sukulenty.estranky.cz

Mívali jsme pestrobarevnou kristátu nějaké echeverie, o níž se dalo uvažovat jako o Echeveria agavoides. U kristát si člověk nemůže být nikdy úplně jistý, protože zmenšené a trošičku zdeformované listy bývají svým vzhledem často na hony vzdáleny těm z normálních rostlin.V jedné části pokrouceného hřebene se navíc objevila bílá (resp.žlutá) místa, způsobená lokální ztrátou chlorofylu.
Z kristát čas od času vyrůstají i normální listové růžice, které obvykle odstraňujeme ve snaze o zachování „čistoty“ kristáty. V tomto případě se jednalo o jedinou, vyrůstající však zrovna v místech s pestrobarevnými listy, takže si kousek tohoto dědictví uchovala i pro svou samostatnou budoucnost. Další normální růžice už bo bocích hřebínku dále nenarůstaly, a po nějakém čase dokonce zcela vymizely (nebo spíše odrostly) i bezchlorofylové skvrny na drobných kristátních listech! V květináči mezitím zakořenila zmíněná odnož, na níž se zčásti zachovalo ono zvláštní variegální zbarvení. 
Pestrobarevná růžice přirůstala o poznání pomaleji než jsme zvyklí u jejího zeleného příbuzenstva, a její listy tvoří vpravdě rozmanitou směsici. Téměž každý z nich je originál, ale k mé pramalé radosti začínají na jedné straně růžice převažovat listy čistě bílé (žluté), čímž se rostlina začíná pozvolna řadit mezi kandidáty smrti!
Zatímco variegální formy mnoha druhů sukulentů se na plném slunci nádherně vybarvují např. Sedum rubrotinctum 'Aurora'), jiné v boji s nefiltrovanými paprsky neobstojí! Některé bez obav i letníme , u jiných jsou ve stejných podmínkách ošklivé spáleniny listů otázkou několika hodin! Tato pestrobarevná echeverie s největší pravděpodobností bohužel patří do druhé skupiny. Alespoň ve skleníku se jí tedy snažíme dopřát světla maximum. Jinak bychom přišli o nejkrásnější zbarvení listů uprostřed léta, kdy se bílá mění ve žlutou a po okrajích se ještě navíc přidává růžová! Totéž se stává  i uprostřed zimy, během níž rostlina tráví téměř nasucho svůj nucený odpočinek. Rostliny s částečnou ztrátou chlorofylu všeobecně méně kvetou než normální jedinci, takže ani u této echeverie jsme se zatím květů nedočkali, přestože stejně velké zelené rostliny se právě kvést chystají, jak můžete vidět  na poslední fotografii. Krása  této pestrobarevné rostliny  ale spočívá v něčem jiném.
Je zvláštní, že u echeverií nebývají variegální jedinci ani zdaleka tak častým jevem jako u ostatních zástupců rozmanité a početné čeledi Crassulaceae. O to více doufám, že u nás vydrží tato pestrobarevná kuriozita co nejdéle. Zvažuji dokonce o selektivním výběru nejpestřeji zbarvených listů a  následném vegetativním množení právě z nich jako pokus o zvýšení šancí na zachování tohoto kultivaru v naší sbírce. Před lety jsem si na toto téma vyslechl zajímavé povídání pana Jaroslava Bittmana, takže jakmile bude tepleji, asi se do nějakých zahradnických pokusů pustím! Pokud by se podařilo vypěstovat rostliny s větším podílem zelené v listech, přineslo by to příjemné oživení pro milovníky barev i sukulentích zajímavostí.