TŘIKRÁT NOVUM v jediný den
Sukulenty nás neustále něčím překvapují, a my sukulentáři býváme i po dlouhých letech jejich pěstování stále rádi překvapováni. Zpočátku jedno překvapení následuje druhé, ale s přibývajícími roky mezi sukulenty bývá nevšedností čím dál méně a stávají se vzácnějšími.
V úplných začátcích jsem se radoval z každého nového sukulentního druhu, který přibyl za našimi okny. Až později jsem dospěl do fáze, kdy jsem je začal rozlišovat na ty, které se mi libí, a na ty co mít nemusím (a někomu jinému se mohou zdát krásné). Následně jsem si prošel obdobím „špeků“, jak jsou mezi sukulentáři i kaktusáři nazývány žhavé novinky, pro většinu pěstitelů zpočátku absolutně nedostupné. Musel jsem mít vše nové, bez ohledu zda se mi to líbilo či ne! Pak se nám začínaly ve skleníku hromadit rostliny, které se mně samotnému příliš nebo vůbec nelíbíly. Přišlo definitivní rozhodnutí pěstovat jen a pouze to, z čeho mám radost, co se mi líbí a něčím na mne pozitivně působí.
Novum za každou cenu se pro mne stalo definitivní minulostí. O to více si vše nové užívám dnes, protože stále je něco poprvé a vůbec se přitom nemusí jednat o rostlinu právě objevenou někde v madagaskarské pustině. Míjen módními vlnami se raduji o to více, protože novinky jsou pro mne stále větší vzácností! Cílem naší první jarní cesty za sukulenty je už pravidelně sbírka Luboše Hojného ve Dvoře Králové nad Labem, o níž i jejím majiteli jsme psali na našich stránkách už dříve (Sbírky našich přátel/4.6.2008). Toto magické místečko v Podkrkonoší přináší nejedno milé překvapení pokaždé když tam přijedeme, ale tentokrát se s nimi roztrhl pytel. A nebyla to překvapení ledajaká! Pro mne alespoň opravdové novum, spatřené úplně poprvé!
Tím prvním byla kristátní forma Pachypodium succulentum (obr.č.1). Zatímco hřebenové formy Pachypodium lamerei mne nechávají klidným od chvíle, kdy jsem je poprvé spatřil, tato je z úplně jiného těsta. Má své kouzlo, zajímavý vzhled a upoutala moji pozornost hned na první pohled, což znamená, že si ji jednou v budoucnu zcela určitě pořídím (až to nebude takový „špek“).
Dalším překvapením byl zvláštní útvar, připomínající balistickou střelu, který jsme spatřili ve výšce pod makrolonovou střechou Lubošova pěstitelského areálu. Vyrůstal na vrcholku jedné z větví staré rostliny Bombax ellipticum (obr.č.2). Pěstujeme sami tuto nádhernou rostlinu už více než dvacet let, ale kvést jsme ji dosud neviděli doma ani nikde v jiné sukulentářské sbírce. Třeba se mýlím, ale asi se jedná ve středoevropských poměrech o dosti vzácný a výjimečný jev! Několik květů Bombax ellipticum jsem už viděl prostřednictvím internetu, a je to krása nesmírná! Doufám že Lubošovým prostřednictvím ji budete mít možnost spatřit zanedlouho i na našich stránkách!
Novinkou číslo tři, a zřejmě tou úplně největší z návštěvního dne ve Dvoře Králové nad Labem, byl květ Adenium socotranum. Je hezky růžový (byl jediný a vidíte ho na posledním obrázku!), o mnoho menší než na jaké jsme zvyklí u běžnějších druhů adenií nebo jejich kultivarů, ale zato zřídka kdy vídaný. Troufám si v tomto případě říci, že spíše nevídaný! Ve své domovině na ostrově Sokotra tvoří rostlina neuvěřitelné tvary kmenů. Bizarní tlouštíci, roztroušení v pustinách tohoto botanického ráje, jsou snad vůbec nejkrásnější podívanou, jaká může milovníka sukulentů v pírodě potkat! Když přijde jejich čas, jsou rostliny samozřejmě růžovými květy doslova obaleny. Dostat však Adenium socotranum do květu v kultuře je velkou vzácností, a kromě Luboše Hojného snad není spolehlivě doložen případ, že by se to někomu jinému na světě podařilo! Pamatuji se, že na internetu byly svého času vedeny nějaké diskuse na toto téma. Někteří pěstitelé totiž tvrdili, že se jim to podařilo, ale nebyli schopni svá tvrzení doložit fotografiemi (možná také z obavy před internetovými piráty). Tento květ má velkou cenu především z toho důvodu, že Luboš vypiplal svou rostlinu ze semínka až do květuschopnosti. Přitom se jedná o rostlinu nesmírně vzácnou, jejíž pěstování a dlouhodobé udržení v kultuře není zrovna jednoduchou záležitostí.
Prohlídka úžasných snímků z domoviny této rostliny jenom dokreslila atmosféru toho úžasného dopoledne plného novinek.
Sokotra je snem asi každého z nás, ale jen málokdo je ochoten podstoupit tolik nepohodlí a rizika, a navštívit zemi sukulentům vpravdě zaslíbenou. Lubošovi se to podařilo, a fotil nejenom skvostné výtvory zdejší přírody, ale také lidi, kteří jsou ve skromných, z našeho pohledu snad i bídných podmínkách schopni radovat se ze života možná více než my! Luboš se (pokud vím) předtím nezúčastnil žádné výpravy za sukulenty do zemí jejich původu, a za cíl svých prvních cest si zvolil hned právě tento bájný sukulentí ráj v Indickém oceánu. Připomíná mi v tomto ohledu skokana do výšky, který zatvrzele vynechává všechny pokusy a začíná skákat až na výšce rovnající se světovému rekordu. Ale takový je Luboš Hojný, a snad i proto je možno vidět tolik botanických kuriozit poprvé právě u něj.
