sukulenty.estranky.cz

Když řeknu manželce Ivaně, že odcházím za předsedou, dostane se mi obvykle ponaučení o slušném chování a včasném návratu domů. Pravdou je, že ty moje návraty občas bývaly pozdnější než je zdrávo, protože Vlasta Janoušek je člověk pohostinný. Sedáváme při těch návštěvách společně u malého stolku, který tvoří jakési rozhraní mezi jeho dvěma největšími koníčky. Před námi rostou kaktusy a sukulenty, za našimi zády štebetá spousta exotické ptačí droboti, která je Vlastovou chovatelskou vášní stejně dlouho jako kaktusy.
Když jsem v roce 1982 poprvé otevřel dveře místnosti, kde se tehdy scházeli jihlavští kaktusáři, už byl jejich předsedou. Takže už se vlastně známe čtvrt století. Stali se z nás postupem času kamarádi, protože máme kromě kaktusů a sukulentů i spoustu jiných společných zájmů. Jsou jimi třeba všeobecný zájem o přírodu, pěší turistika, dění okolo kulatého míče a mnoho dalších. Když už nám ty latinské názvy nelezou moc do hlavy, vyrazíme na „jedno“ nebo raději „dvě“. Pivo ke kaktusům prostě patří.
Vlasta Janoušek je dnes čiperným důchodcem, jehož život je díky koníčkům a zájmům neustále pestrý. Navíc je to zručný řemeslník, takže mnoho z jihlavských kaktusářských skleníků nese nezmazatelné stopy jeho práce, za kterou si od kaktusářů asi nikdy nic nevzal.
Zatímco senioři okupují v zástupech supermarkety, nalákáni nejrůznějšími cenovými bombami či dokonce revolucemi, Vlasta zase ví, kde mají dobrou tlačenku nebo v kterém krámku mu prodají domácí klobásky lahodné chuti. Takřka všude chodí pěšky, takže Jihlavu má zmapovanou dokonale. Pravidelně navštěvuje nejenom kaktusářské akce všeho druhu, ale jezdí také na nejrůznější ptáčkařské burzy, aby ve svém chovu, jak sám říká „pročistil krev“. A pravidelně bývá na fotbalovém stadionu, když hraje jihlavský druholigový tým.
V našem spolku je nejenom dlouholetým předsedou, ale především jeho dobrou duší, bez níž by se neobešla jediná společná akce ani pořádná legrace. Kromě výstav a zájezdů je v jihlavském kaktusářském spolku dlouholetou tradicí každoroční srpnová návštěva sbírek členů klubu. Návštěv je vždy více, takže zaberou takřka celý den. Jeden rok se navštěvují sbírky jihlavské, druhý pak sbírky mimojihlavských členů. Já to nazývám „pochod smrti“, protože akce obvykle bývá provázena letními vedry a často i neuvěřitelnou mixáží nejrůznějších druhů alkoholu, chlebíčků, sladkostí a jiných dobrot. Při tomto výjezdu či výšlapu kumuluje Vlasta Janoušek s předsednictvím ještě funkci týlového zásobovače pod heslem „alkohol jen z rukou předsedy“.
Když se každoročně připravuje výstava, bývá tam vždycky první, alespoň co já pamatuji. A poslední většinou odjíždí se svými kaktusovými obry, které by každý jiný byl líný rok co rok stěhovat do muzea a zpět. První chodí také vždycky, když si spolu dáme někde sraz. Když jsem si to uvědomil, vyrazil jsem jednou o deset minut dřív. Přišel jsem ale zase jako druhý.
Každoročně na podzim pořádáme s Ivanou naši soukromou výstavu exotických rostlin, na kterou předseda přijde jako návštěvník pokaždé hned první den. Ivanu rozmazluje různými dobrotami, jakými jsou třeba čokoládové kočičí jazýčky nebo lázeňské oplatky, zatímco my dva si dáme na historickém dvorku muzea něco od masa a spláchnem to pěnivým mokem.
Je na čase dokončit návštěvu u předsedy. Tak jako si vojáci vytvářejí tzv. nedotknutelné zásoby, také Vlasta Janoušek takové mívá, i když se jich obvykle společně trochu dotkneme. Vlastova paní je excelentní tvůrkyní sladkostí. A tak k nějaké „čisté“ pálence z Moravy bývají také delikátní řezy a dobré klobásky, které Vlasta sehnal na svých pochůzkách městem.
Naposledy jsem u předsedy byl letos těsně po Novém roce. Přestože alkohol už nepiju, byla to opět nezapomenutelná návštěva. Pivo jsem si dal nealko, a vzal jsem útokem tác s vánočním cukrovím. Protože se Vlasta domníval, že mne snad nějak šidil, nabalil mi cukroví ještě na cestu domů. Začali jsme tak naše druhé společné čtvrtstoletí kaktusářského života.

Na snímcích je Vlastimil Janoušek mezi kaktusy, následuje pohled do jeho skleníku a na dalších snímcích se věnuje udržování kaktusářské bdělosti manželů Evy a Ládi Semrádových, aby přežili bez úhon pochod smrti. A na závěr jsme si s předsedou odskočili na „dvě“, aby nám latina lezla lépe do hlav.