Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čerstvý OSMDESÁTNÍK S KLUKOVSKOU DUŠÍ

17. 4. 2011

p1020510.jpgPan zahradník Jaroslav Bittman je čerstvým osmdesátníkem. Stalo se tak v pátek 15. dubna 2011, a následujícího dne jsme se shodou okolností ocitli v Dymokurech. Jako pokaždé jsme tam byli kvůli sukulentům, ale o jeho životním jubileu jsme již nějaký čas věděli díky krátké zprávičce, která už s předstihem vyšla v časopise „Kaktusy“.
Na setkání s ním se pokaždé těším celou zimu, a když zjara poprvé vyrazíme do Polabí, doufám že jej ve sklenících dymokurského zahradnictví potkám znovu v dobré kondici a plného optimismu, který ho provází životem jako věrný kamarád. Letošní první jarní setkání předčilo všechna má očekávání. Když jsme  čerstvému osmdesátníkovi popřáli především pevné zdraví, pan zahradník Bittman odvětil: „Co zdraví, hlavně peníze!“ Pohotový a zcela originální humor k němu neodmylitelně patří co ho znám!
Pozval nás na „kafe“ a odešel se věnovat dalším návštěvníkům zahradnictví s tím, že se za námi ještě vrátí, jakmile budeme hotovi s výběrem kytek. Tak se i stalo. Zahradnictví jsme společně opouštěli zadní brankou, která je dlouhá léta spojnicí mezi jeho soukromým a pracovním životem. Procházeli jsme kolem armády teprve se probouzejících křovitých břečťanů, jeho velkých oblíbenců, a míjeli sotva metrové borovice, jejichž koruny zdobily trsy jmelí. Podobných kuriozit je v okolí domku pana Bittmana k vidění mnoho, a také spousta krásného dřeva, dopraveného sem panem zahradníkem ze širokého okolí.
dsc01191-san-catalina--17-.jpgHned vedle vchodu do domku stojí obrovská vrba s tlustým kmenem a rozložitou korunou, do níž vede ze země žebřík. V místě jejího prvního větvení je vystavěna plošina a z ní pak vede další žebřík do ještě vyšších pater stromu. Koukali jsme užasle na tu stavbu, vyhlížející jako z dětských či romantických filmů. „Tu vrbu mi věnovala dívka, když jsme vycházeli ze školy,“ pravil pan zahradník Bittman, „a tak jsem ji tady zasadil. Jak rostla, bylo čím dál obtížnější održovat její korunu, a tak jsem asi před dvaceti lety zbudoval to co vidíte.“
Pak nám vyprávěl, jaký je tam shora báječný výhled, a když je dobrá viditelnost, je možno z horní plošiny spatřit  i Ještěd! Připomínám, že se stále nacházíme v takřka rovinatém Polabí! Jednou prý tam seděl, takřka neviditelný v příkrovu té husté vrbové koruny, když šli kolem místní lidé. „Snad už tam ten starej Bittman teď neleze?“ ukazovali směrem k místu, kde se právě on, nikým nepozorován, kochal dalekými pohledy!
Z nitra domu to vonělo, a když jsme vešli, připadali jsme si jako na svatbě. Stoly plné jídla a pití, dobrá nálada a množství gratulantů. „Uzené a sladkosti můžu v jakémkoliv množství,“ pravil oslavenec, jakoby chtěl v předstihu odpovědět na obligátní otázku, kladenou při podobných příležitostech jubilantům ve snaze zjistit, jak že se udržují v tak dobré kondici. „Jen s chlebem se musí opatrně!“ dodal opět s trochou svého typického humoru. Strávili jsme chvilku v příjemné debatě, poděkovali za pohoštění a rozloučili se.
Při zpáteční cestě jsme se shodli, že pan Jaroslav Bittman je vlastně chlap s věčně klukovskou duší. Chová se a myslí trochu jinak než jsme zvyklí u většiny jeho vrstevníků, a právě tím myšlením vlastně zůstává pořád klukem, i s nápady a sny, které si postupně realizuje a plní . Při vzpomínce na něj se mi vždy vybaví jedno staré čínské přísloví. „Chceš-li být šťastný po celý svůj život, staň se zahradníkem.“ A zůstaň pořád klukem, chtělo by se dodat, stejně jako popřát panu Jaroslavu Bittmanovi na další cestě životem pevný krok.
Na úvodní fotografii je Jaroslav Bittman coby čerstvý osmdesátník. Druhý snímek pořídil Pavel Pavlíček o tři roky dříve. Pan Bittman je na něm ve společnosti obřího exempláře Ferocactus diguetii na mexickém ostrůvku Santa Catalina, ležícím v Kalifornském zálivu.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář