VÁNOCE NA JEDU
Vánoce mohou být různé, záleží na počasí i mnoha jiných okolnostech, které už většinou můžeme alespoň částečně ovlivnit. Řečeno lidově, vánoce mohou být bílé, tedy na sněhu, nebo také na blátě, když si zima dá na čas. Nebo také na ledu, tak proč ne rovnou na jedu! V jihlavském City Parku letos zvolili právě tu poslední možnost.
Jen abyste pochopili, vy, kdož nejste od nás, a ani vás sem nepřivály předvánoční nákupy, City Park je velké (na jihlavské poměry) nákupní středisko, kde mají všeho několikanásobně více, než mohou obyvatelé krajského města a jeho okolí spotřebovat v nejbližších několika letech. Ta budova není zase tak strašná, máme tu horší přímo uprostřed náměstí, takže jsme léty pobytu ve městě už hodně otrlí. City Park dokonce stojí v místech, které předtím zabírala polorozbořená fabrika, kterou načisto vyčerpalo pravidelné překračování mnoha pětiletých plánů za socialismu, až ji nakonec dorazil plíživý návrat kapitalismu na Vysočinu.
Prostory v té nové budově jsou docela slušně prosvětleny, takže by zde spokojeně rostla spousta nejrůznějších pokojových rostlin, aniž by ty kytky živořily od chronického nedostatku světla. A tak si majitelé budovy řekli, že proč ne rovnou sukulenty! Existují takové, kterým by to tam svědčilo, a dokonce by se v těch moderních prostorách i docela vyjímaly, ale oni se rozhodli pro něco extra, co jinde neuvidíte. A tak korýtka, stojící docela nízko nad zemí a na spoustě míst onoho nákupního centra, osázeli jednou stromovitou rostlinou, původem z Afriky (od JAR až po Ethiopii). Euphorbia tirucalli, jak se ta kytka jmenuje, se odtud postupně rozšířila přes Indii až do Indonésie, a běžně se s ní setkáme i v parcích na některých místech jihu Evropy, a vůbec v nejrůznějších koutech takřka celého tropického a substropického světa. Není tedy divu, že se jednoho dne objevila i v jihlavském City Parku!
Euphorbia tirucalli může dosáhnout výšky až 10m, což majitelé toho obchodního centra zřejmě netuší, jinak by těm svým přece jenom dali do zažátků trochu větší květináče? Jenže jak to mohou tušit, když ty sazenice strom, ba dokonce ani keřík zatím vůbec nepřipomínají, a jsou navíc trošičku přebujelé. Jejich hubená tělíčka jsou totiž ještě plná holandského hnojiva, kterým ty kytky vybavili na cestu v některé z velkopěstíren sukulentů, stojících třeba zrovna na ostrově Tenerife, odkud jsou také ilustrační fotografie E. tirucalli v tomto článku! Tam se ta mohutná kytka také chová jako plevel, a záhy zaroste každičké volné místo, které se jí v konkurenci ostatních rostlin naskytne. To platí jak ve zmíněných pěstírnách, tak i venku, daleko za jejich vysokými ploty!
Je známá věc, že většina rostlin rodu Euphorbia roní při poranění bělavý latex, který bývá více či méně jedovatý. Euphorbia tirucalli patří mezi ty více jedovaté! Zatímco těla některých druhů pryšců, jak se u nás těmto rostlinám lidově říká, jsou zároveň vybavena ještě ostrými trny, což nenechavé dětičky většinou od lámání větviček a jejich následného ochutnání docela spolehlivě odradí, jiné mají tělíčka hladká. V případě Euphorbia tirucalli ještě k tomu tenká jako tužka (E. tirucalli bývá také nazývána 'Pencil Plant'!), měkoučká a snadno lámavá, prostě doslova k nakousnutí. Neznám v říši sukulentů další jedovatou rostlinu, svým vzhledem tolik lákavou pro dětské ručičky, jako je právě E. tirucalli!
Dokonce i v internetových cenících nejrůznějších zahradnických center se můžeme dočíst, že je šťáva této rostliny jedovatá a rostlina obsahuje alergeny! Realita je však ještě daleko tvrdší! Šťáva (latex) může za určitých okolností způsobit i slepotu, alergeny zase nepříjemné puchýře na kůži. Při požití stonků této rostliny může dojít ke střevním potížím, končícím v nejhorším případě i smrtí! I takové případy už dokonce byly popsány! Nevím kdo majitelům onoho obchodního komplexu radí s výběrem dekorativních rostlin, ale v tomto případě zvolil tu úplně nejhorší variantu, jaká se na českém trhu nabízí! Nic nebezpečnějšího by snad už ani nalézt nemohli!
Nezbývá než doufat, že maminky uhlídají své děti, pro které je v tom obrovském domě na splněná přání tolik lákadel, že by je snad nějaká jedovatá kytka z jihu Afriky neměla nijak zvlášť vzrušovat. Je tu ale ještě jedno nebezpečí, které bych vzhledem k nenechavosti českého národa nepodceňoval. Jeho němými svědky jsou vyrabované záhony v městských parcích krátce po jejich osázení, nebo napůl rozkradené cibulky krokusů, věnovaných Jihlavě kdysi v dobré vůli patrnerským městem Purmerend! Češi jsou zároveň národem zdatných pěstitelů, a když něco nelze ukrást celé, prostě a jednoduše si odlomí jen kousek, který vzápětí zakoření a namnoží, takže se později stačí o výsledky svého počínání ještě podělit s příbuznými či přáteli.
Stačí neopatrná manipulace s odlomenými větvičkami z City Parku, a je zaděláno na velké zdravotní nepříjemnosti. A jak velí dobrý zvyk posledních let, nenechá si takto „postižený“ jedinec nic líbit a klidně zažaluje organizaci, která mu újmu na zdraví šlendriánským výběrem rostlin ve svém objektu způsobila! A když se to u českých soudů vleče, požene to rovnou až do Štrasburku, jak říkává s oblibou mladá paní Paroubková!
Zakončeme tedy dnešní povídání nějak pozitivněji. Svátky skončily, a v místních novinách nebyla žádná chmurozpráva o zdravotních potížích z návštěvy City Parku. Když jsem tou budovou nedávno procházel, kytičky taky vypadaly docela dobře, jen sem tam jich už kousek chyběl, což je patrné podle bílých stop po zaschlém jedovatém latexu. A taky se z těch truhlíků některé začínají podezřele naklánět, jak za ně někdo možná zkoušel zatahat, nebo o ně prostě jen zavadil v tom předvánočním shonu, protože truhlíky stojí zrovna v těch hodně frekventovaných místech obchodního centra.
Myslel jsem původně, že si ty kytky v truhlících vyfotím, ale nakonec jsem od toho úmyslu upustil. Ochranka City parku je totiž dost drsná, a nedávno zrovna vykázala z areálu studenty jihlavského gymnázia, recitující tam v listopadovém počátku předvánočního běsnění verše K.H. Máchy v den kulatého výročí jeho narození! Kdybych jim řekl, že tam mají jedovaté kytky, ohrožující lidi mnohem více než verše klasika, mohla by se z toho strhnout pěkně divoká honička, a možná bych i o foťák přišel! Takže už raději končím, a vy si dejte pozor na ty jedovaté potvůrky, pokud byste náhodou zabloudili do onoho stánku spotřební hojnosti pod jihlavskými hradbami!
