sukulenty.estranky.cz

Vskutku náramné překvapení nám připravila na závěr letošní zimy redakce časopisu KAKTUSY v podobě specialu s pořadovým číslem jedna. Jeho obsahem je zajímavé čtení o australských myrmekofilních rostlinách, o jejichž existenci jsem do té chvíle neměl ani potuchy. Autorem speciálu je uznávaný australský milovník sukulentů a autor mnoha knih i spousty článků v odborných časopisech Attila Kapitany!
Myrmekofilní rostliny získaly své pojmenování díky symbióze s mravenci různých druhů. Prokazatelně sukulentních rostlin této skupiny roste v Austráli celkem 7 druhů, řazených do tří různých čeledí. Přírodní lokality výskytu všech těchto rostlin se nacházejí na poměrně rozsáhlém území na severovýchodě Austrálie (Queensland). V porovnání s rozlohou tohoto kontinentu se ale jedná o území relativně nepatrné! Autor se svojí manželkou a přáteli od sukulentů se do těchto mnohdy vyprahlých a špatně přístupných oblastí vypravil několikrát, a podařilo se mu zde pořídit originální snímky těchto neskutečně bizarních a svým způsobem života nesmírně zajímavých rostlin.
Při hledání těch rostlin musel Attila Kapitany upřít svůj zrak obráceným směrem, než jsou sukulentáři při hledání svých oblíbenců v terénu zvyklí. Myrmekofilní rostliny rodů Dischidia (major), Lecanopteris (sinuosa), Hydnophytum (ferrugineum, moseleyanum) a Myrmecodia (beccarii, platyrea ssp antoinii, tuberosa) totiž rostou v korunách stromů, mnohdy dokonce i mnoho metrů nad zemí! Zatímco s některými jejich asijskými příbuznými jsme se mohli setkat v několika článcích Zdeňka Ježka a také v jeho knize „Rostliny pro vzdušné zahrady“, jejíž recenzi jsme v této rubrice uveřejnili již dříve, ty australské byly pro drtivou většinu z nás až dosud zcela neznámé!
Právě v tom tkví největší přínos této útlé brožůrky s nádhernou fotografií na obálce! A také v důmyslně a promyšleně napsaném textu zkušeného autora, který se zabývá nejenom zajímavou stavbou těchto rostlin, ale také jejich vztahy k hostitelům, kterými jsou v jejich případě stromy a keře, a především k obyvatelům jejich útrob. Dozvíme se tak nejenom o zajímavých rostlinách, které asi mnoho z nás na vlastní oči nikdy nespatří, ale také o odlehlých končinách, kde ukrutné sucho střídají záplavy, a o životě zdejších mravenců, motýlů  i důmyslnosti matky přírody. To vše formou podobnou cestopisu, jehož obsah je nesmírně čtivý, ale zároveň i velice odborný!
Zatímco asijské druhy rodů Dischidia a Myrmecodia jsem už kdysi pěstovat zkoušel, a rostliny rodu Hydnophytum se při troše snahy už také dnes dají opatřit, naprostý botanický šok mne čekal v závěru tohoto pojednání v podobě prazvláštní sukulentní kapradiny Lecanopteris sinuosa. To je naprosto neskutečná záležitost, která mne po přečtení specialu na dlouhou dobu připoutala k internetu, kde jsem v plné kráse spatřil i další její bizarní příbuzenstvo.
Special je plný nádherných fotografií z australských lokalit, a společně s čtivým textem a kvalitním překladem Jana Říhy je dílkem sice rozsahem nevelkým, ale významem pro pěstitele a milovníky přírody obrovským. Poděkování za brožůrku patří nejenom samotnému autorovi panu Attilovi Kapitanymu, který musel dát k uveřejnění svolení, ale také prezidentu italské kaktusářské společnosti Albertu Marvellimu, který redakci časopisu českého poskytl veškeré podklady. Jak jsem se dozvěděl zcela soukromě, největší podíl na tomto bohulibém vydavatelském počinu má překladatel textu prom. biolog Jan Říha, který odvedl díky svým četným známostem v tomto případě tu nesmírně důležitou zákulisní práci na poli botanické diplomacie, za což mu patří velký dík!
Pokud bylo jedním z cílů této útlé publikace v lesklém obalu zároveň vzbudit zájem také o další australské sukulenty (existuje jich údajně 400 druhů!), pak se tento záměr v mém případě naplnil zcela beze zbytku, protože jsem už toho večera začal brouzdat internetem a nacházel rostliny vskutku zajímavé a nádherné. A také jsem se rozhodl, že si o nich pořídím nějakou pořádnou literaturu. Hledal jsem tedy, a nalezl! Kniha má název „Australian Succulent Plants“, a jejím autorem není nikdo jiný než Attila Kapitany! Australské sukulenty se u nás sice zatím příliš (jestli vůbec?) nepěstují, když pominu vcelku běžně pěstované „lahvové stromy“ rodu Brachychiton! Podobně tomu ale bývalo kdysi i s trpasličími rosnatkami (Drosera), které jsou v daleké Austrálii také doma, zatímco dnes už se dokonale zabydlely ve sbírkách našich pěstitelů.
Pokud si chcete nějaké australské sukulenty prohlédnout, podívejte se na www.australiansucculents.com, které provozuje pan Attila Kapitany. Budete možná stejně jako já užasle zírat, a udiveně kroutit hlavou nad těmi sukulentními podivnostmi a krásami australské přírody! A možná vás napadne i stejná otázka jako mne. Proč to ještě neroste za našimi okny?
Na závěr chci poděkovat panu Jiřímu Štemberovi, který mi pohotově poskytl obrázek titulní strany zmíněného specialu, a má na „svědomí“ i jeho nádhernou a přehlednou grafickou úpravu!