Sukulentní JAZYKOLAMY a MYSTIFIKACE
K pěstování sukulentů neodmyslitelně patří i jejich jména. Botanici jim je docela jistě dávali s vírou, že to bude na věčné časy, ale pak přišli jiní botanici, kteří je z toho omylu vyvedli, pokud to samozřejmě stihli uskutečnit ještě za jejich života. Pokud to nestihli ještě za života svých předchůdců, chuť k přejmenovávání jim to rozhodně neubralo. Na nás je, abychom si ta nová jména pokud možno zapamatovali, nebo se alespoň snažili registrovat veškeré ty změny. Nejjednodušší je samozřejmě vzít do ruky tužku a napsat ta jména na umělohmotné cedulky, které pak zapíchneme do rohů květináčů. U nás mnoho jmenovek neuvidíte, protože paměť zatím docela slouží. Samozřejmě si uvědomuji, že to není setrvalý stav, ale zatím to bylo mnohdy tak, že než jsem se odhodlal jmenovku vytvořit, už se kytka v květináči zase jmenovala úplně jinak. A tak jsem měl aspoň o důvod více je do květináčů nedávat vůbec.
Ne vždycky jsou navíc takové změny k dobru věci.
Uvedu jednu krystalicky čistou ukázku botanického diletantsví a posilování ega za každou cenu, týkajícího se navíc rostliny notoricky známé, kterou ales
poň jednou pěstoval téměř každý. Dnes se jmenuje Crassula muscosa, tedy něco jako „mechu podobná“ nebo „mechovitá“. V dobách mých sukulentářských začátků jsme ji ale ještě pěstovali jako Crassula lycopodioides, tedy „plavuňovitá“ nebo „podobná plavuni“.Mně tedy skutečně připadá více podobná plavuni (Lycopodium), zatímco mechu jen velmi vzdáleně, ne-li vůbec. Botanik, který tu drobnolistou krasulku z afrického jihu onehdy přejmenoval, musel mít buď hodně mizerný zrak, nebo naopak velmi bujnou fantazii a představivost. Přitom mohl v nouzi klidně sáhnout i ke starším jménům stejné rostliny. Třeba Crassula anguinea (úzká, štíhlá, hadovitá) je totiž nejenom výstižné, ale zároveň i univerzálně použitelné. Nebo Crassula imbricata (uspořádaná jako střešní tašky), což je opět vcelku výstižné, ale vyžaduje to samozřejmě dobrý zrak, a možná i maličko té zmíněné představivosti k tomu. Dnes je to vcelku jedno, protože Crassula muscosa se stejně příliš nepěstuje. Když už o ní nějakou souhrou náhod bude řeč mezi pěstiteli, určitě stále spíše jako o C. lycopodioides, protože toto pojmenová
ní zůstává v paměti starších sukulentářů i nadále uchováno. Na „muscosu“ reagují neochotně, jak jsem si mohl v praxi několikrát ověřit. „A nemyslíte klasickou lykopodku?“, ptávají se v takových případech, nebo ti zdatnější dají dohromady i celé to starší, jazyk lámající druhové jméno.
Když odněkud přivezeme domů novou rostlinu, jejíž jméno si bezpečně nepamatuji, přemohu se a vytvořím jí jmenovku, pokud ji samozřejmě už v rohu květináčku nemá od předchozího majitele. Jakmile si jméno osvojím, jmenovka mizí v koši, aby nadále nehyzdila okolí té rostliny.Někdy tam ale vydrží poměrně dlouho. To když se na ní objeví třeba něco jako Euphorbia maromokotrensis. Dvěma rostlinami takového jména nás loni zjara obdaroval náš kamarád Luboš Hojný. Protože tato rostlina byla popsána teprve v roce 2009, jedná se vlastně o ještě docela žhavou novinku. Je to kytka vskutku nádherná, v mnohém se podobající ostatním „deštníčkovitým“ euforbiím z ostrova Madagaskar, kterých už doma pěstujeme hezkou řádku. Tato je však výjimečná svými chlupatými listy, které jsou shora tmavě zelené (resp. modrozelené), a zespodu fialové v různ
ých odstínech, v závislosti na množství slunečních paprsků a vody. Jen to jméno kdyby měla srozumitelnější a snáze zapamatovatelnější. Předpokládal jsem, že jako spousta ostatních madagaskarských euforbií, i tato bude pojmenována podle místa, kde ji dotyčný botanik objevil. Pochází ze severu ostrova, a to jméno patrně získala podle hory. Dokonce podle úplně nejvyšší hory ostrova Madagaskar, která je vysoká 2876 m.n. m, a jmenuje se Maromokotro. V zimních měsících prý její vrchol zdobí i sníh! Moc bychom si nepomohli, ani kdyby autor popisu rostlinu pojmenoval po celém pohoří, v němž se nejvyšší hora ostrova Madagaskar nachází. To se totiž jmenuje Tsaratanana.
Mohou nás ale v budoucnu čekat i ještě mnohem obtížněji vyslovitelná jména. Čistě hypoteticky se může stát, že někdo v budoucnu objeví rostlinu nápadně se podobající právě druhu Euphorbia maromokotrensis. Samozřejmě ji může pojmenovat třeba na počest některého ze svých stejně význačných kolegů, ale to samozřejmě pouze za předpokladu, že tento se v minulosti nepokusil přejmenovat některý z jím již popsaných druhů. To by samozřejmě šly veškerá kolegialita a kamarádství stranou! Ale také si může říct, že ta podoba je vážně dokonalá, a dát jí jméno
Euphorbia pseudomaromokotrensis! Nebylo by na tom nic tak zvláštního. Vždyť Crassula pseudolycopodioides už jsme tu v minulosti také měli!
Z těch rostlin, u nichž mi jmenovky vydržely také dosti dlouho, bych mohl v samém závěru ještě namátkou jmenovat Marlothistella uniondalensis, nebo Crassula mesembryanthemopsis. Bryophyllum daigremontianum mi kdysi dalo taky pořádně zabrat. A když jsem si její zašmodrchané jméno konečně zapamatoval, botanici tu rostlinu přejmenovali!
Na úvodní dvojici snímků je pestrá paleta nejrůznějších typů Crassula muscosa alias Crassula lycopodioides. Na obr.č.3 je jedna z našich rostlin Euphorbia maromokotrensis. Na čtvrté fotografii můžete vidět vánočně přikrášlenou rostlinu Marlothistella uniondalensis, a na závěr ještě drobnou tlustici s dlouhatánským jménem Crassula mesembryanthemopsis, která nemůže v defilé sukuletářských jazykolamů chybět.
