STAPELIADS
Jako přímo z nebe seslaná dala by se označit publikace, kterou v červnu letošního roku pro milovníky určité skupiny rostlin čeledi Asclepiadaceae vydala British Cactus & Succulent Society. K radosti z vydání této knihy renomovaného autora a znalce sukulentní flóry Johna Pilbeama mám hned několik důvodů.
Především podobná kniha na trhu zcela chyběla. Mám na mysli knihu s množstvím fotografií kvetoucích rostlin, protože právě ony pomohou mnoha pěstitelům určit jimi třeba už léta pěstované kytičky, což podle strohých popisů v odborné literatuře není dost dobře možné. Stačí totiž přidat svým miláčkům trochu vody navíc, a zároveň je přitom ošidit o sluneční paprsky, a dopěstujeme se k rozměrům zcela se vymykajícím těm z oficiálních popisů. Květy se naopak nemění, a jsou mnohdy jediným spolehlivým vodítkem k určení rostlin, jež autor knihy souborně nazývá 'Stapeliads'!
Druhým důvodem k radosti je přehledné uspořádání knihy s minimem textu a maximem barevných fotografií. Dvojnásobná tedy radost pro generaci jazykově ztracenou, mezi níž se coby člověk po padesátce také nepříliš hrdě hlásím. S tím souvisí i další plus této publikace, kterým je 686 barevných fotografií rostlin, a především jejich květů na drtivé většině z nich. Dále kniha J. Pilbeama přináší alespoň trochu jasna v systematice a živelném používání nejrůznějších latinských názvů pro totožné rostliny, což se především v posledních letech děje měrou vrchovatou.
Publikace „Stapeliads“ je nejenom přehledná, ale také nezvykle uspořádaná způsobem, s jakým jsem se až dosud nesetkal, ale který je mi velice sympatický. Ze zavedeného stylu knih o sukulentech, ale i jiných exotických rostlinách, nevybočuje pouze začátek knihy, obsahují předmluvu a poděkování více než pěti desítkám lidí, kteří se na jejím vzniku podíleli fotografiemi nebo odbornými radami. Nás může těšit, že v seznamu nalezneme také jméno brněnského pěstitele a odborníka Pavla Hanáčka. Jeho články z cest za sukulenty po Jemenu a dalších zemích, které publikuke v odborných časopisech společně s Miroslavem Řičánkem, bývají vždy velice zajímavým a poučným čtením.
Zajímavá je kapitola následující po předmluvě a poděkování. Má název „The use and abuse of Stapeliads“, a pojednává o využití i možném zneužití rostlin, o nichž kniha je. V souvislosti se zneužíváním hraje samozřejmě prim dnes mediálně snad vůbec nejznámější sukulent Hoodia gordonii, s jehož léčebnými účinky je vázáno i mnoho mystifikací farmaceutických firem a nejrůznějších prodejců, protože štíhlý dnes chce být zřejmě skoro každý!
Následuje jediná (!) stránka o pěstování těchto rostlin v kultuře. Někdo může říci, že je to trestuhodně málo, ale když se nad tím zamyslíme, neustálé opakování podobných či dokonce naprosto stejných údajů by v knize zbytečně ubíralo prostor fotografické části! Pěstování drtivé většiny rostlin z čeledi Asclepiadaceae je v podstatě totožné, a je výstižně interpretováno na oné jediné straně. A ten zbytek druhů je naopak pěstitelsky tak složitý, že si s nimi pořádně neví rady téměř nikdo. Možná i proto budete v odborných článcích hledat nějaké ryze praktické rady o těchto choulostivých rostlinách zbytečně. A těch pár šťastlivců se zelenýma rukama beztak žádné rady nepotřebuje, protože jim všechno roste samo, často i bez jejich výraznějšího přičinění!
Další dvě kapitoly zabírají v knize dohromady pouhé tři strany, avšak jsou mimořádně přínosné. Tou první je seznam všech rodů, patřících k čeledi 'Stapeliads', i se soupisem zemí, na jejichž území se v přírodě vyskytují. Poté následuje dvoustránkový seznam všech druhů těchto rostlin, úhledně seřazený podle rodů, a v jejich rámci pak podle abecedy.
A pak už se může milovník asklépek smrdutkovitých jenom kochat! Rod za rodem zde podle abecedy defilují rostliny s tak nádhernými a bizarními květy, jaké jiná skupina rostlin v říši sukulentů nemůže nabídnout. Vše uspořádáno naprosto přehledně, srozumitelně a přitom úsporně, protože prim tu hrají právě zmíněné fotografie.
U každého rodu vše začíná jeho oficiálním názvem, a pokračuje typovou rostlinou. Hned poté jsou všichni botaniční šťouralové stručně, ale vyčerpávajícím způsobem zasvěceni do vývoje rodu z hlediska systematiků, což v dalším obsahu knihy hraje dost důležitou roli! Co většinu pěstitelů vůbec nezajímá, to je zde předloženo jako počáteční fáze určitého autorova „alibismu“ a jeho snahy nezavrhnout názor ani jediného z věhlasných systematiků, kteří v tomto oboru něco znamenají. Má to později ještě své pokračování ve fotografické části, k němuž se vrátím.
