sukulenty.estranky.cz

Když jsem před nedávnem v rubrice „Tvarování a aranžování“ (13.8. 2011) psal o zelených kamíncích rodu Lithops, zvaných u nás doma „Smaragdíci“, netušil jsem jak brzy ožije miska s nimi jednou nečekanou, leč nádhernou ozdobou. Nečekanou proto, že se tak stalo ještě během srpna, kdy litopsy běžně nekvetou, a u nás snad ani nikdy v minulosti nekvetly! Jenomže letošní léto bylo jiné než jsme běžně zvyklí, rostliny během něj nebyly nuceny čelit dlouhotrvajícím vedrům, a nepřerušily tudíž růst ani na jediný den.
Když jsem proto na přelomu července a srpna spatřil, kterak se střed jednoho z kamínků začíná otevírat, spíše mne napadlo že možná spěchá s převlékáním, protože na kvetení mi připadal ještě malý, a především na květy bylo ještě brzy! Poupě zelené a na povrchu kropenaté úplně stejně jako listy onoho kamínku mne ale nenechalo dlouho na pochybách. Když se začal jeho vrchol otevírat, bylo zřejmé, že kvítek bude s největší pravděpodobností bílý. Měl jsem radost dvojnásobnou, protože bílé květy bývají u litopsů v menšině k tradičním žlutým všech možných odstínů. „Kvítek“ píši záměrně, protože dosahoval průměru sotva dvou centimetrů, zatímco na několika místech v jeho okolí tou dobou zářily květy žluté, dosahující minimálně dvojnásobku jeho velikosti! 
Litopsy se zkrátka letos načisto pobláznily. Většina jich nakonec sice stejně kvetla v období, kdy to od nich nejvíce očekáváme (přelom září a října), ale i tak byla ta prázdninová žeň květů docela příjemným zpestřením letní sukulentářské sezóny v makrolonovém průchoďáku! Protože současně s nimi kvetly i některé rostliny rodů Titanopsis, Aloinopsis, Pleiospilos nebo Faucaria, z nichž většina také běžně kvete až o dva i více měsíců déle, měli jsme před sebou dokonalou iluzi sukulentářského podzimu se vším všudy!
Zdá se tedy, že pěstování litopsů v keramice není zase až takový problém, jak se často tvrdí v sukulentářských kruzích. Letošní úroda květů na rostlinách, zasazených právě v keramických miskách, hovoří spíše o opaku. Nádoby ale každopádně nejsou tím, co by nějak zvlášť ovlivňovalo pěstitelský úspěch. Právě při pěstování litopsů jsme se za ta léta postupně (i za cenu zbytečných ztrát) zbavili mnoha předsudků a mýtů, zakořeněných v myslích pěstitelů a uveřejňovaných často i v odoborné literatuře coby neotřesitelná fakta! Kamínky z jihu Afriky se mohou zdát choulostivější něž většina jiných druhů, ale pořád jsou to jenom sukulenty. Divili byste se, co všechno si „nechají líbit“! O tom ale zase někdy jindy. Zima bude dlouhá.