sukulenty.estranky.cz

Čas letí. Už je tomu šest let, co jsme začali kutat základy našeho webu. Blížily se tehdy vánoce roku 2007, během nichž jsme jej začali nesměle plnit prvními články a fotografiemi. Jen o něco později vznikaly i první fotogalerie. Právě při pohledu na ně jsem si uvědomil, jak ten čas utíkí, a že se nám v tom jeho překotném běhu nějak nedostávalo času fotogalerie aktualizovat. Někdy se s tím začít musí. Tak proč ne zrovna teď, ve vánočním čase? Navzdory skutečnosti, že venku za okny je většinou nevlídno a mlhavo, a sluníčko se v posledních dnech ukazuje opravdu spíše jen vzácně, ve skleníku je možno takřka nepřetržitě spatřit nádherné květy našich největších oblíbenců. Není tedy divu, že právě u jejich fotogalerie jsme s obnovou započali.
Důvodů proč si oblíbit zrovna trichodiademy mohu uvést hned několik. Pro mne asi tím prvotním byla jejich podobnost kaktusům, které jsem tehdy v polovině osmdesátých let minulého století ještě takřka výhradně pěstoval. V krátké době jsem navíc zjistil, že se jedná o rostliny mimořádně odolné. Zatímco jejich příbuzenstvo za okny paneláku vlivem mé péče postupně chřadlo a hynulo, trichodiademy mi od samého počátku dělaly jen radost. Dá se dokonce říci, že jsou to rostliny za okna  paneláku jako stvořené. Protože nejsou na množství slunečních paprsků ani zdaleka tak náročné jako většina jejich přínuzenstva z čeledi Aizoaceae, na okenním parapetu nejenom dobře rostou, ale i vcelku spolehlivě kvetou. A to již od útlého věku, což považuji za další z řady výhod, a zároveň i důvodů proč pěstovat právě je. Tím dalším, který v mém případě rozhodl o tom, že se trichodiademy postupem času staly mými nejoblíbenějšími rostlinami, jsou jejich ztloustlé kořeny. V podzemí těchto rostlin z afrického jihu se totiž nacházejí hotové poklady, jichž je hřích nevyužít k následnému tvarování. Protože se zároveň jedná o rostliny, které lze docela snadno a bez větších zásahů udržet po celý jejich dlouhý život  v přijatelných mezích, máme tu hned další důvod k zalíbení v nich. Kromě nádherných tvarů jsou to samozřejmě i jejich skromné nároky na prostor.
Trojice prvních trichodiadem u nás žije už pětadvacet let. Přivezli jsme si je v létě roku 1988, a od té doby s námi snášely dobré i zlé, příčemž nás každoročně potěšily záplavou nádherných květů. Všechny se ještě i dnes stále pohodlně vejdou na běžný okenní parapet! Právě trojice těchto sukulentních veteránů tedy symbolicky zahajuje naši obnovenou fotogalerii, zvanou TRICHODIADEMOBRANÍ. Startuje tak malou přehlídku toho, čeho lze s trochou trpělivosti s rostlinami rodu Trichodiadema dosáhnout. 
Postupem času přibývaly k trojici nejstarších rostlin další a další. Není to ale žádná posedlost, nebo dokonce úzká specializace. Jen pro ně prostě mám slabost. Mají své pevné a neměnné místo v naší sukulentářské sbírce, a to doslova, protože už spoustu let veškeré sbírkové rostliny rodu Trichodiadema shromažďujeme na jednom místě skleníku v těsné blízkosti větracího okna, kam sluníčko svítí hned po ránu a pak zase až večer, a kde většina z nich pobývá celoročně, zatímco jen zlomek se na léto stěhuje na jiné stanoviště.
Další výhodou trichodiadem je, že různé druhy kvetou v různých obdobích roku. Díky tomu máme možnost kochat se krásou jejich květů nejvíce v předjaří, kdy kvete Trichodiadema densum, druh ze všech nejznámější a ve sbírkách také nejčastěji pěstový, a zároveň i jeden z nejideálnějších k tvarování. Během léta kvete spousta druhů, z nichž nejznámější je bělokvětá Trichodiadema peersii. V létě jsou k vidění také drobné červené kvítky v podání Trichodiadema bulbosum, jejíž ztloustlé kořeny patří k nejbizarnějším. Bílé květy Trichodiadema mirabile nás těší hned v několika etapách od května až do příchodu podzimu. To už se zase pomalu chystá kvést Trichodiadema stellatum, jejíž poupata už lze pozorovat na počátku října, a první kvítky se pak otevírají zpravidla během měsíce listopadu. Předvánočnímu času zase vládne Trichodiadema calvatum, jejíž růžovofialové květy nás provázejí vánočními svátky, a často vrcholy rostlin zdobí ještě v prvních týdnech nového roku. V té době už pozorujeme v korunách naší početné kolonie Trichodiadema densum množství poupat, avizujících že i letošní jarní trichodiademobraní bude opět báječně a  na květy bohaté, jako tomu ostatně bývá každý rok.
Trichodiademy mají díky svým bizarním kořenům ještě jednu výhodu. Každá z rostlin je vždy ryzím originálem. S ním sice může pěstitel dále pracovat, ale zároveň se musí smířit se skutečností, že díky svéhlavosti těch rostlin z afrického jihu nikdy nevytvoří tvar přesně podle vlastních představ. Dříve či později každý pochopí, že korunu trichodiadem sice může upravovat či poopravovat, ale nikdy ne tvořit zcela k obrazu svému. Vždycky může jen trochu „vylepšovat“, co příroda sama vymyslela.Trichodiademy nás také učí trpělivosti. Všechno v jejich životě trvá o trochu déle, než jsme zvyklí u většiny ostatních sukulentů. Pomalu se hojí rány na jejich větvích, a pomalu pak také zarůstají novými výhonky. A také nás trichodiademy učí ponechávat jejich kořeny co možná nejdéle pod zemí, protože právě tam nejrychleji sílí a tloustnou. Tu zkoušku trpělivosti ale podstupujeme rádi, protože odměna za ni potom bývá vždy královská.
Trichodiademy nikomu nevnucujeme, protože každý si své sukulentní oblíbence nakonec beztak najde sám. Jen se snažíme ostatním ukázat možnosti, které nám tyto skromné rostliny nabízejí. Je s podivem, kolik milovníků sukulentů jsme už stihli trichodiademovým virem nakazit. A samozřejmě tiše doufáme, že po shlédnuté této nové fotogalerie „TRICHODIADEMOBRANÍ“ k nim možná přibydou další. Vítejte tedy v kouzelném světě trichodiadem!