Jdi na obsah Jdi na menu
 


LÍDA A PAVEL PAVLÍČKOVI (CHRUDIM)

23. 1. 2008

ObrazekSeznamovat kaktusáře a s nimi spřízněné „zelináře“ s Lídou a Pavlem je zbytečným kopáním do otevřených vrat. Mohl bych vyzdvihnout jejich obrovské zásluhy o rozvoj kaktusářství u nás, poblahopřát jim do dalších let mnoho elánu atd., ale jak znám Pavla, řekl by mi: „To si nech na schůzi, vole!“
Začátkem osmdesátých let jsem začal uskutečňovat svůj již druhý pokus stát se kaktusářem. V té době už byl Pavel Pavlíček mezi kaktusáři pojmem, a Chrudim proslavená po celé republice díky zdejšímu mimořádně činorodému spolku kaktusářů. V roce 1982 vybuchla v mnoha poštovních schránkách po celé republice časovaná bomba v podobě čtyřicetistránkového nabídkového katalogu semen a kaktusářských potřeb. Nevím jak tahle aktivita mohla uniknout pozornosti jinak bdělých soudruhů, protože se jednalo o typický pokus prezentace kapitalismu v podmínkách socialistického hospodářství. Kdepak byl ještě v té době Gorbačov se svojí perestrojkou?
Semena jsem samozřejmě z Chrudimi kupoval od samého začátku, ale někdy na počátku léta roku 1984 jsem poprvé zatoužil vyrazit na místo činu. V Chrudimském muzeu (asi?) byla tehdy výstava kaktusů a sukulentů, spojená s možností návštěvy sbírky u Pavlíčků. Vydal jsem se tedy do krásného města Chrudimě, abych poprvé v životě spatřil na vlastní oči alespoň jediný exemplář Obregonia denegrii a Pavla Pavlíčka.
Když jsem vydupal ten kopec, lilo pořád jako z konve a v chrudimských ulicích to vypadalo jako po nějaké průtrži mračen. Pavlíčků dům jsem minout nemohl, protože po jeho zahradě běhala spousta šílenců s krabicemi a taškami, do nichž ukládali vzácné rostliny, nabízené jim ze zeleninových přepravek, stojících v mokré trávě. Pana Pavlíčka jsem poznal snadno. Hubený chlapík s plnovousem pobíhal ještě rychleji než ostatní, s každým se na chvilku zastavil a prstem ho nasměroval na tu správnou bednu, načež na chvilku zmizel ve skleníku, přistavěnému u domu. Takže pana Pavlíčka jsem měl z krku, a řada byla na mexické raritě, objevené slavným A.V.Fričem. Chvíli nad mým dotazem přemýšlel. „Někde tady bejt musí!“ Pak mne vedl zahradou a odněkud vytáhl plechovou bedýnku plnou vzácných rostlin. Obregonie tam stály v řadách jako vojáci na buzerplace. Jedna jako druhá, všechny pěkně v lati. V tu chvíli jsem se najednou zbavil dvou pověr, v něž jsem coby kaktusářský elév díky tehdejší literatuře věřil. Obregonia denegrii přestala být vzácnou mexickou raritou, kterou v několika exemplářích pěstují pouze někteří výjimeční odborníci. A že kaktusy mají rády nejsušší možné stanoviště a nesnášejí byť i krátkodobé přemokření. Pan Pavlíček vylil z troclíku s mexickými raritami přebytečnou vodu, abych na ně při výběru lépe viděl, a podal mi pinzetu. Pak se otočil a volal: „Lídóóó, kam si dala ty ariáky?“Obrazek
Domů jsem odjížděl sice ochuzen o iluze, ale s rostlinami po kterých jsem tolik prahnul a s vědomím, že do Chrudimi na kopec se budu asi často a rád vracet. A taky jsem zatoužil po skleníku přilepenému k vlastnímu baráku a ženské, na kterou bych mohl taky takhle zavolat! Trvalo to sice ještě nějaký rok, ale všechno se mi nakonec řízením osudu splnilo.
Do Chrudimi jsme potom jezdili s Ivanou docela často. Vždycky autobusem nebo vlakem a vybaveni krosnou. Na dno jsme ukládali komínky hranatých květináčků (kaktusářské květináčky se dělí na Pavlíčkovy a ostatní), vršek se potom vycpal rostlinami. Když padli konečně bolševici, stavil jsem se zase jednou u Pavlíčků. Na stole se objevila láhev slivovice a z pana Pavlíčka se stal Pavel a z jeho paní Lída. Z Chrudimi se zase mezitím stala Mekka kaktusářů, kterou by měl za svůj život navštívit alespoň jednou každý.
Z domu Lídy a Pavla už je dnes regulérní kaktusářský průchoďák. Stačí zavolat, a když se zastavíte, skoro vždycky tam najdete několik dalších kaktusářů nebo zelinářů. Už nelítají zběsile po zahradě, protože kytek je tu vždycky dost. Sedí, klábosí, pokud se neznají, tak se navzájem seznamují a předávají dalším nové zprávy odjinud. Zatímco krajánci vyprávějí, pan otec naslouchá, otevírá lahváče nebo ukazuje prstem na místa, kde se nacházejí. Lída dolévá kafe a všechno najednou v tom spěchu všude okolo vypadá mnohem růžověji. Pavlíčkovic domácnost je jakýmsi sanatoriem, v němž se dá docela báječně prožít to pověstné uvolněné odpoledne.
