sukulenty.estranky.cz

Pěstitelé čekali na první knihu v českém jazyce, pojednávající výhradně o sukulentních rostlinách (mimo kaktusů), až ro roku 1987, kdy vydala Academia publikaci Jan Glosera a Štěpána Husáka „Sukuletní rostliny“. Jen o rok později vyšla ve stejné edici „Živou přírodou“ také kniha Jana Glosera „Kvetoucí kameny“, pojednávající o zvláštních rostlinách čeledi Aizoaceae (tehdy ještě Mesembryanthemaceae) s ještě zvláštnějšími životními projevy a nevšední přizpůsobivostí k životu ve svízelných přírodních podmínkách jihoafrické přírody.
Stále mám v živé paměti, s jakou radostí jsem si tiskárnou ještě vonící knihu odnášel od pana Otavy, který tehdy knihy prodával (a dodnes prodává!) v dolní části Komenského ulice v Jihlavě. Rozbaloval jsem ji pak doma se stejným vzrušením, jako nedávno předtím balíčky s drobnými rostlinkami, o nichž ta kniha pojednává. Věřil jsem, že díky ní skončí mé dosavadní nezdary a trápení při jejich pěstováním, což byl samozřejmě omyl, protože v žádné knížce nenajdete všeobjímající recept na pěstitelský úspěch. Tím méně v případě rostlin, které budou vždycky vyžadovat trochu toho pověstného pěstitelského citu, který popsat na stránkách knihy prostě a jednoduše nelze!
Kniha pana profesora Glosera (prof. RNDr. Jan Gloser CSc.) mi umožnila nahlédnout do úžasného světa těch zvláštních drobných (většinou) rostlin, a ukázala mi jeho nebývalou pestrost. Poprvé jsem měl možnost dozvědět se mnoho podrobnějších údajů o klimatických podmínkách v jejich domovině na jihu Afriky, a díky nim jsem pak časem pochopil i mnohé jejich zvyklosti, které mi do té doby mi připadaly zvláštní a nepochopitelné, a někdy i zcela postrádající logiku. V neposlední řadě jsem na fotografiích spatřil množství druhů rostlin, o jejichž existenci jsem do té doby neměl ani potuchy! A mnoho dalších prostřednictvím velice zdařilých perokreseb, které mají často (jako v tomto případě) mnohem větší vypovídací hodnostu než fotografie!
Hned po úvodu knihy následuje trocha historie objevování rostlin čeledi Mesembryanthemaceae, jejich prvních popisů a počátků systematiky kosmatcovitých. Čteme  zde jména lidí, která se často objevují i opakují v pojmenování rodů i jednotlivých druhů rostlin, o nichž pojednává tato kniha. Dinter, Marloth, Herre, Schwantes, Brown, Bolusová a další. Defilé jmen zakončuje Hermann Jacobsen, autor legendárního, a v mnoha ohledech dosud nepřekonaného díla „Das Sukkulentenlexikon“, na němž „vyrůstali“ takřka všichni, kteří sukulenty začali pěstovat již počátkem osmdesátých let minulého století, nebo ještě dříve!
Následující kapitolka o podnebí a rostlinstvu v jižní Africe, doplněná názornými mapkami, je dobrým vodítkem k získání přehledu, jak je vlastně utvářena krajina na jihu Afriky, kam se v době vydání z amatérských pěstitelů dostal jen málokdo. Kniha pokračuje charakteristikou nejdůležitějších oblastí s výskytem kosmatcovitých sukulentních rostlin, jakými jsou Namaqualand, Namib, Velké a Malé Karoo nebo Bushmanland. U příslušných oblastí jsou vždy uváděny i sukulenty z jiných čeledí, rostoucí zde společně s Mesembryanthemaceae.
Následují důležité kapitoly o nejrůznějších růstových formách kosmatcovitých a jejich adaptaci na svízelné životní podmínky v jejich domovině. Jsou zde popisovány i zvláštní růstové cykly těchto rostlin, které když pěstitel pochopí, má přece jenom trošičku nakročeno k úspěchům s jejich pěstováním! Dále kniha pokračuje ještě kapitolou o květech, plodech  a způsobech rozšiřování semen v přírodě, a také přehledem taxonomického členění celé přebohaté čeledi Mesembryanthemaceae (dnes již Aizoaceae).
Pak přichází na řadu pro pěstitele určitě nejzajímavější část knihy, kterou je charakteristika rodů a popisy z nich vybraných druhů rostlin. Rostliny jsou řazeny abecedně (a nikoliv podle podčeledí atp.), což výrazně přispívá k přehlednosti knihy. Po stručné charakteristice každého rodu následují ukázky některých jeho zástupců. Dnes už se jedná vesměs o rostliny vcelku známé a často i snadno dostupné, ale v době vydání knihy byly mnohé z nich velkými vzácnostmi, a pro nás pěstitele to bylo zpravidla úplně první seznámení s nimi. Tento přehled je doprovázen množstvím zdařilých ilustrací i barevných fotografií, na tu dobu mimořádně kvalitních a výstižných!
Kniha je zakončena všeobecnými pěstitelskými zásadami, včetně rozmnožování sukulentů kosmatcovitých. Právě zde jsem poprvé spatřil názorné zobrazení tzv. převlékání u rostlin rodu Lithops. Ilustrace ukazují velice srozumitelně, co se v kterém ročním období odehrává v nitru „živých“ kamínků. Přehled odborné literatury zakončuje knihu, která ani po letech neztrácí nic ze své přínosnosti. Zvláště pak v době, kdy s pěstováním litopsů a podobných rostlin, masivně šířených do českých supermarketů a květinářství ze západoevropských pěstíren, lidem radí různí pseudodborníci ve společenských časopisech. Často se jedná o rady velice kuriozní, v mnoha případech vedoucí při jejich naplnění k jisté záhubě těch jihoafrických nebožáků za českými okny.
Profesor Jan Gloser se stal průkopníkem v poznávání rostlin čeledi Aizoaceae (tehdy ještě Mesembryanthemaceae) u nás, a od dob vydání jeho knihy „Kvetoucí kameny“ už žádná jiná podobného zaměření v českém jazyce nevyšla. Můžeme se sice utěšovat možností sehnat si literaturu cizojazyčnou, a také internetem, kde se „najde všechno“. Jenomže zahraniční literatura bývá stále ještě hodně drahou záležitostí, a navíc tu zůstává spousta jazykově „zaostalých“ pěstitelů z „ruské“ školy, mezi něž patřím i já. Informace z internetu je zase třeba důkladně filtrovat, protože jen nepatrné procento z nich má pro pěstitele nějaký význam, zatímco mnohé další jsou zavádějící stejně jako zmiňované články v barevných magazínech na šustivém papíru, prodávaných za ceny hemžící se devítkami!
Od dob vydaní této knihy uplynulo již takřka čtvrtstoletí. Kromě systematických změn v čeledi Aizoaceae, probíhajících v podstatě neustále, neztratila kniha takřka nic ze své aktuálnosti. Zanedlouho po jejím vydání padl komunistický režim, a pak profesor Gloser mohl konečně učit na vysoké škole, a začal předávat své bohaté zkušenosti a znalosti dalším generacím budoucích botaniků nebo ekologů. Jeho kniha o „živých kamenech“ a jejich rozvětveném příbuzenstvu z jihu Afriky bývá občas k sehnání na internetu. Pokud budete mít to štěstí a narazíte na ni, s jejím nákupem neváhejte. Určitě stojí za to!