sukulenty.estranky.cz

Postěžovala si nám loni v zoologické zahradě jedna paní, jak bídně dopadla s tilandsií, zakoupenou kdesi na pouti nádherně naaranžovanou na kameni. Dovedl jsem si tu „nádheru“ docela živě představit! Kámen jakým sypou lesáci cesty, když je předtím poničí těžkou technikou, a na něm tavnou pistolí přilepená tilandsie s barevným nástřikem listů. Ten sice bývá proveden nějakou floristickou barvou (nebo taky ne!), ale póry na jejich povrchu, tolik důležité pro příjem vláhy, jsou stejně na dlouhou dobu beznadějně ucpány! Té paní vadilo, že jak postupně odrůstají listy, obarvené do modři řeckého nebe, a ze středu rostliny se mezi tím nádherným blankytem začínají prodírat na světlo takové podivně stříbřité, nebo snad dokonce šedé! Rostlina totiž kupodivu zrovna začínala vyhrávat svůj boj s barvou, ale své majitelce radost rozhodně nenadělala!
Potkají ale lidičky s tilandsiemi jinší trampoty! Třeba našeho kamaráda Karla, který je léta pěstoval v prosklené vitríně, společně s orchidejemi a dalšími kytičkami, milujícími trochu té vzdušné vlhkosti. Jednou v předvánočním shonu a během Karlovy nepřítomnosti se jeho manželka Jana rozhodla, že kytkám udělá dobře, když jejich páníček zase někde raisuje! Vzala vodu, naplnila s ní rozprašovač a pustila na ně to blaho. Jenomže ve vodě byl rozpuštěn cukr, což je asi v předvánoční době někde potřeba, a nebohým tilandsiím se potom těžko dýchalo a přijímalo další vláhu. Než se na vše přišlo, pár jich zaklepalo bačkorama, ale hezká příhoda tu po nich přece jenom zůstala! 
Loni jsem ale slyšel další, a potom ještě jednu. Obě mnohem kurioznější než ta s cukrovou vodou! Tu první mi vyprávěli pohodoví manželé, kteří v našem letním stánku v zoo doplňovali stav svých tilandsií. O ty původní přišli zajímavým způsobem! Příhoda tato jest varováním pro všechny, kteří pěstují tilandsie zavěšeny na záclonách. Svého času jsme je tak v paneláku také pěstovali! K tomu musí být většinou dva blázni v jedné domácnosti, protože pro většinu hospodyněk je tento způsob pěstování naprosto nepřijatelný. V případě těchto manželů tomu tak bylo. Zbývalo jen rozdělit si úkoly. Paní měla například manžela upozornit, že se budou prát záclony, a pána by určitě napadlo sundat z nich bromélie a uložit je dočasně na bezpečné místo. Je možné, že mu to paní řekla málo nahlas, ale každopádně se nebohé tilansie ocitly kde neměly, a mnohokráte se pak protočily v bubnu pračky, zachumlané v záclonách. Po vyjmutí z přístroje byly světlejší, krásně hlaďoučké na povrchu a nějaký čas odmítaly sát vodu, protože jí byly plné, přestože určitě absolvovaly i ždímání! Nakonec skončily v popelnici! Díky tomu jsem se ostatně doslechl, co je vlastně potkalo!
A pak přišel pán s nádhernou příhodou, za jejíž vznik můžeme tak trochu i my, a především články na našem webu! Psali jsme totiž kdysi, že v létě pěstujeme tilandsie rozvěšené venku v korunách ovocných stromů, a za teplých večerů je i s korkovou kůrou necháváme plavat „vzhůru nohama“ v sudu s dešťovkou třeba hodinu nebo dvě. Onen pán se jednoho letního dopoledne rozhodl pro totéž. Protože měl tilandsií jen pár, zato sud patrně žádný, provizorní koupaliště těm nebohým rotlinkám vytvořil z docela obyčejného kýblu. Napustil do něj blahodárnou tekutinu, do níž posléze ponořil tilandsie a vydal se zkontrolovat oběd, připravující se právě doma na plotně. Když se vrátil, jeho slepice už měly oběd za sebou. Sice vegetariánský, zato však exotické chuti, jakou ještě dosud neměly možnost okusit!
Něco podobného by si slepičky na naší zahradě nikdy nemohly dovolit, protože Benďurka by jejich volný pohyb ve svém rajónu asi těžko nesl! Když byl ještě malý buldoček, stávaly se právě tilandsie, visící ve větvích jabloní, jeho vítanou a vysoce ceněnou kořistí. Nezajímaly ho ani tak samotné bromélie, které pacičkou velice zručně oddělil od korkové kůry, s níž pak vítězoslavně pobíhal po zahradě, aby ji vzápětí odvlekl někam do ústrani a rozcupoval na padrť! A pak že pěstování tilandsií je hračka!
Tilandsie na ilustračních obrázcích zatím nic podobného nepotkalo! Na prvním snímku je Tillandsia cacticola, na druhém T. jucunda a na třetím Tillandsia andreana.