Zatím ale text pokračuje seznamem všech druhů, příslušných k dotyčnému rodu. Červeně jsou v něm vytištěny ty druhy, jejichž fotografie poté čtenář nenalezne ve fotografické části příslušného rodu. Tvůrcům knihy budiž blahořečeno, protože červeného písma je v tomto textu opravdu nepatrně! Například z mých oblíbenců z rodu Huernia, kterých je v seznamu uvedeno více než osmdesát, jich chybí pouhých šest! Než přijdou zmíněné fotografie na řadu, ještě má čtenář znovu možnost rekapitulovat země, na jejichž území rostliny onoho rodu rostou!
A pak už fotografie za fotografií, a pod nimi oficiální názvy rostlin, následovány zemí (zeměmi) jejich výskytu, a v závorkách za tím mnohdy i několik dalších názvů a k nim přiřazena jména systematiků, kteří se domnívají, že právě ony názvy jsou ty správné! To je vlastně jakési pokračování onoho „alibismu“, nebo spíše autorovy snahy dát každému čtenáři či pěstiteli možnost výběru dle vlastního přesvědčení, a zároveň nikoho z velevážených kolegů neurazit! Jak elegantní řešení! Rodů je tímto způsobem prezentováno celkem 57! Vše začíná rodem Angolluma a končí rodem White-sloanea. Kniha je zakončena přehledným rejstříkem, a sukulentářské pohádky je konec!
Vrátím se teď ještě k autorově snaze vyhovět všem. Tentokrát se to týká fotografií. Koza v tomto případě zůstala naprosto netknuta, a botaničtí vlci uspokojeni v naprostém klidu! Přihodilo se to tak, že pokud je například stejná rostlina zařazena dvěma botaniky do různých rodů, objeví se v této knize v obou rodech i její fotografie, mnohdy dokonce stejné! Jsou v knize případy, že má tatáž rostlina i trojnásobné fotografické zastoupení, protože patří dle názoru těch učených pánů do tří různých rodů, a ani jednoho z nich si nechtěl John Pilbeam rozhněvat, nebo odstavit na druhou kolej. Příkladem budiž známá Caralluma socotrana, jejíž fotografie čtenář nalezne ještě v kapitolách o rodech Sanguilluma a Monolluma! Zkrátka a dobře, pokud čtenář hledá svou rostlinu, má díky páně Pilbeamově toleranci až trojnásobnou šanci! A jmenovku k nim pak může doma zapíchnout podle svého gusta, a vždy udělá dobře!
Jak jsem se už zmínil v předešlých recenzích, patnáct let jsem vydával knihy, a jsem stižen profesní úchylkou, takže ještě pár slov k řemeslnému zpracování této mimořádně přínosné publikace. Ke kladům patří kvalitní papír a množství fotografií, k záporům jejich kvalita! U mnohých dobrá, u dalších průměrná, a u některých bohužel žalostná. Nepřísluší mi hledat viníka. Domnívám se, že zde bude na místě řeč o spolupachatelství. Začalo to špatným a nedůsledným výběrem fotografií, z nichž mnoho do odborné knihy svou kvalitou vůbec nepatří, a pokud patří, tak pouze ve zlomku velikosti, v jaké byly publikovány v této knize! Technický redaktor tady svou práci nezvládl, a vše zřejmě ještě dorazila tiskárna, která ze čtyř základních tiskových barev výrazně nadržovala černé! Zvláště markantmí je mizerný tisk na tmavších květech, do očí bijící je nekvalita na největších fotografiích. Vrcholnou ukázku jak fotografie v knize o rostlinách vypadat rozhodně nemá si její tvůrci nechali až na úplný konec. Fotografie White-sloanea crassa, rostoucí ve skalní štěrbině, připomíná spíše snímky ze sovětské orbitální kosmické stanice někdy ze sedmdesátých let minulého století!
Přes tyto nedostatky se jedná o dílo zcela výjimečné, a co především, pro obyčejné pěstitele nesmírně přínosné. Vyplnilo obrovskou díru na trhu zcela nečekaně a bez větší reklamy. Proto bych chtěl touto cestou poděkovat panu Petru Koupelkovi (www.cactus.cz), jehož prostřednictvím jsme knihu mohli zakoupit ještě vonící z tiskárny v cenové relaci velice příznivé ve srovnání s jinými zahraničními publikacemi obdobného rozsahu. Investovaných peněz jsem ani na vteřinu nelitoval, a vřele knihu doporučuji všem, kteří také podlehli čaru nádherných květů 'Stapeliads'. Sluší se tedy na úplný závěr uvést, o jakých rostlinách vlastně kniha J. Pilbeama pojednává.
Angolluma, Anomalluma, Apteranthes, Australluma, Ballyanthus, Baynesia, Borealluma, Boucerosia, Caralluma, Caudanthera, Crenulluma, Cryptolluma, Cylindrilluma, Desmidorchis, Duvalia, Duvaliandra, Echidnopsis, Edithcolea, Frerea, Hermanschwartzia, Hoodia, Huernia, Huerniopsis, Larryleachia, Lavrania, Monolluma, Neopectinaria, Notechidnopsis, Ophionella, Orbea, Orbeanthus, Orbeopsis, Pachycymbium, Pectinaria, Piaranthus, Pleuralluma, Pseudolithos, Pseudopectinaria, Quaqua, Rhytidocaulon, Richtersveldia, Sanguilluma, Saurolluma, Socotrella, Somalluma, Spathulopetalum, Spiralluma, Stapelia, Stapelianthus, Stapeliopsis, Stultitia, Sulcolluma, Tavaresia, Tridentea, Tromotriche, Vadulia, White-sloanea.
