sukulenty.estranky.cz

Pokusím se maličko odlehčit a trochu zpříjemnit současnou situaci. Jde to ale ztuha. Nemocnice se plní a v naší zemi panuje chaos, protože ji řídí chaotici. Sluníčko nás navštěvuje jen velmi sporadicky, zato vody z nebe se valí až přespříliš. Dobrá kniha nebo pohled na odpočívající sukulenty jsou jednou z mála možností, jak alespoň na chvilku zapomenout na drsnou realitu. Právě v této pochmurné náladě jsem si vzpomněl na fotografie, které mi přišly v příloze mailu jedné letní noci. Tehdy se zdálo, že virové nebezpečí je na dlouhý čas zažehnáno. 

Byly pořízeny na ostrově Vir a poslala mi je majitelka té spousty nádherných rostlin na nich zachycených. Jmenuje se Andja. Nikdy jsme se na vlastní oči neviděli, jen si občas po nocích posíláme krátké zprávy, v nichž se radujeme z rostlin, které nás spojují. Hezkých pár sukulentů, slunících se na terase paní Andji, pochází také od nás. Na Jadran jsme je poslali prostřednictvím kurýrů, kteří se tam u ní chystali trávit svoji letní dovolenou. Vždycky mne velmi potěší, když se novými majiteli námi vypěstovaných rostlin stanou lidé, v jejichž péči se kytky mají dobře. U paní Andji to platí měrou vrchovatou, protože kromě záplavy chorvatského slunce jim dává tolik lásky, kolik jenom unesou. Na jejích rostlinách je to patrné na první pohled. 

Vím jenom z vyprávění, že si pozdě večer s oblibou sedává na terasu v jejich blízkosti, popíjí kafíčko, k němuž si zapálí cigárko a pak už se jenom kochá. To máme společné. Také se na ty naše chodívám dívat do skleníku po setmění, kdy venku nastane klid a v našem sukulentním království už se dá i příjemně dýchat. Přes den během sezóny ani jeden z nás mnoho času na kochání nemá. Kdo má sukulentů víc než jedno okno v bytě, dobře ví kolik je okolo nich práce, když mají vypadat alespoň trochu k světu. Kromě péče o samotné sukulenty je tu ještě eshop, a taky naše miniaturní prodejna exotických rostlin v jihlavské Zoo, kde jsme strávili už celých sedmnáct sezón. Paní Andja se zase musí starat o chod domácnosti i pohodlí svých hostů, takže dříve než večer se k svým miláčkům asi příliš často nedostane. Tak proto ty maily až pozdě večer, kdy spousta lidí už dávno spí.

Na fotkách od paní Andji je samozřejmě pouze část jejího sukulentního království. Viděl jsem i jiné, pořízené jejími letními hosty. Ale ty v dnešním článku mi poslala ona sama, když jsem se jí krátce předtím ptal, jestli má nějaké sukulentní přání, které bych v rámci svých možností rád splnil. Napsala že má ráda všechny beze zbytku, a dokonce že je všechny miluje nade vše na světě. Ale  jejími úplně největšími miláčky (každý nějaké máme) jsou pestrobarevná aloe. Když jsem ty její spatřil na přiložených fotografiích, byl jsem si jistý, že takovou kolekci určitě nemám z vlastních zdrojů čím obohatit. Právě pohled na ně a jejich barvy i květy mne tehdy přiměl k rozhodnutí napsat jednou v budoucnu tenhle článeček jako oslavu sukulentní krásy a dálkového přátelství, za nímž kouzlo těch obdivuhodných rostlin stojí. To bylo ještě uprostřed léta, kdy jsem to bral jako plán velmi vzdálený. Jenomže podzim je neúprosný a bohužel taky dochvilný se svými návraty, které bych nejraději odložil na neurčito, kdyby to bylo v mých silách. Letos se k jeho návratu přidal i ten zatracený virus, který vznikl daleko na východě, ničí teď normální život po celém světě a vrací se jako bumerang. 

Při pohledu na letněné sukulenty paní Andji mne už mnohokrát napadlo, že bych je docela rád spatřil na vlastní oči, stejně jako jejich majitelku. Už nás zvala loni, a letos znovu, jenomže my se během sezóny z domu vzdálit jen tak nemůžeme. Tak třeba někdy v budoucnu. Co víc si sukulentář a navíc suchozemec v srdci Evropy může přát, než se přes den šplouchat v křišťálově čistém moři a slunečný den zakončit posezením na terase mezi nádhernými sukulenty, případně i povídáním s člověkem, pro nějž se staly součástí života a miluje je nade vše. Tak možná někdy v lepších časech.