Pavel jde z dobou, a tak není divu, že už několik let provozuje internetové kaktusářské noviny, v nichž se dozvíte snad úplně všechno podstatné (včetně tiráže), co může kaktusáře a sukulentáře zajímat. Webové stránky Lídy a Pavla (www.cact.cz) nabízejí nejenom kvalitní nabídku semen i rostlin, ale také jinde takřka nedostupných pomůcek, bez nichž se kaktusář neobejde. Zároveň vás jejich stránky přehledně nasměrují na všechny možné cestičky, vedoucí k jiným milovníkům kaktusů a sukulentů.
Nesmím opomenout jeden den, který si pořádný kaktusář či zelinář ani nemusí poznamenávat do svého diáře. Poslední sobotu v září každoročně vstane, sejde se s ostatními kaktusáři ze stejného města a v napěchovaném autě vyrazí na Chrudim. Ani neznalí řidiči zde netápou, protože devadesát procent aut jede v ten den stejným směrem, akorát v určité fázi se ta auta rozdělí na kruháči do dvou proudů. Jeden do Transporty a druhý k Pavlíčkům. Ti, které kaktusy vůbec nezajímají, se náramně podivují, že silnice na Pardubice a Hradec Králové je pouze jejich. V Chrudimi se totiž zamyká další kaktusářská sezóna.
Zatímco v objektu Transporty se vše připravuje k největší kaktusové burze ve střední Evropě, u Pavlíčků už je v plném proudu kaktusářská párty pod širým nebem. Na zahradě a ve sklenících by nepropadla krabička od sirek. Lidé v hloučcích diskutují, aniž by museli pracně hledat nějaká nezávazná téma, aby řeč nestála. Popíjejí pivo nebo limo, když je zima, všude vůkol voní grog a grilované klobásy. Ceny jsou lidové, obsluha reelní. Také je k obsluze zdejšího grilu zřejmě třeba vysokoškolské vzdělání, protože často jsou zde v akci k vidění Ing. Ruda Grym z Ostravy nebo Ing. Zdeněk Červinka z Čelákovic. Ti co zrovna nejí a nepopíjejí,věnují se výběru rostlin v prodejním skleníku a pařeništích, zatímco druzí doplňují zásoby květináčků,chemie a literatury v obchůdku, umístěném v suterénu domu.
Obrazek„Nevieš či už dorazili z Nitry,“ ozývá se Gorkého ulicí, „keď ich zbadáš, potom im ...“ „A ma pan viencej krasulek? Všystky ja bjeře!“ „Odkdy už tady seš?“ ptám se Ing.Libora Kunteho, který se právě vynořil z útrob domu manželů Pavlíčkových. „Já nevím, Jirko! Dneska je sobota, viď?“
Také jsem jednou sebral odvahu, a vypravil se k Pavlíčkům už v pátek odpoledne. Počasí nám tehdy mimořádně přálo, takže jsme ještě ve čtyři ráno seděli u zahradního krbu nad skleníkem v tričkách a kraťasech! Přespal jsem u Pavlíčků v obýváku, kde mi to po ranním probuzení připadalo jako v noclehárně po povodních. V tak vybrané botanické společnosti jsem ale ještě nikdy nenocoval. Jenom boty jsem ráno nemohl najít, protože je Lída v noci někam uklidila, aby se o ně nepřerazil nějaký další potencionální nocležník. Za jediný páteční den jsem poznal tolik zajímavých lidí, a bylo docela příjemným zjištěním, že jsem si druhý den všechna jejich jména i příjmení pamatoval.
Na parkovišti před Transportou už není místo, a tak luxusní německé a rakouské autobusy vyklápějí svůj obsah na chodník a odjíždějí zaparkovat jinam. Na louce v areálu transporty stojí dlouhá fronta lidí v šestistupech. Pak přijde ten správný čas a babylon kaktusářských národů se dá do pohybu. Velká kaktusářská pouť v Chrudimi právě začíná. Kam se vejde příště, to opravdu netuším.
Spousta chytrejch říká, že už tam jezdit nebude, protože to je čím dál větší blázinec, a že mají raději klid. Také já mám možnost prohlédnout nebo nakoupit si podobné rostliny jindy a jinde, ale přesto tam zase pojedu, protože se tam cítím dobře. Potkám v tom mumraji spoustu známých, s kterými si máme co říci, a když se mi poštěstí, setkám se i s Pavlem. Většinou ani o kytkách nemluvíme, protože za tu chvilku stěží zvládnem zhodnotit stav závistivosti v našich zeměpisných šířkách a bolševiky, kteří nám oběma pořád ještě nějak leží v žaludku.Obrazek
Tak to je asi všechno, co jsem vám chtěl říct o Lídě a Pavlovi. Pokud jste o nich nějakým nepotatřením ještě nikdy neslyšeli, tak si otevřete jejich stránky a domluvte si návštěvu v Chrudimi. A pokud zatím ještě kaktusy nebo sukulenty nepěstujete, nic si z toho nedělejte, tam vám takové kacířské myšlenky vyženou z hlavy.

