sukulenty.estranky.cz

Pro mne je to kniha knih, která svým obsahem a zpracováním předběhla dobu. Naštěstí pro mne se knihovníkům zdála příliš zastaralá pro potřeby socialistických zahradníků konce osmdesátých let minulého století a vyřadili ji z evidence. Ivanina teta v té době pracovala v Městské knihovně Jihlava  a tlusté knihy se jí zželelo. A tak se ocitla v Pávově, a je zde k mé spokojenosti dodnes.
Nemá smysl psát zde o všem zajímavém, co v knize čtenář a milovník exotických rostlin nalezne. Ale jen pro ilustraci: například orchidejím je věnováno více než 70 stran textu, spousta fotek a barevné přílohy! Jen namátkou: Stanhopea, Vanda, Phalaenopsis, Odontoglossum, Oncidium, Coelogyne, Paphilopedilum, Cattleya a mnoho dalších, to vše doplněno návodem na pěstování v bytě i kapitolkou o vkusném aranžování.
Ale vraťme se k sukulentům. Kapitoly o nich čtenář nalezne na mnoha místech knihy, takže jsem ani nepočítal, kolik prostoru jim je věnováno. Kdo by si myslel, že tehdy zahradníci z pryšců (Euphorbia) znali jen vánoční hvězdu, pak je na velkém omylu. I moji oblíbenou Euphorbia obesa jsem tam nalezl na fotografii. Krásné exempláře Echeveria setosa, gibbiflora var. metallica, množství tlustic, kotyledonů nebo pestrý výběr voskovek (Hoya), to vše doplněno živými kameny, zastoupenými rody Pleiospilos, Faucaria nebo Lithops na fotografiích Oskara Smrže z Pardubic nebo věhlasného kolínského kaktusáře Ludvíka Kozelského. Zajímavé je, že už tehdy byly tyto rostliny v knize řazeny do čeledi Aizoaceae, což je označení znovu se používající až v posledních letech. Spousta lidí se domnívá, že plazivá Stephanotis floribunda se svazky nádherných květů a lesklými listy se k nám dostala až prostřednictvím holandských velkopěstitelů po listopadu 1989. Stránky této knihy je velice rychle vyvedou z omylu. Aloím autoři věnují plné tři strany a naleznete na nich kromě známého „sokolího pera“ (Aloe variegata) také modré A. marlothii nebo fotografii nádherného exempláře Aloe ferox.
Mýlí se také každý, kdo se domnívá, že v tak širokém druhovém záběru autoři odbudou kaktusy nějakými echinopsy nebo mamiláriemi. Na fotografiích můžete spatřit nejenom známé biskupské čepice, ale také Encephalocarpus strobiliformis, melokaktusy s cefálii nebo Cephalocereus senilis. Svých pár řádků zde objeví i milovníci ariáků (Ariocarpus) nebo příznivci roubování choulostivějších semenáčků na pejsky (Peireskia).
Už jsem v té knize listoval mnohokrát, a stále objevují nová, neprobádaná místa. Když jsem si koncem osmdesátých let nevěděl rady s nějakou pokojovou rostlinou, měl jsem jistotu, že v této knize se obejdu. Ale už tehdy mi přinesla ještě jedno důležité poznání. Při pohledu na fotografie zahradnictví té doby jsem chtě nechtě musel své poznatky konfrontovat s tehdějšími podniky služeb, technickými službami a podobnými organizacemi, které v městech suplovaly tradiční zahradnické podniky.
Když kniha vyšla, komunisti byli u moci jediný rok, ale dovedu si živě představit, jak už tehdy se jim hlavami honily myšlenky na aplikaci sovětských pěstitelských metod do právě znárodňovaných zahradnictví. Výsledek byl tristní, a naše zahradnictví dovedl tam, kam všechny ostatní obory lidské činnosti.
Pěstování bramboříků na semeno v zahradnictví A.Lang v Českém Brodě, lány Erica gracilis v závodě pana V. Janoucha v Sobčicích, řady chlupatých cereusů pana Klusáčka z Kounic, připomínající svou uniformitou pohled do dnešních holandských pěstíren, skleníková loď plná kvetoucích kal a uprostřed nich v dobře padnoucím obleku stojící pán S.Vaňo z Dolného Kubína. A mohl bych jmenovat další a další, výsledky jejichž práce je možno spatřit na stránkách této knihy.
Často přemýšlím, jak by to asi v Evropě vypadalo, kdyby nám 41 let nevládli bolševici? Holanďané, Belgičané nebo Dánové by možná žili v trvalé nejistotě, co zase chystá konkurence v Československu. Kamiony plné našich květin by brázdily evropské dálnice a plnily svými náklady květinářství od Litvy po Gibraltar. Neodpustím si na závěr jednu zajímavou citaci z knihy.
„Palmy množíme výsevem dovážených semen. Pravá palma kokosová C. nucifera L. nemá ani ve sbírkách palem botanických zahrad a palmových skleníků dlouhého trvání. Klíčení je však zajímavé. Kokosový ořech se před klíčením na uzším konci napiluje a nechá několik neděl klíčit ve vodě při 28 - 32°Celsia. Nejpříhodnějším místem ke klíčení je nádrž s Viktorií královskou.“
Rozloučím se výmluvným závěrem tiráže knihy. “Tisk: Národní správa fy J.Otto a Růžička, grafický ústav v Pardubicích.“ Budování světlých zítřků právě začínalo.