sukulenty

„...velmi hustá a okrouhlá, vrchem plochá růžice, má světle zelené listy, hustě bíle srstnaté a květy krásně rumělkové se žlutými cípy. Jedna z nejkrásnějších!“ Přesně těmito slovy popisuje pan Oskar Smrž mexickou rostlinu Echeveria setosa v svém díle „Kniha o kaktusech a jiných sukulentech“, vydaném v roce 1929 nakladatelstvím zahradního architekta Josefa Vaňka v Chrudimi.
Pokaždé, když se u nás jaro střídá s létem, vzpomenu si na ta slova pardubického zahradníka a kaktusáře. Její květy jsou čistá krása! A úplně nejkrásnější bývají, když se chloupky na jejich povrchu třpytí rosou, do níž zasvítí čerstvé ranní sluníčko! V tu chvíli si znovu uvědomím, proč vlastně sukulenty pěstujeme, a proč je pěstovali už naši předkové a současníci pana Smrže, od něhož rostliny kupoval i Karel Čapek, který  napsal předmluvu k jeho knize!
Zahradní architekt Vaněk slavného spisovatele o napsání předmluvy požádal kvůli zvýšení atraktivity prvního opravdu významného díla o kaktusech a jiných sukulentech v českém jazyce, vědom si Čapkova obdivu ke kaktusům i jeho náklonnosti ke kaktusářům. Karel Čapek zase na oplátku požádal zahradníka Oskara Smrže, aby napsal několik krátkých obecných pojednání o pěstování kaktusů do Lidových novin.
„Pan Smrž Vám toho poví dosti o kaktusech; ale vsázím se předem, že opomine popsati jednu zajímavou botanickou čeleď, a sice samotné kaktusáře čili pěstitele kaktusů ....“ píše citlivý pěstitel jazyka českého Karel Čapek hned na počátku své předmluvy. Čistou krásu jeho jazyka se vám chystám zanedlouho přiblížit v plném znění v jiné rubrice.