DALTON BROTHERS
Když Aeonium cv. Schwarzkopf (nebo taky Zwartkop) vytvoří kristátu, většinou bývá pouze pomíjivého charakteru. Placatý kmen sice zůstane, ale nádherně se vlnící hřebínky za nějaký čas zmizí pod příkrovem desítek či stovek droboučkých listových růžic černé barvy. Růžice bývají ve srovnání s těmi normálními opravdu miniaturní, takže samostatně se je do květináčků sázet nevyplatí. Byť by byl sebemenší, stále v něm některé z nich zůstávají jaksi utopené.
Nedávno tedy přede mnou ležela spousta zakořeněných aeonií z jedné takové kristáty - nekristáty, a když už jsem je hodnou dobu sázel, stále jich ještě dost zbývalo. Ve skleníku vedro jako v Arizoně, takže mozek si začínal vybírat náhradní volno. Vzpomněl jsem si v tom pekle na starý animovaný film „Šťastný Luke“, a především na úhlavní nepřátele tohoto nebojácného pistolníka s věčně dýmajícím čvaňhákem v hubě.
Kdo si nevzpomíná na čtveřici navlas podobných, ale výškou postavy a intelektem naprosto odlišných bratrů Daltonových, ten nechť si zadá do vyhledávače heslo „Dalton Brothers“. 
Při pohledu na ty zloduchy pochopí, proč jsem zbylá aeonia nasázel přesně takhle, a ne jinak. Všech sedm se jich v pohodě vešlo do keramické misky o rozměrech 11x7 centimetrů!
Že byli Daltonové jenom čtyři a rostlin je sedm? Mušketýři přece také ve skutečnosti nebyli jenom tři, a Anton Pavlovič Čechov podle svědectví Járy Cimrmana též původně počítal ve svém románu pouze se dvěma sestrami, a třetí přidal až na radu českého génia!
Malý postavou, ale chytrý a mazaný vůdce Joe, výškově vcelku průměrní, jemu podřízení a oddaní Jack s Williamem, a nakonec postavou nejvyšší, ovšem s inteligencí naprosto mizivou byl Avarell. Takoví byli bratři Daltonové, kteří na Divokém západě škodili kudy chodili, či koňmo jezdili. Vzpomínáte?
