pravděpodobností vůbec neměla šanci přežít. Kdyby totiž byla „čistým“ přírodním druhem, její přirozená naleziště by už možná byla vypleněna podobně jako kdysi česká města husity. A to jenom ve jménu věčného a neutuchajícího zájmu milovníků těch „opravdových“ sukulentů s přírodním původem!
Ve zmíněném článku jsou kříženci a kultivary sukulentů přirovnávány k ženám s uměle vylepšeným poprsím, a jejich srovnáním s těmi, které štědřeji obdařila matka příroda. Ty první prý patří jen na filmová plátna a do komiksů, ale rozhodně ne do reálného života!!! K dalšímu srovnání autorovi onoho článku posloužily jahody lesní a zahradní! První srovnání je naprosto zcestné a především hodně nevkusné, druhé zase dost zavádějící. Je svobodnou volbou každé ženy, jak se svým tělem naloží. Může k jeho vylepšení mít nejrůznější důvody, mnohdy i naprosto logické a zásadní, a ta operace jí může přinést spokojenost v dalším životě i zlepšení psychiky (a následně i zdraví celkově!).
Když se vrátím zase k sukulentům, srovnání by se spíše než pro křížence a kultivary hodilo pro rostliny pravidelně přihnojované, protože právě ty rostou nepřirozeně a jsou uměle vyživovány a chemicky vylepšovány! Mnozí kritici kříženců a kultivarů pěstují své rostliny v různých drtích, a po celý jejich život je dopují umělými hnojivy, což s přirozeným pěstováním nemá lautr nic společného! Mohou pak být jejich kytky vůbec identické s těmi přírodními, jejichž označení zdobí hustě popsané jmenovky? Nesnesou spíše ony podobná srovnání? A co se jahod týče, také mám samozřejmě raději ty lesní, ale domácí sladké knedlíky nebo koláče z nich vyrobené milovníkovi všeho přírodního trochu zhořknou, a to doslova! Takže všechno má svá plus a mínus!
Ještě z jednoho omylu bych chtěl kritiky kříženců a kultivarů vyvést. Jejich tvůrci nejsou zpravidla žádní nazdárkové, kteří nevědí co roupama dělat! Tvůrci kříženců bývají ve velké míře i známí botanici a na slovo vzatí odborníci, k nimž tito kritici všeho nečistého často vzhlížejí až s přehnaným obdivem! Ti lidé to nedělají z touhy po uvedení svých jmen, jak se autor článku mylně domnívá, protože to už mají dávno a dávno za sebou v tom botanicky „čistém“ světě, který kritikům kříženců tolik leží na srdci!
Pěstujme tedy každý co se nám líbí, a nezapomínejme, proč jsme vlastně kdysi sukulenty pěstovat začali! Čím nás vlastně zaujaly, že jsme jejich kouzlu tak silně podlehli? Mne si sukulenty získaly barvami, květy, zvláštními tvary a vyšší odolností než většina jiných exotických rostlin. A je mi srdečně jedno, zda dotyčná rostlina pochází ze stráně vzdálené dva či tři kilometry od nějakého afrického resp. mexického zapadákova, nebo ji vyšlechtil třeba Myron Kimnach či kdokoliv jiný. 
Také se nehodlám podílet na záchraně žádných druhů rostlin, protože od toho jsou jiní. K nim je nutno připočíst ještě zástupy dalších chytráků, kteří si jenom bláhově myslí, že když pěstují ve skleníku kytky s lokalitním označením, přispívají nějak z jejich záchraně! Možná i proto mi pěstování sukulentů stále ještě přináší radost!
Obr.č. 1 Crassula 'Buddha's Temple', 2. Monanthes polyphylla v mnoha podobách a z jediného místečka na ostrově Tenerife, 3. Kvetoucí faukárie, které se nesnažím uhlídat, protože vím že je to zbytečné! 4. Graptosedum 'Bronze' má barvu, jakou mezi „čistými“ druhy nenajtete! 5. Graptoveria 'Debbie', o níž platí totéž! 6. Echeveria 'Perle von Nürnberg' je stejný případ! 7. Kříženci existují i mezi euforbiemi, 8. Crassula 'Ivory Pagoda', 9. Crassulla 'Springtime', 10. Crassula 'Morgan's Beauty', 11. Kříženec rodů Tavaresia a Stapelia krásně kvete a smrdí snad za tři čistokrevné druhy!