sukulenty.estranky.cz

Kdo má rád sukulenty, dříve či později je ve své sbírce doplní nějakými broméliemi. Tilandsie se už dávno staly nedílnou součástí většiny sukulentních kolekcí u nás, a poslední dobou k nim přibývají i jiné epifyty. Právě o těchto rostlinách především pojednává  kniha z pera Zdeňka Ježka.
Zdeněk je nejenom znalcem těchto rostlin, zkušeným cestovatelem i průvodcem po místech jejich přírodního výskytu, ale také znamenitým praktickým pěstitelem, jehož rukama prošla neuvěřitelná řádka druhů, které my ostatní často známe pouze z obrázků v odborné literatuře.
Napsal již předtím několik knih, ale často se na nich zle podepsali vydavatelé a jejich redaktoři svou nekvalitní prací.
Tentokrát měl štěstí (a my s ním), protože nakladatelství Grada odvedlo stejně dobrou práci jako autor. Kromě tilandsií, kterým je samozřejmě věnován v knize největší prostor, zde čtenář a pěstitel nalezne i další zajímavé rostliny. Hodně pěstitelsky přínosného se dozví o méně známých orchidejích, včetně těch bezlistých, pestrobarevných cisternových broméliích, stromových škrtičích, myrmekofilních rostlinách i epifytních kaktusech. Na své si přijdou také milovníci rodu Dischidia nebo obdivovatelé netradičních druhů pepřinců r. Peperomia, a stejně se mohou těšit i pěstitelé epifytních kapradin a anturií.
Spousta velice cenných pěstitelských rad i zajímavostí z domoviny rostlin je zvýrazněna pestrým vypravěčským jazykem Zdeňka Ježka. Co se týče výrazné a čtivé stylistiky odborných textů z oboru botaniky, nemá  u nás Zdeněk Ježek konkurenci. Díky tomu se i pěstitelsky zdánlivě nezáživné pasáže knihy čtou jako dobrá detektivka s botanickou zápletkou.
Svůj podíl na zdaru knihy mají také grafici, kteří citlivě začlenili obrovské množství nádherných autorových fotografií (včetně těch z přírody) do textu tak, že jen těžko budete hledat dvě vizuálně podobné stránky. Díky tomu znikla pestrá podívaná do ještě pestřejšího světa zajímavých rostlin. Při čtení této knihy, nebo jejím pouhém prohlížení si připadáte jako na procházce deštným pralesem,a k absolutní dokonalosti chybí už jen stylová hudba přírodních národů a všudypřítomné kapky, tichounce ťukající do napnutých listů tropických rostlin.
Abych jenom nechválil, přece jenom malou poznámku na závěr. Pokud uvěříte, že aklimatizace zakoupených tilandsií (v kapitole „Příliš suché, příliš mladé“), dováženým k nám z pěstíren, je tak složitá jak líčí v této knize Zdeněk Ježek, snadno vás to může odradit od jejich pěstování. Tuto pasáž pojal autor až příliš dramaticky, takže výsledek může mít zcela opačný efekt než bylo původním posláním knihy, a věřím že i úmyslem autorovým. Od rostlin budete tím pádem v knize jemně odrazováni, namísto abyste byli informováni o jejich vcelku jednoduchém pěstování (platí samozřejmě pro běžné komerční druhy, které se nejvíce dovážejí) a ponoukáni k jejich zakoupení a následnému pěstování.
Tahle knížka je moc hezká, a budu se z ní radovat kdykoliv ji znovu otevřu. Je v ní tolik tajemných zákoutí a detailů hodných opakovaného pozorování, že si při listování v ní připadám jako malý kluk, který se ztratil v botanické zahradě. Proto náleží chvála a uznání všem, kteří se na jejím vzniku podíleli. Domnívám se, že kniha bude citována v každé pořádné publikaci o exotických rostlinách možná ještě v době, kdy v české kotlině už budou teploty  podobné jako jsou dnes v ekvádorských pralesích, kde je Zdeněk Ježek jako doma.