KVETOUCÍ TRPASLÍCI
Některé rostliny si s kvetením dávají na čas. Trvá někdy i desítky let, než poprvé spatříme jejich květy, a v některých případech zároveň i naposledy, pokud se jedná o rostliny monokarpické (např. Agave americana, nebo mnohé druhy rodu Aeonium).
A pak jsou v říši sukulentů kytičky, které vykvetou třeba i půl roku po vyklíčení ze semen. Sem patří třeba i dnes mezi pěstiteli již hodně známá a populární Uncarina roeoesliana z ostrova Madagaskar.
Když se řekne Pachypodium, většina lidí si představí obří trnité sloupy s rosetou listů na vrcholu a především pak rostlinu Pachypodium lamerei, která kdysi bývala velkou vzácností a dnes je docela běžně prodávána i v supermarketech jako ztv. „madagaskarská palma“. Jejích květů se ale v našich podmínkách dočká jen málokterý šťastlivec. Drobnější příbuzenstvo této rostliny naopak kvete třeba i v jednom roce věku a při průměru jediného centimetru. Příkladem takového extrému je například Pachypodium brevicaule. Rostlina 
na vlastních kořenech je to sice často nevyzpytatelná a pěstitelsky trochu problematická (viz článek v rubrice „Pěstitelská praxe“/15.5. 2010), ale pokud je naroubována právě na odolný druh Pachypodium lamerei, stává se naráz stejně odolnou jako její podnož. Kvetení centimetrových roubovanců Pachypodium brevicaule opravdu není žádnou vzácností nebo výjimkou!Opravdoví sukulentní trpaslíci nám vykvetli letos v dubnu. O té rostlině jsme psali docela nedávno v rubrice „Pěstitelská praxe“ (Monanthes sp. Risco/25.1. 2014). Dlouho jsem ponechal malý trs této rostliny pohromadě, ale zjara mi to n
edalo, a přece jenom jsem z něj oddělil dvě miniaturní růžice a zakořenil je. K mému překvapení vykvetly ještě o pár dnů dříve než mateční rostlina a s takřka měsíčním náskokem před ostatními druhy rodu Monanthes v naší sbírce.
I keramické květináčky 25x25mm byly pro ty dva trpaslíky ze severozápadu ostrova Tenerife pořád ještě příliš velké. Proto jsem pro ilustraci velikosti kvetoucích rostlinek ještě raději použil obyčejnou zápalku. Výsledek vidíte na poslední fotografii.Říše sukulentů nabízí spoustu nejrůznějších kuriozit, a také množství druhů přirozeně drobných, které opravdu mnoho místa na okně nezaberou a přece se v jejich případě může pěstitel radovat z nádherných květů, často větších než samotné rostliny (např. kamínky rodu Lithops). Hojně používané lamentování, že už to „není kam dávat“ při pohledu na ně zcela ztrácí své opodstatnění.
Na úvodní fotografii je Pachypodium brevicaule naroubované na příbuzné P. lamerei a již ozdobené poupaty. Kdybychom rostlinu vyfotili o něco později, nebyla by pod žlutými květy vůbec vidět! Na dvojici dalších snímků jsou zakořeněné a záhy kvetoucí sukulentní miniaturky Monanthes sp. Risco v květináčcích 25x25mm a s jednou zápalkou běžné velikosti k tomu.
