MOTÝLEK
Už pár let máme jednu drobnou bezejmennou krasulku. Ani nevím, kde jsme k ní vlastně přišli. Každopádně příliš nepřipomíná žádný ze známějších druhů rodu Crassula, které jsou k vidění v dostupné literatuře nebo na internetu. Připomíná mi motýla, který jednoho přiletěl k nám do skleníku, sedl si na kameny v květináči a už tam zůstal.
Tvarem a způsobem nárůstu listů se ta rostlina přece jenom trochu podobá některým typům Crassula tecta, jen těch bílých vloček má na jejich povrchu pouhý zlomek. Všechny „tecty“ do jedné jsou jimi pokryty tak hustě, že skrze ně často není ani zeleň listů pořádně vidět. To náš africký motýlek má listy tmavě zelené, jen občas trochu červenající, tvrdé a díky zmíněnému vločkování i na omak trochu drsné.
Dost možná, že je to kříženec Crassula tecta s nějakým hodně zeleným rodovým příbuzenstvem. Rod Crassula je početný a rozmanitý, a fantazie šlechtitelů z řad milovníků rostlin sukulentních zdá se být nekonečná. To by samozřejmě nic neměnilo na zajímavosti té kytky, alespoň pro mne tedy určitě ne.
Náš sukulentní motýlek kvete každoročně uprostřed české zimy, zpravidla souběžně s bělostnými trsy Crassula tecta, ale ke kvetení se začíná připravovat už někdy v polovině listopadu (viz foto). Také ho pěstujeme úplně stejně jako Crassula tecta (Pěstitelská praxe/13.10. 2008) a hned vedle naší kolonie těchto nádherných tlustic. Květy má nenápadné, špinavě bílé, a jen díky tenkým a vysokým květním stvolům o tom květenství také nelze říci, že je zcela nenápadné.
Oproti Crassula tecta má náš motýlek jednu vadu na kráse, a tou je neskutečná lámavost listů. Zatímco odlomit bez poškození list z Crassula tecta je téměř nemožné, s naším motýlkem musí člověk být opatrný při každičkém kontaktu, protože listy se z rostliny lámou snad i při křivém pohledu. Samozřejmě že je potom lze využít k vcelku snadnému vegetativnímu množení. Ale co s motýlem bez křídel?
