CHVÁLA pilnému HMYZU!
Od prvopočátků našeho pěstování unkarin jsme toužili spatřit na některé z našich rostlin alespoň jediný plod. Plody těchto madagaskarských rostlin jsou totiž mimořádně dekorativní, a v přírodě se často díky své velikosti a zrádnému harpunovému systému zpětných háčků stávají pro mnoho zvířat nebezpečnou smrtící zbraní. V kultuře samozřejmě nic takového nehrozí, protože plody dosahují pouze zlomku přírodní velikosti, stejně jako samotné rostliny. Kůži však dovedou i malé plody pocuchat docela důkladně!
Už před časem zasvěcoval Ivanu ve Dvoře Králové nad Labem do tajů opylování květů Uncarina roeoesliana náš kamarád Luboš Hojný, o němž jsme už dříve psali v rubrice „Sbírky našich přátel“. První pokusy se nám ale nezdařily, a pak už nastala sezóna, během níž vždy jedna z dvojice našich starších a celé léto kvetoucích rostlin putuje do prodejny v jihlavské ZOO, kde slouží jako ukázka při prodeji semenáčků stejného druhu. Obě rostliny poctivě střídáme, protože ve stánku není tolik světla, kolik by unkariny ke kvetení potřebovaly. Co se množství slunečních paprsků týče, patří mezi našimi sukulenty k nejnáročnějším, pokud samozřejmě toužíme po letní záplavě zářivě žlutých květů.
V tomto neustálém koloběhu stačilo souběžně vykvést i několik malých semenáčků, a když se jednou Ivana chystala znovu zkoušet jejich květy sprášit, čekalo ji ve spleti listové zeleně nečekané překvapení v podobě vyvíjejícího se plodu!
Letošní tropický počátek července dával kytkám i nám pořádně zabrat, ale mohli jsme zároveň pozorovat, jak si v teplotách blížících se v nestíněném makrolonovém průchoďáku k padesátce některé rostliny vyloženě lebedí. Kromě adénií (Adenium obesum) mezi takové patřili i všichni zástupci rodu Uncarina, které pěstujeme (kromě U. roeoesliana ještě U. grandidieri, U. peltata a bělokvětá Uncarina leptocarpa). Zalévali jsme je v té době sice obden, a zbylé dny vždy večer alespoň kropili shora na listy, ale zato nepamatujeme tolik květů co během oněch letošních veder!
Myslím že právě v tu dobu se přičinlivý hmyz v našem skleníku rozhodl, že nás za neustálé pobíhání s konvemi v rukou odmění, když se ho navíc snažíme v rámci možností zbytečně neotravovat chemií! Autora úspěšného opylení sice nemůžeme s jistotou určit, ale mezi největší adepty na pochvalu patří opět mravenci, kterých jsme po unkarinách a jejich květech viděli pobíhat nejvíce. Luboš Hojný sice při zmínce o jejich píli a přičinlivosti pochybovačně kroutil hlavou, ale nejdůležitější je nakonec výsledek! Z prvního unkarinového plodu máme obrovskou radost. A proto chvála hmyzu všelikému a jeho přičinlivosti i pracovnímu nasazení v podmínkách, v nichž se nám samotným pracovat nechtělo ani trochu!
Rostlina na snímcích je Uncarina roeoesliana ve stáří jeden a půl roku, vysoká od úpatí ztloustlého kmínku až k vrcholu koruny asi jedenáct centimetrů a zasazená do květináčku o průměru 6,5 centimetru! Fotografie jsou řazeny chronologicky, tak jak rostlina prožívala letošní léto. Na posledním snímku je stav současný, kdy se nádherný plod ještě stále vyvíjí, ale rostlina zároveň neustále vytváří spoustu poupat a následně i výrazných, a ve srovnání s rostlinou i poměrně velkých květů.