sukulenty.estranky.cz

Když se parta schopných lidí pustí třeba jen do malého nakladatelského počinu, může z toho vzniknout velké dílo (byť malého formátu). Přesně to se stalo v roce 1995, když se skupina nadšenců rozhodla po více než sedmdesáti letech vydat studii cestovatele, etnografa a botanika A.V.Friče. Ta původně vyšla v listopadu roku 1924 v nakladatelství SFINX. Nevím kdo s tím nápadem přišel, ale domnívám se, že to byl pan Lumír Kolíbal. Byl tehdy ( a jsem přesvědčen že dodnes je) majitelem nakladatelství DharmaGaia, které se specializuje na mimoevropské a alternativní kultury, a bydlel na pražském Uhelném trhu.
O jeho úmyslu jsem se dozvěděl od paní Yvonny Fričové, která je pro změnu manželkou vnuka slavného cestovatele a autora knížky. Vydávali jsme společně tři Fričovy dobrodružné romány, a tak mne požádala, zda bych jí mohl seznámit s nějakým odborníkem na problematiku, týkající se známého kaktusu Lophophora williamsii. Seznámil jsem ji v tradiční pivnici “U dvou koček“  na Uhelném trhu s kaktusářem Jardou Šnicerem, a ona mne na oplátku s panem Kolíbalem.
Vznikla kniha, která se pohodlně vejde do náprsní kapsy. Ačkoliv její obsah je navýsost odbornou záležitostí, čte se jako dobrá detektivka. Obsahem knihy je pojednání o vlastnostech mexického kaktusu, který je místními Indiány uctíván a v České republice roste v několika exemplářích snad v úplně každém kaktusářském skleníku.
Sám knihy vydávám už patnáct let, a tak posuzuji nejenom přínos jejich obsahu, ale také grafickou úpravu a řemeslné zpracování. Tahle knížečka ode mne dostala samé jedničky. Nemá význam rozebírat na tomto místě její obsah. Kdybych měl napsat krátkou a výstižnou anotaci, vypadala by asi takhle: „Cenný historický a vědecký dokument cestopisného charakteru s nádechem detektivní fantazie, zasazený do exotického prostředí i české reality dvacátých let 20. století“ Vše dobře dopadlo, kniha se vydala na cestu mezi čtenáře, a já jsem při dalším setkání s paní Fričovou dostal jeden její výtisk.
Na podzim roku 2006 jsme s Ivanou pořádali už šestou výstavu exotických rostlin v jihlavském Muzeu Vysočiny. Vzpomněl jsem si na tu milou publikaci a rozhodl se, že výstavu obohatíme o seznámení širokých vrstev obyvatelstva s rostlinou, která se stala nosným tématem této útlé knížky. Zároveň jsme tím potěšili přítomné milovníky kaktusů a přispěli svým skromným dílem s osvětě pro potencionální narkomany.
Ještě nedlouho předtím jsme několik hezkých „peyotlů“ doma pěstovali jako vzpomínku na kaktusářskou éru, ale všechny jsem nakonec věnoval známému pěstiteli těchto zajímavých rostlin Vojtovi Myšákovi. Nezbývalo než oslovit kamaráda a jihlavského kaktusáře Jirku Pejčocha, který nám půjčil množství svých sbírkových exemplářů Lophophora williamsii a dal na výstavu do prodeje spoustu nádherných semenáčků. Výstavní expozici „Chikulí“ jsme ještě doplnili knížečkou, o níž pojednává tato recenze, a novinářům něco o rostlinách a jejich kultu mezi mexickými Indiány řekli. Nejvíce je samozřejmě zajímalo, zda jsem kaktus s narkotickými účinky také někdy vyzkoušel.
Když jsem jim sdělil, že před více než dvaceti lety ano, byli nadšením bez sebe. Jakmile se dozvěděli, že jsem nedosáhl ničeho podobajícího se povznesenému stavu mysli, ale zato jsem měl nějakou dobu velké problémy opustit bez následků toaletu, nezapomněli o tom informovat své čtenáře. I s mým vysvětlením, že následky konzumace byly zřejmě způsobeny nedostatkem světla a špatným složením substrátu, a že jenom v Mexiku rostou ty správné kusy s halucinogenními účinky, díky nimž jsou mezi některými Indiány už po staletí v takové oblivě.
Výsledky našeho pokusu o osvětu se daly při znalosti české mentality předpokládat. Laikům i kaktusářům se vystavené rostliny velice líbily, a semenáčky vykoupili již druhý den trvání výstavy. Ještě v následujících dnech se nás na ně vyptávali mnozí lidé s drédy a propíchanými nosy či rty, ale také senzacechtiví důchodci. Předposlední den výstavy nám někdo ukradl z výstavní expozice zmíněnou knížku. Nádherné rostliny Jirky Pejčocha zůstaly k naší úlevě kupodivu na svém místě.
Vydali jsme se tedy do knihkupectví sehnat knížečku novou, ale nikde už nebyla tak dlouho po vydání k mání. Týden po zakončení výstavy jsme jeli do Chrudimi na zamykání kaktusářské sezóny, a v suterénu domu u Pavlíčků jsme se obešli. Možná budete mít u štěstí i vy, protože ta nádherně udělaná kniha za to určitě stojí. Stačí se podívat na webové stránky  Lídy a Pavla Pavlíčkových www.cact.cz a otevřít nabídku literatury. Knížečka z dnešní recenze je tam hned na prvním místě.