sukulenty.estranky.cz

Všichni ještě máme v živé paměti poslední květnový víkend u nás na Vysočině. Trvale zatažená obloha, voda z nebe se valící a zima jak v Rusku. Pršet začalo v pátek dopoledne, a pak lilo prakticky celý víkend až do pondělního rána. Teploty přes den vystoupily sotva na 13°C, v noci klesaly k 4°Celsia. Pro naše letněné sukulenty, stojící na tom dešti bez jakékoliv ochrany, tedy rozhodně počasí na hony vzdálené ideálním podmínkám.
V neděli dopoledne se tu zastavila jedna pěstitelka, která při pohledu na vodou zalitými rostlinami vznesla dotaz, zda jim to nevadí. Asi vadí, ale přežijou to, říkal jsem jí. Jsou na podobné podmínky zvyklé už léta, a v minulosti už možná zažily i horší. Voda z nebe proteče, a víc už se jí do listů, stonků, kořenů a substrátu beztak nevejde. A pak přijde sluníčko, které za pomoci větru vysuší substrát o mnoho rychleji, než kdyby rostliny něco podobného potkalo ve skleníku. 
Podobnou vodní lázeň přece sukulenty či kaktusy  zažívají ve většině jiných sbírek, kde se zalévá pravidelně podmokem. Také jsme tak kdysi zalévali, dokonce pravidelně, takže si ještě pamatuji, jak dlouho kolikrát vyschnutí substrátu po takové zálivce trvalo. Pak jsme začali zalévat shora konvičkou, a podmok jsme nechávali pouze pro případ časové tísně, až jsme jej postupem času zrušili úplně, a už se k němu nehodláme nikdy více vracet. Ve skleníku či bytě chybí čerstvé povětří a sluneční paprsky na plný úvazek. Existují zkušení pěstitelé, kteří podmokem zalévají s takovou rutinou, že přesnou dávku vody jejich rostliny v mísách vysají za dvě hodiny, aniž by se substrát v jejich květináčích nějak zvlášť rozbahnil. V takovém případě je to bezriziková záležitost, zvláště když navíc vyjde předpověď počasí, kterou právě ti zkušenější nikdy nepodceňují. A samozřejmě musí být zalévané rostliny zdravé a v kondici.
Naše rostliny třídenní vodní lázeň i v tom chladu přežily v pohodě. Dokonce byly po deštích ještě krásnější, zvýraznilo se jejich zbarvení, a zároveň déšť smyl z jejich povrchu veškeré nečistoty v podobě prachu či jarního pylu. Ve čtvrtek, tedy pouhé tři dny po skončení dešťů, jsem některé z nich přesazoval, takže jsem měl možnost sledovat, v jakém stavu je substrát pod povrchem. Byl celoplošně mírně vlhký, a velice podobný tomu, do něhož vždycky rostliny přesazuji. Rostliny už by byly schopny v této chvíli docela klidně přijmout další, byť menší dávku vody.
A ještě jedna výrazná změna nastala. Rostliny venku pěstované nikdy nepraskají, jak se to občas stává při přemíře vody uvnitř ve skleníku. Přebytek energie a síly z vody investovaly do mohutného odnožování, a to i u druhů, které k tomu jinak musíme nutit řezem vrcholů. Zdravěji než po této lázni z nebe ještě v této sezóně nikdy nevypadaly.
Po deštích samozřejmě ožili i živočichové, sdílející společné stanoviště s našimi rostlinami. Především plži i svým volným tempem byli opět všude včas, a pustili se do ochutnávky mexické i africké kuchyně. Poctivě umytá cizokrajná zelenina byla lákavá, a jak jsme se mohli přesvědčit, tak místy i mimořádně chutná. V případě hlemýžďů nejrůznějších velikostí a barev však vždy platí, že všeho užívají s mírou, pokud jim ovšem nenabídneme něco hodně měkoučkého, jako třeba Sedum hintonii nebo trpaslíci rodu Monanthes.
Činili se i pavouci, kteří si v hustých porostech letněných sukulentů budují své podzemní úkryty, chráněné příkrovem dužnatých těl proti dešti. Symbióza sukulentů a těchto vcelku velkých pavouků jde oběma stranám k duhu. Zatímco v některých místech probíhaly horečné opravy vodou poškozených sítí, jinde bylo možno spatřit kolonie pavoučího potomstva, které se vydávalo na první kratší průzkum okolí. Samozřejmě vše probíhalo za důsledného dohledu rodičů, kteří situaci kontrolovali na okrajích svých děr.
Tři dny jsem okny i dveřmi skleníku sledoval oblohu a tu spoušť venku, a celou dobu jsem měl před očima dědu Komárka ze samoty u lesy, a na jazyku jeho památná slova. Rostliny takové dny snášejí mnohem lépe než my, a příroda jim pak vydatně pomáhá vyrovnat se s jejich následky. 
Na mexických rostlinách z čeledi Crassulaceae díky voskovité vrstvě na povrchu listů voda po dešti nikdy příliš dlouho nezůstane. V popředí na úvodním snímku Sedum nussbaumerianum, za ním Pachyphytum compactum, a vzadu Graptosedum „Vera Higgins“ alias „Bronze“. Jihoafrická Crassula dejecta na snímku druhém po deštích nádherně prokoukla a její červeň byla ještě výraznější než předtím. Na třetí fotografii je zachycen šneček, provádějící průzkum na listech mexického Pachyphytum oviferum. Následuje snímek čtvrtý, na němž se malí, docela nedávno narození pavoučci rozlézají po drobných tlusticích, částečně zapředených do sítí, zbudovaných jejich rodiči. Na závěr květy Echeveria „Doris Taylor“, které zahradu prozářily společně se slunečními paprsky.