Na fotografiích jsou Lída s Pavlem a kytkou zcela výjimečně nesukulentní, následuje pohled do kaktusářského mumraje v hale Transporty a Pavlovo hledání klidu v daleké Namibii. Nakonec ještě pohled na poslední mohykány, kteří uplynulou kaktusářskou sezónu zamykali ještě v neděli před polednem společně s vyčerpanou částí Pavlíčkovy rodiny, fauny, flóry a pilsnery urguely, bez nichž se v kaktusovém domě „U Lídy a Pavla“ takřka nic podstatného nemůže odehrát.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pavel Pavlíček

(Jiří Janda, 22. 3. 2013 18:39)

Toto není web Pavla pavlíčka. Pokud jej chcete kontaktovat, nejlépe přes prodejnu "Chrudimský kaktusář", jejíž adresu naleznete na internetu, nebo přímo na e-mail: pavlicek@chrudim.cz J.J.

Přibyslavská824 Poděbrady

(Jan Nálevka, 22. 3. 2013 18:22)

Dobrý den,pane Pavlíček mám na Vás jinou prosbu než kaktusovou.Marně sháním kontakt na Romana.Spolu jsme absolvovali SZTŠ v Poděbradech a nyní jako důchodce mám dost času navštívit známé.Náš kontakt zanikl jeho stěhováním,ale zapamatoval jsem si,že děláte do kaktusů v Chrudimi a tak se na Vás obracím s prosbou o sdělení případného kontaktu na Romana.Děkuji a zdravím. Jan Nálevka Poděbrady

echinomasts

(katuspavel@seznam.cz, 6. 1. 2013 18:55)

hezký den přátelé.dovolte dotaz.pěstujete kaktusy rodu echinomastus?děkuji za případnou informaci.katuspavel-.

starý kaktusář Ti radí

(lada, 16. 12. 2011 21:15)

Hezký povídání, jen to kazíš těma bolševikama. To nemá s kytkama nic společného.

Trouba

(Havlíček Borovský, 17. 12. 2008 17:59)

A žes to dočetl až do konce - to je teda výkon hodný Lenina s Gottwaldem dohromady!

Troubo

(Myslící, 13. 8. 2008 22:28)

"bolševiky, kteří nám oběma pořád ještě nějak leží v žaludku".
(Kdyby tě ty sebestředný troubo v tom žaludku chtěli pořádně tlačit)