sukulenty

Když jsem psal v této rubrice recenzi o specialu časopisu KAKTUSY australského autora Attily Kapitanyho („O sukulentech a mravencích“/ 5.3. 2011), v jejím závěru jsem se zmínil, že se pokusím sehnat nějakou pořádnou knihu o australských sukulentech. Stalo se, protože moje tehdy vzbuzená zvědavost samozřejmě zvítězila. Koupili jsme tedy knihu o rostlinách, z nichž drtivou většinu jsme dosud nepěstovali, a patrně ani nikdy pěstovat nebudeme. Austrálii jsem nikdy nepovažoval za nějaký sukulentní ráj, a hned při otevření této knihy jsem zjistil že je! A jaký!
Knižní putování sukulentní Austrálií pro mne bylo od samého počátku naprosto šokující záležitostí. Tolik sukulentních překvapení, jaká mne čekala na 240 stranách textu a 665 barevných fotografiích, totiž už asi nikdy v životě nemohu najednou zažít! Rostliny tvarů a barev naprosto nevídaných vytvářejí v té knize vskutku úchvatné defilé. A pokaždé když jsem si myslel, že už mám vrchol té australské sukulentní podívané za sebou, obrátil jsem list a spatřil něco ještě mnohem bizarnějšího, než jsem si ještě před malou chvílí vůbec dokázal představit!
Sukulentních rostlin údajně v Austrálii roste asi 400 druhů, a není pochyb o tom, že nikdo jiný je nezná lépe než právě autor této knihy. Sám je praktickým pěstitelem sukulentů i jiných rostlin, terénním botanikem, výtečným fotografem a neúnavným publicistou i propagátorem sukulentů nejen australských, i když právě těm především je věnován jeho skvělý web www.australiansucculents.com. A jak vyplývá z údajů v tiráži této knihy, je Attila Kapitany i sám sobě nakladatelem!
To vše dohromady se muselo nutně odrazit na kvalitě knihy, která je po všech stránkách vynikající. Obsahuje přesně to, co amatérský pěstitel a milovník sukulentů potřebuje. Skladba fotografií je zvolena velice šťastně, takže čtenář si o každé z rostlin udělá dokonalou představu. Doprovodného textu je minimum, ale obsahuje nezbytné množství podstatných informací. Pro mne osobně byla velikým přínosem i klimatická mapa Austrálie, protože abych pravdu řekl, nikdy jsem neměl o průběhu léta a zimy v nejrůznějších částech vzdáleného kontinentu ani potuchy.
Hned po úvodním seznámení s různými typy sukulence australských rostlin a přírodními podmínkami, v nichž zde sukulenty rostou, začíná přehlídka jednotlivých druhů. Ty jsou v knize rozděleny do čtyř skupin. V té první jsou rostliny nízké, přízemní, rostoucí normálně v půdě.  Také druhou skupinu tvoří rostliny mnohdy i menších rozměrů, rostoucí však na skalách a v korunách či na kmenech stromů. Zbylé dvě skupiny rostlin pak tvoří keře a stromy.
Každé rostlině je v tomto abecedně řazeném přehledu věnována celá dvoustrana, a výjimečně i větší prostor. Vše vždy začíná jménem rostliny, čeledi k níž patří a stručným popisem samotné rostliny i jejího přírodního stanoviště. Pokud se jedná o druh do Austrálie zavlečený odjinud, je před jménem rostliny malá hvězdička. Stručný text je doplněn množstvím názorných fotografií, na nichž je rostlina zpravidla zachycena ve všech svých růstových fázích i celé své variabilitě. Vzhledem k názornosti fotografií nemůže mít průměrně vnímavý čtenář problém s určením identity každé rostliny, uvedené v tomto přehledu. V závěru dvoustrany je vždy ještě mapka Austrálie s vyznačením výskytu dotyčné rostliny.
Závěrečná část knihy je věnována praktickým radám při kultivaci australských sukulentních rostlin, kombinovaným s nejrůznějšími zajímavostmi, týkajícími se jich. Čtenář zde nalezne kapitoly o přírodních opylovačích, využití sukulentů v kuchyni, ochraně rostlin i problémech s rostlinnými druhy z jiných kontinentů, zavlečenými do Austrálie. Ty se v mnoha případech stávají úporným plevelem, ohrožujícím existenci původních druhů rostlin.
