KLENOT GUATEMALSKÉ DŽUNGLE
Možná se podivíte tomu maličko nadsazenému názvu článku. I já jsem se divil, když jsem podobný spatřil před jedním stánkem na lidové výstavě Země Živitelka, navíc vyvedený velkými a pestrobarevnými písmeny. Stejně pestrobarevnými jako rostliny v tomto stánku nabízené a hojně také prodávané. Bylo to někdy na počátku devadesátých let minulého století, kdy jsme opojeni právě nabytou svobodou hltali vše nové.
Pár tilandsií jsme samozřejmě pěstovali už za komunistů. Byly pracně sehnané po nejrůznějších burzách, a stály nás několikanásobek toho co stojí dnes! Měly příchuť zakázaného ovoce, protože v obchodech na ně člověk nenarazil ani omylem, a podobu většiny z nich jsme znali pouze z obrázků v odborných časopisech. Jenomže onehdy v Českých Budějovicích už bylo všechno jinak.
Všechny nabízené rostliny v tom obskurním botanickém panoptiku patřily k druhu Tillandsia ionantha, pocházejícímu ze střední Ameriky a Karibiku, a patřícímu k těm úplně nejběžnějším a pěstitelsky nejznámějším (ale určitě ne nejjednodušším) druhům epifytních bromélií. Jenomže jedinci zde nabízení hráli všemi barvami, a to doslova. Oranžové, fialové i růžové rostliny (klenoty) se zde střídaly s modrými, vínově červenými, kanárkově žlutými i mnohabarevnými, připomínajícími spíše exotické papoušky. Tato pestrá směsice byla umístěna v jakémsi starém akváriu, nad nímž byl umístěn onen barevný nápis, korespondující s názvem dnešního článečku.
Listy těch nabízených chuděr byly našplíchány nějakým sajrajtem, který neprodyšně ucpal jejich dýchací orgány. Zpoza karavanu, stojícího hned za stánkem, se co chvíli ozývalo syčení sprejů, dotvářejících další a další klenoty guatemalské džungle, přilepené tavnou pistolí k nevzhlednému kusu kamene, jakými se sypou lesní cesty.
Paní ve frontě na tu „nádheru“ si přála tilandsii ořechově hnědou, která by jí ladila s obývací stěnou, do níž ji hodlala po návratu domů umístit. Snaživý prodavač barevných iluzí neváhal ani na okamžik, a odkvačil za svůj dočasný domov na kolech, kde „vyrobil“ tilandsii přesně dle požadavku a vkusu té důvěřivé ženy. Dostalo se jí ještě ponaučení, že s rostlinou v podstatě nemusí vůbec nic dělat, protože ta bohatě vyžije pouze ze vzduchu, a navíc jí spolyká v domácnosti veškerý prach. A že se jí v obývací stěně bude dařit velice dobře, o tom ať prý vůbec nepochybuje!
Ta hektická doba porevolučního kvasu je sice už dávno minulostí, ale „klenoty guatemalské džungle“ jsou na výlohami našich květinářství k vidění stále! Když v létě prodáváme v ZOO ty obyčejné stříbřité, mnoho návštěvníků na ně neustále hledí s despektem a vypráví nám, jaké krásné měli doma oni! Ale pak prý se něco pokazilo, a z těch zářivých guatemalských barev se jim začalo prodírat na světlo cosi podobně šedivého a fádního. Ani přitom netušili, že jsou jedni z mála šťastlivců, jejichž „klenoty“ právě přežily díky své nevšední odolnosti a vitalitě téměř jistou smrt udušením!
O amatérském pěstování této notoricky známé rostliny i dalších druhů tilandsií se dočtete v rubrice „Pěstitelská praxe“ (16.3.2008) na našich stránkách. Mnoho pěstitelů považuje Tillandsia ionantha za cosi podřadného a obyčejného. Při pohledu na tuto krásnou rostlinu pokaždé vzdávám hold matce přírodě, protože v jejím případě se jí podle mého soudu dařilo zcela mimořádně! Jak vidíte na fotografiích, umí se rostliny Tillandsia ionantha docela hezky vybarvit i bez přičinění „znalců“ guatemalské džungle!