V samém závěru knihy kromě obligátního rejstříku a seznamu použité literatury nalezneme ještě rozsáhlý adresář australských botanických zahrad i nejrůznějších institucí, zabývající se pěstováním nebo výzkumem rostlin. Dále pak ještě dvoustranu s adresami firem a společností (spolků), nabízejících australské sukulentní rostliny nebo jejich semena!
Kniha mne nadchla i svým provedením. Je plná velice zdařilých fotografií v hezké grafické úpravě. Mimořádně kvalitní práci odvedli čínští tiskaři ve stejné firmy, která tiskla i báječnou monografii rodu Aeonium z pera Rudolfa Schulze, o níž jsme referovali v této rubrice už dříve! Pod laminovaným přebalem se v plátně skrývá perfektně utažená vazba, díky níž tu může tahle kniha při slušném zacházení být stejně dlouho jako Velká čínská zeď!
V té knize najdeme rostliny, jejichž jména nám mohou být známá či alespoň povědomá. Jen jejich nositelé na sebe v mnoha případech berou „australskou podobu“, a rostliny jsou tudíž trochu jiné než jejich častěji pěstované příbuzenstvo z jiných kontinentů. Najdeme zde celou plejádu zajímavých pepřinců (Peperomia), a ještě hojněji jsou zastoupeny šruchy rodu Portulaca, z nichž některé disponují takovými kmínky, že nad nimi srdíčko kaudexomilců zaplesá! Známý rod Carpobrotus (Aizoaceae) je v Austrálii zastoupen dokonce sedmi druhy, z nichž pouze dva jsou sem zavlečeny, mj. také známý „hottentotský fík“ C. edulis! Rostou zde i rostliny rodu Bulbine nebo Anacampseros, voskovky (Hoya), několik druhů myrmekofilních rostlin rodů Hydnophytum a Myrmecodia i nádherné epifyty rodu Dischidia. A nesmím samozřejmě zapomenout na „lahvové“ stromy rodu Brachychiton, z nichž některé už doma pěstujeme déle než dvacet let!
A pak jsou zde opravdové lahůdky pro milovníky sukulentních podivností, nad nimiž jsem zprvu žasnul a pak ještě dlouho nevěřícně kroutil hlavou! Třeba sukulentní orchidej Dockrillia cucumerina, která vypadá spíše jako epifytní příbuzenstvo smrdutek, ale jejíž bizarní květy nenechávají nikoho na pochybách. A pak Halosarcia bulbosa, připomínající tykadla brouka Pytlíka, nebo prapodivné rostliny rodu Maireana s dužnatými listy a nádhernými květy jako z další pohádky. Mezi nimi ční sněhobílá Maireana sedifolia, která by i bez jakýchkoliv úprav hravě vymazala ze sukulentářského povědomí nejednu tvarovanou rostlinu z našich sbírek. Rostliny rodu Sarcocornia v australských písčitých pustinách zase vypadají, jakoby je tam po sobě zanechali návštěvníci z jiných galaxií! Totéž platí o rostlině Tecticornia verrucosa. Co keřík v rozpraskané australské hlíně, to unikát, který by bez jakýchkoliv úprav bral všechny ceny na sukulentářských výstavách. Kdo má rád sukulentní trpaslíky, přijde si na své listováním fotografiemi droboučkých rostlin rodu Calandrinia z čeledi šruchovitých (Portulacaceae), často zcela skrytých pod záplavou nádherných květů.
Mohu zodpovědně říci, že takhle vykulené oči jsem měl naposledy někdy před třiceti lety, kdy mi kamárádka v děčínském antikvariátu pořídila slavný Jacobsenův Sukkulenten lexikon! Tolik šokujících „objevů“ jako během prvního prolistování té báječné knížky Attily Kapitanyho asi už nikdy nezažiji. Knihu vřele doporučuji milovníkům bizarních tvarů, botanických vzláštností a také všem kteří si myslí, že je v pestré říši sukulentů už nemůže vůbec nic překvapit! A samozřejmě i těm, kteří rádi občas drží v rukou opravdu krásně udělanou knihu!